ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1576.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1576/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ZANA invest, a.s. se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, identifikační číslo 24843024, zastoupené JUDr. Zbyňkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Táboře, Jeronýmova 1894, proti žalované S. M. , o zaplacení 1.320,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 109 EC 302/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2011, č. j. 57 Co 475/2011-21, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2011, č. j. 57 Co 475/2011-21, a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 16. září 2011, č. j. 109 EC 302/2011-11, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 5. 8. 2011 domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 1.320,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že pohledávka za žalovanou ve výši 1.320,- Kč z titulu regulačního poplatku za poskytnutí zdravotní péče jí byla postoupena Městskou nemocnicí v Ostravě.
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 16. září 2011, č. j. 109 EC 302/2011-11, odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že návrh žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu neobsahuje skutková tvrzení o tom, kdy byla žalované poskytnuta zdravotní péče, a kdy nastala splatnost pohledávky; skutek tudíž není vymezen tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným a nelze ani stanovit počátek prodlení se zaplacením požadované částky. Rovněž žalobkyně neprokázala, že by na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena. Pro tyto nedostatky není možné pokračovat v řízení. Vzhledem k tomu, že zákon č. 218/2011 Sb., který s účinností od 1. 9. 2011 novelizoval ustanovení §174a občanského soudního řádu, neobsahuje žádná přechodná ustanovení, rozhodoval soud podle právní úpravy platné a účinné v den vydání rozhodnutí a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu odmítl, aniž by žalobkyni vyzýval k odstranění vad tohoto podání.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. října 2011, č. j. 57 Co 475/2011-21, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že je namístě postupovat podle ustanovení §174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 9. 2011.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě ji nebylo možné - s ohledem na ustanovení §174a odst. 3 občanského soudního řádu účinného v době rozhodování soudů (tj. ve znění účinném od 1. 9. 2011) vyzvat, aby podání opravila nebo doplnila. Má za to, že bylo-li řízení zahájeno podáním návrhu dne 5. 8. 2011, tedy před účinností zmíněné novely občanského soudního řádu, měly soudy postupovat podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 8. 2011, popř. mohly nařídit jednání a vést ji při něm k odstranění vad podání. Pokud tak neučinily, bylo porušeno její právo na soudní ochranu. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupena advokátem, včas. Dovolání je – bez dalšího – přípustné podle §239 odst. 3 části věty před středníkem občanského soudního řádu; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití §237 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu), lze mít za obsolentní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904.
Žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže s odkazem na ustanovení §174a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 9. 2011 odmítl její návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahoval vylíčení rozhodujících skutečností, aniž by ji vyzval k odstranění vad podání podle §43 občanského soudního řádu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Problematikou časových mezí procesních zákonů se Nejvyšší soud zabýval již ve svém stanovisku k výkladu některých ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/1998. V něm přijal a odůvodnil závěr, že z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější procesní úprava, však zůstávají zachovány. Jestliže tedy před účinností zákona č. 218/2011 Sb. z 21. 6. 2011, jímž byl změněn občanský soudní řád tak, že jeho ustanovení §174a bylo doplněno o odstavec 3, bylo povinností soudu vyzvat účastníka řízení, aby opravil nebo doplnil své podání, neobsahuje-li všechny stanovené náležitosti nebo je nesrozumitelné či neurčité, pak právě tento účinek zůstává zachován a soud se nemůže této povinnosti zbavit dodatečně. Platí proto, že ustanovení §174a odst. 3 občanského soudního řádu se užije jen u těch návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu, které byly podány za účinnosti občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 218/2011 Sb. Opačný závěr by byl porušením právní jistoty účastníků řízení a jejich legitimního očekávání.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve shora uvedeném stanovisku, neobstojí; dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil rovněž toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá občanského soudního řádu). Vzhledem k důvodu, který vedl dovolací soud ke zrušení napadeného rozhodnutí, již bylo nadbytečné zabývat se dalšími námitkami, které žalobkyně ve svém dovolání uplatnila.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu