ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1888.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1888/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně ABF, a.s. se sídlem v Praze 9, Prosek, Mimoňská 645, zastoupené Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 1153/13, proti žalované Terinvest, spol. s r.o. se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Bruselská 266/14, zastoupené Mgr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 6, Stavitelská 1099/6, o odstranění stavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 170/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010, č.j. 55 Co 210/2010-130, takto:
I. Dovolání proti výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2010, č.j. 55 Co 210/2010-130, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (před soudy obou stupňů), se odmítá ; jinak se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 12. 3. 2010, č.j. 52 C 170/2009-92, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované odstranit stavbu bez č.p./č.e. stojící na pozemku parc. v obci P., katastrálním území L., žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení žalované (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že žalobkyně ukončením nájemního vztahu s vlastníkem pozemku pod stavbou ztratila svou aktivní legitimaci k podané žalobě z věcně právního hlediska, neboť od té doby nemá postavení detentora pozemku (§126 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů dále jen „obč. zák.“), a její věcná legitimace nemá oporu ani ve smlouvě, neboť zánikem nájemního vztahu k pozemku jako hlavního závazkového vztahu zanikla též práva od nájmu žalobkyně odvozená; právních účinků tak pozbyla i dohoda účastnic o dočasném umístění hal.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalobkyně dovoláním s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Zásadní právní význam přisuzuje otázce, „zda nájemce pozemku je aktivně legitimován k podání žaloby na odstranění stavby vůči žalovanému, který se smluvně zavázal stavbu odstranit v dohodnutém termínu, a to v situaci, kdy žalobce nadále není nájemcem předmětného pozemku“. Dovolatelka prosazuje, že jí svědčí právo požadovat odstranění stavby založené smlouvou o dočasném umístění, a oponuje závěru odvolacího soudu, že toto právo zaniklo spolu s nájemním vztahem. Nelze dovozovat, že zánikem nájemního vztahu automaticky zanikají všechna práva a povinnosti související s uvedenými smlouvami. Povinnost žalované odstranit stavbu trvá podle názoru žalobkyně i po skončení nájmu, nejde o akcesorický závazek, ale o povinnost, která nabývá na důležitosti právě až okamžikem zániku nájemního vztahu. Za odstranění stavby je vůči vlastníkovi pozemku odpovědná žalobkyně, neboť v článku 8.4 nájemní smlouvy byla sjednána její povinnost odstranit nadzemní objekty na pozemku do třiceti dnů od skončení nájmu. Ve smlouvě o dočasném umístění je pak zakotvena povinnost žalované odstranit stavbu do 30. 11. 2010; tento závazek je určitý, platně sjednaný, neodporuje zákonu a ani jej neobchází. Po zániku nájmu žalobkyně legitimně očekávala, že žalovaná svou povinnost splní, avšak stavba je stále na pozemku, a to výlučně z důvodu porušení povinnosti žalované ze smlouvy o dočasném umístění. Závěrem odvolacímu soudu vytýká, že zvažoval použití ustanovení §126 obč. zák., přestože žalobou uplatněný nárok o uvedené ustanovení neopřela; svou věcnou legitimaci totiž odvozuje ze smlouvy o dočasném umístění, jíž se žalovaná k odstranění stavby zavázala. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, který má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); ten je dán tím, že otázkou aktivní legitimace bývalého nájemce pozemku k podání žaloby o odstranění stavby umístěné na pozemku třetí osobou na základě smlouvy uzavřené s nájemcem v době trvání nájmu, se Nejvyšší soud dosud nezabýval.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené vady nebyly dovolatelkou vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně a žalovaná uzavřely 20. 2. 2004 dohodu o umístění hal 3a), b), c) v areálu PVA Letňany na ploše. Žalovaná se v bodě 6 článku II zavázala, že „... zajistí potřebnou údržbu hal, a že haly na své náklady demontuje a odstraní v souvislosti s plánovaným ukončením činnosti PVA Letňany a vrácením pozemků vlastníkovi, bude-li k tomu ABF, a.s. vyzván,“ se vsuvkou : „… ne však dříve než v roce 2010“ . Dne 10. 5. 2005 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o dočasném umístění výstavních hal (haly a haly ) v areálu PVA Letňany, jíž se žalovaná v článku IV zavázala, že vybudované haly na své náklady demontuje a odstraní v souvislosti s plánovaným ukončením činnosti PVA Letňany a vrácením pozemků vlastníkovi, a to v termínu do 30. 11. 2010, nebude-li s vlastníkem pozemků dohodnuto jinak. Vlastníkem pozemku parc. je Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s., který nájemní smlouvou ze dne 23. 3. 2000 ve znění dodatku č. 1 pronajal žalobkyni pozemky tvořící výstavní areál PVA Letňany, včetně uvedeného pozemku, do 1. 12. 2010 za účelem realizace investičního záměru – výstavby a provozování Prozatímního pražského výstaviště Letňany včetně výstavby a provozování výstavních hal. Nájem žalobkyně skončila předčasně dohodou s vlastníkem pozemku z 15. 1. 2007 ke dni 31. 1. 2007.
Dovolací soud předně shledal nedůvodnou námitku dovolatelky týkající se možné aplikace ustanovení §126 obč. zák. Odvolací soud, který dospěl k závěru, že aktivní věcná legitimace žalobkyně nevyplývá z obligačního titulu, o který svůj nárok opřela, se správně zabýval tím, zda tuto legitimaci nelze dovodit z ustanovení §126 obč. zák. upravujícího právo vlastníka (odstavec 1) a detentora (odstavec 2) na ochranu proti neoprávněným zásahům do jejich práv. Soud není při právním posouzení věci vázán tím, jak po právní stránce žalobkyně svůj nárok kvalifikuje, a dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jinou právní normu, než které se dovolávala, nic mu nebrání věc po právní stránce takto posoudit. Ostatně odvolací soud věcnou aktivní legitimaci žalobkyně z uvedeného ustanovení nedovodil a dovolatelka tento závěr nezpochybnila.
Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky (§663 obč. zák.). Užívání věci nájemcem je detencí; nájemce předmět nájmu fakticky ovládá, ale nemá vůli ji mít pro sebe, chová se k ní jako k věci cizí. Vůči třetím osobám se může nájemce domáhat ochrany svého (nájemního) práva podle §126 odst. 2 obč. zák.
Právní vztah založený účastnicemi řízení smlouvou o dočasném umístění haly 3c a haly 5 ze dne 10. 5. 2005 je co do přenechání užívání pozemku za účelem umístění staveb vztahem akcesorickým k právnímu vztahu založenému nájemní smlouvou, kterou zavřela žalobkyně s vlastníkem pozemku. Výrazem této akcesority je to, že uvedený vztah zaniká nejpozději se zánikem nájmu. Právo přenechat pozemek do užívání za účelem umístění stavby a následně právo požadovat odstranění uvedené stavby jsou jednoznačně odvozena od nájemního práva. Bez práv nájemce, která jsou obsahem nájemního vztahu, by žalobkyně – nesvědčil-li by jí jiný titul, což nebylo zjištěno – nebyla oprávněna přenechat pozemek do užívání žalované a sjednat s ní závazek, že stavby z pozemku odstraní. Zanikl-li nájem žalobkyně k pozemku jako hlavní právní vztah, zaniklo současně i akcesorické právo domáhat se splnění povinnosti žalované odstranit stavby, která byla sjednána ve smlouvě o dočasném umístění. Na tom nic nemění závazek žalobkyně vyplývající z nájemní smlouvy uzavřené s vlastníkem pozemku, že stavby odstraní do třiceti dnů po skončení nájmu; bylo věcí žalobkyně, aby smlouvu se žalovanou a zejména dohodu o skončení nájmu s vlastníkem pozemku sjednala tak, aby své povinnosti mohla dostát.
Lze uzavřít, že správnost napadeného rozsudku se žalobkyni nepodařilo zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatelka výslovně rovněž napadla, není objektivně přípustné, a to bez ohledu na to, zda jde o potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Dovolání v této části proto jako nepřípustné Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. prosince 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu