ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2347.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2347/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. V. , zastoupené Mgr. Ladislavem Myšákem, advokátem se sídlem v Bílovci, Ostravská 314/3, proti žalovanému RNDr. M. V. , zastoupenému Mgr. Karlem Neubauerem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, 4. května 1491, o zaplacení 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 192/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2012, č. j. 8 Co 25/2012-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ladislava Myšáka, advokáta se sídlem v Bílovci, Ostravská 314/3.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. července 2011, č. j. 20 C 192/2010-65, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 635.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 635.000,- Kč od 1. 11. 2010 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. dubna 2012, č. j. 8 Co 25/2012-140, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. „pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni kromě částky 275.000,- Kč další částku 360.000,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 300.000,- Kč s úrokem z prodlení z částky 575.0000,- Kč ve výši 7,75 % od 1. 11. 2010 do zaplacení potvrdil, ohledně částky 60.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá“. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). Přestože žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že jím napadá celý rozsudek odvolacího soudu, z obsahu dovolání vyplývá, že ve skutečnosti směřuje pouze proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Ostatně proti výroku, jímž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně (ve prospěch žalovaného) změnil (tak, že žalobu do částky 60.000,- Kč s příslušenstvím zamítl), by dovolání nebylo subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28).
Dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolatel namítá, že v řízení nebylo spolehlivě prokázáno, že od žalované částku 300.000,- Kč jako půjčku ve skutečnosti obdržel. Přímý důkaz předání peněz žalobkyně soudu neposkytla a z nepřímých důkazů „bezprostředně přímý skutkový závěr o půjčení sporných 300.000,- Kč nevyplývá“. Uvedené námitky dovolatele vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci a jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezcenné (k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobkyni vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 8. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 24. srpna 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu