ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2803.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2803/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce V. R. , zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem se sídlem České Budějovice, Krajinská 224/37, proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Karlem Hájkem, advokátem se sídlem Praha 7, V Závětří 4, o zaplacení 5,000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 294/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2012, č. j. 28 Co 551/2011-79, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. 28 Co 551/2011-79, potvrdil rozsudek ze dne 27. května 2011, č. j. 24 C 294/2009-60, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení částky 5,000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přestože žalobce v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu dovolání - tento dovolací důvod neuplatnil. Podstatu jeho dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalobce při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že žalovaný neprokázal své obranné tvrzení, že mu částku 5,000.000,- Kč vrátil. Odvolacímu soudu vytýká, že žalovanému uvěřil jeho skutkovou verzi; byť ji podpořila svědkyně B., pravdivost jejich výpovědí byla vyvrácena jeho výpovědí, smlouvou o půjčce a skutečností, že žalovaný po něm nepožadoval vystavení potvrzení o plnění ve smyslu §569 obč. zák. Za nepravdivé má i tvrzení žalovaného, že si dohodli, že na důkaz splnění závazku roztrhají originál smlouvy o půjčce ze dne 23. 10. 2006. Pokud je argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech a uvěřil jeho tvrzení, že žalovaný půjčený obnos dosud nevrátil, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že závazek žalovaného z půjčky nezanikl splněním. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Jak již bylo výše uvedeno, dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobce přehlíží, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalobci právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. září 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu