ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1627.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1627/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. H. proti žalované REVIZ s. r. o. se sídlem Ústí nad Labem, Všebořická 181/35, identifikační číslo: 62741381, zastoupené opatrovníkem M. J., vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Ústí nad Labem, o zaplacení 42.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 186/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. prosince 2009, č. j. 17 Co 555/2009-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. července 2009, č. j. 15 C 186/2006-90, zastavil řízení podle §111 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. prosince 2009, č. j. 17 Co 555/2009-98, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v posuzovaném případě v úvahu, neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §111 odst. 3 o. s. ř, není usnesením ve věci samé, i když se jím řízení končí (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/1998, případně jeho usnesení ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1997, pod č. 88).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §238, §238a a §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání - aniž by vyžadoval splnění podmínky advokátního zastoupení žalobkyně - podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně 19. června 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu