ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2137.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2137/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. Č. , zastoupeného obecným zmocněncem A. Š., proti žalovanému A. L. , zastoupenému JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 15, o zaplacení 649.590,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 137/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 13 Co 482/2008-149, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. dubna 2008, č. j. 11 C 137/2006-105, ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 649.590,- Kč a úrok z prodlení z částky 590.537,- Kč od 4. 5. 2006 do 31. 12. 2007, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (čl. II bod 1. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Přestože žalovaný v dovolání uvádí, že je podává jak proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o povinnosti zaplatit žalobci částku 649.590,- Kč a úrok z prodlení z částky 590.537,- Kč od 4. 5. 2006 do 31. 12. 2007, tak i proti měnícímu výroku o úroku z prodlení z částky 590.537,- Kč od 1. 1. 2008 do zaplacení, ve skutečnosti žádné výhrady (posuzováno podle obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.) vůči závěru o této části žalobního požadavku, nevznesl.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Rozsáhle odůvodněnou výhradou vůči hodnocení pravdivosti svědecké výpovědi Libora Čiháka (závěru o jím potvrzovaném žalobním tvrzení) dovolatel obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) brojí pouze proti hodnocení důkazů odvolacím soudem; dovolací argumentace je výlučně založena na kritice samotného hodnocení důkazů.
Již v rozsudku ze dne 30. října 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.8/1994), Nejvyšší soud ČR přijal závěr, podle něhož vady a omyly při hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) nemohou být samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem. Podobně v rozsudku ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1802/99, dospěl k závěru, že okolnost, že žalovaný hodnotí důkazy odlišně, nezakládá bez dalšího existenci dovolacího důvodu.
Hodnocení důkazů se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Bezcenné, z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jsou výhrady dovolatele, že se soudy nezabývaly oprávněním svědka L. Č. vybírat peníze z účtu žalobce, že pominuly tvrzení, že se žalovaný rozhodl zakoupit sklízecí mlátičku od sdružení, jehož členy byli žalobce i svědek L. Č., že nehodnotily, že na příjmovém dokladu vystaveném s razítkem firmy žalobce je podpis svědka L. Č., přičemž si žalobce nepamatuje, že by předání peněz byl přítomen mimo žalobce někdo další, avšak tuto možnost nevyloučil, že nebyla prokázána existence smlouvy o půjčce, její obsah a kdo půjčku poskytl, že soudy neměly jako k listinnému důkazu přihlédnout k obsahu směnky, která tím, že nemá veškeré zákonné náležitosti podle dovolatele neexistuje (nešlo přitom o spor o plnění na směnku), neboť vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkami dovolatele, že bratr žalobce neměl být, pro příbuzenský vztah a proto, že jako člen sdružení má zájem na výsledku sporu, vyslýchán jako svědek ale jako účastník řízení, a že je nepřípustnou novotou tvrzení, že půjčku neposkytla fyzická osoba (žalobce), nýbrž sdružení.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu