ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1621.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1621/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. M. , zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 47, proti žalované FFS Czech s.r.o. se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96 (identifikační číslo 28363001), zastoupené Mgr. Petrou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Praze-Vinohradech, Římská 103/12, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 39/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2009, č.j. 25 Co 325/2009-65, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2009, č.j. 25 Co 325/2009-65, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud určil, že je výlučnou vlastnicí budovy č.p. 55 na pozemku parc. č. 35 a pozemků parc. č. 35 a 880/5, zapsaných na listu vlastnictví č. 51 pro katastrální území Š. L. Uvedla, že smlouvu o zajišťovacím převodu práva uzavřela s žalovanou 29. 9. 2008, tj. v době, kdy již obdržela usnesení ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 32 Nc 9719/2008, jímž Okresní soud v Hradci Králové nařídil na její majetek exekuci. Protože nemohla se svým majetkem nakládat, je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem absolutně neplatná (§44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění).
Podáním ze dne 11. 5. 2009 žalovaná namítla, že věc má být podle rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva projednána v řízení před rozhodci (§106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“).
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 5. 6. 2009, č.j. 3 C 39/2009-35, námitku žalované zamítl. Uzavřel, že platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která byla uzavřena 29. 9. 2008 společně se smlouvou o půjčce, soud vyřeší jako otázku předběžnou s dopadem jen pro dané soudní řízení. I když podle rozhodčí doložky do pravomoci rozhodce projednání sporu o vlastnictví nemovitostí patří (včetně posouzení zmíněné předběžné otázky), přísluší soudu samostatně posoudit platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, nebylo-li o tom již dříve v rozhodčím řízení rozhodnuto (§135 odst. 2 o.s.ř.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 10. 2009, č.j. 25 Co 325/2009-65, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud – vyloučiv aplikaci ustanovení §135 odst. 2 o.s.ř. – vyšel ze zjištění, že účastnice ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva sjednaly rozhodčí doložku. V občanském soudním řízení by proto soud mohl věc projednat a rozhodnout jen za splnění předpokladů stanovených v §106 odst. 1 o.s.ř.; jelikož žádný z těchto předpokladů nenastal, trpí řízení nedostatkem pravomoci soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá, že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva (článek IX body 2, 3) je neplatná. Z jejího znění vyplývá, že žalobu může k některému z rozhodců podat jen žalovaná jako věřitelka, výlučně žalovaná také určila, kteří rozhodci budou v rozhodčím řízení samostatně spor projednávat, aniž na jejich výběr měla žalobkyně vliv, a Mgr. L. K. měla jako rozhodce podle rozhodčí doložky rozhodovat spory „z právních vztahů založených smlouvou o půjčce nebo v souvislosti s ní“ a nikoliv z právních vztahů založených smlouvou o zajišťovacím převodu práva nebo v souvislosti s ní. Za důvod neplatnosti označila dovolatelka i to, že tzv. Asociace arbitrů se sídlem v Praze 1, Thunovská 12, není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jde jen o občanské sdružení, které organizačně, ekonomicky a technicky zabezpečuje činnost fyzických osob (rozhodců) zapsaných v jím vedeném seznamu (v seznamu jsou ostatně vedena jména dvou fyzických osob). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně sice nebylo zrušeno, ale jeho změna vyústila v zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu) – je důvodné.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně (dlužnice) uzavřela se žalovanou (věřitelkou) 29. 9. 2008 smlouvu, jíž zajistila převodem vlastnického práva k nemovitostem splnění svého dluhu z půjčky ve výši 760.000,- Kč. V článku IX bodu 2. a 3. se účastnice dohodly na tom, že „pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo v návaznosti na ni, má … v jednoinstančním rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z dále uvedených rozhodců, ke kterému věřitel podá žalobu.“ Podle smlouvy se obě smluvní strany dohodly, že rozhodcem bude Mgr. L. K. a Asociace arbitrů (sdružení) s tím, že jediného rozhodce určí strana žalující ze seznamu členů sdružení nebo ho určí předseda Asociace arbitrů, pokud strana žalující svého práva nevyužije; rozhodce o sporu rozhodne „s konečnou platností,“ tj. bez možnosti přezkoumání jinými rozhodci podle §27 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů). Účastnice se dohodly na tom, že rozhodčí řízení proběhne jen na základě písemných dokladů (ústní jednání rozhodce nařídí jen, bude-li to považovat za nezbytné k vydání rozhodnutí, v případě rozhodování některým z rozhodců zapsaných v seznamu Asociace arbitrů bylo ústní jednání vyloučeno bez výjimky) a že spor bude rozhodnut „podle zásad spravedlnosti.“ Žalobkyně se zavazovala jako (nepodnikající) fyzická osoba, žalovaná je právnickou osobou poskytující půjčky (spotřebitelské úvěry) v rámci svého předmětu podnikání.
Je nepochybné, že smlouva o půjčce, která byla zajištěna smlouvou o převodu vlastnického práva k nemovitostem (§553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), představuje spotřebitelskou smlouvu; na jedné straně vystupovala žalobkyně v postavení spotřebitelky a na straně druhé žalovaná v pozici dodavatele jednajícího v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti (§52 odst. 1, 2, 3 obč. zák.). Rozhodčí doložku obsaženou ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva je proto třeba zkoumat z pohledu práva na ochranu spotřebitele.
K rozhodčím doložkám sjednaným ve spotřebitelských smlouvách se vyjádřil Ústavní soud nálezem ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. II. ÚS 2164/2010, který se – shodou okolností – vztahoval na typově stejné ujednání spotřebitele a dodavatele (FFS Czech s.r.o.). Vysvětlil, že platnost takového právního úkonu „v první řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva). Nepřípustné jsou rozhodčí doložky (smlouvy), má-li „rozhodce, jenž není určen transparentním způsobem, rozhodovat pouze podle zásad spravedlnosti a současně je spotřebitel zbaven svého práva podat žalobu k civilnímu soudu.“ Taková ujednání – pokračuje Ústavní soud – „znamenají ve svém důsledku porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Jakkoliv totiž může existovat kvalitní hmotněprávní ochrana spotřebitele, není tato ochrana realizovatelná, pokud se jí nelze efektivně domoci. Jestliže se účastníci soukromoprávního vztahu vzdávají ujednáním o rozhodčí doložce práva na soudní ochranu garantovanou státem, neznamená to, že se tím otevírá prostor pro libovůli. Rozhodčí nález je vykonatelným rozhodnutím a tudíž se i ve vztahu k rozhodčímu řízení uplatňuje státní moc, kterou lze vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který stanoví zákon a to při zachování základních práv a svobod. Lze tedy uzavřít, že ujednání o rozhodčí doložce ve spotřebitelské smlouvě lze z ústavněprávního hlediska připustit pouze za předpokladu, že podmínky ustavení rozhodce a dohodnuté podmínky procesního charakteru budou účastníkům řízení garantovat rovné zacházení, což ve vztahu spotřebitel - podnikatel znamená zvýšenou ochranu slabší strany, tj. spotřebitele a že dohodnutá procesní pravidla budou garantovat spravedlivé řízení, včetně možnosti přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, jak to umožňuje platný zákon o rozhodčím řízení.“
Dovolací soud v plném rozsahu odkazuje na shora citovaný nález, jímž Ústavní soud usměrnil judikaturu obecných soudů ve vztahu k dané problematice.
Lze uzavřít, že rozhodčí doložka, která je součástí smlouvy o zajišťovacím převodu práva z 29. 9. 2008, je ujednáním způsobujícím značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, tudíž neplatným právním úkonem (§39, §56 odst. 1 obč. zák.); předpoklady pro zastavení řízení podle §106 odst. 1 o.s.ř. proto splněny nebyly.
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu