ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2940.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2940/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. H. , b) V. H. , zastoupených JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vlašimská 13, proti žalované V. K. , zastoupené JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 10, Gutova 3297/4, o 731.768,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 4 C 293/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2009, č. j. 24 Co 541/2008-62, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 31.524,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Václava Veselého, advokáta se sídlem v Praze 10, Gutova 3297/4.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. června 2008, č. j. 4 C 293/2007-31, zamítl žalobu, kterou se žalobci J. H. a V. H., domáhali vůči žalované zaplacení částky 731.768,- Kč. Vzal za prokázané, že podle listiny ze dne 5. 3. 2003 se právní předchůdce žalované (bratr J. a V. H.) M. H. zavázal, že v případě prodeje pozemku parc. č. 587/209 v k. ú. D. L. u K. se - po odečtení daně a výdajů s tím souvisejících - rozdělí o kupní cenu rovným dílem se svými sourozenci J., V., Z. H. a D. H. M. H. zemřel dne 22. 12. 2005, přičemž předmětný pozemek zdědila žalovaná, která svůj spoluvlastnický podíl ve výši 5/6 prodala (z původního pozemku oddělením vznikly pozemky parc. č. 587/149, 587/151 a 587/152). S odkazem na §36 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), soud prvního stupně uzavřel, že výplata podílů žalobců na kupní ceně byla sjednána s odkládací podmínkou, tj. pro případ, že M. H. pozemek prodá. Ke splnění této podmínky ovšem za jeho života nedošlo (povinnost vyplatit podíly žalobcům nevznikla). Závazek, který za života M. H. nevznikl, nemohl přejít na jeho právní nástupkyni. Za nedůvodnou shledal argumentaci §579 odst. 1 obč. zák., neboť zemřelý se za života z uvedeného důvodu nestal dlužníkem a na žalovanou jeho povinnost k plnění nepřešla.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. ledna 2009, č. j. 24 Co 541/2008-62, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Po doplnění dokazování zjištěním obsahu listiny ze dne 5. 3. 2003 a obsahu usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. listopadu 1998, č. j. D 431/98-29, v návaznosti na skutková zjištění soudu prvního stupně shrnul, že v rámci dodatečného projednání dědictví po otci T. H. nabyl M. H. pozemek původního parc. č. 587/29 v k. ú. D. L. u K., přičemž ostatní dědici – sourozenci V. H., Z. H., J. H., D. H. a pozůstalá manželka A. H. nenabyli nic. Podle listiny ze dne 5. 3. 2003 se Miloš Hruška zavázal, že se po prodeji dědictvím získaného pozemku (po odečtení daně a výdajů s tím souvisejících) rozdělí o prodejní cenu rovným dílem se svými sourozenci. Dotčený pozemek podle usnesení Okresního soudu Praha-východ, č. j. 25 D 81/2006-96, zdědila po smrti M. H. žalovaná. Z původního pozemku vznikly pozemky parc. č. 587/149, 587/151 a 587/152, které žalovaná prodala třetím osobám. Odvolací soud uzavřel, že prohlášením ze dne 5. 3. 2003 byl založen dvoustranný závazkový vztah mezi M. H. (na straně jedné) a J. a V. H., tj. osobami, jejichž podpisy se nacházejí na uvedené listině (podpisy zbývajících sourozenců schází). Jeho obsahem ovšem nebyla povinnost M. H. zděděný pozemek prodat, nýbrž závazek rozdělit se se sourozenci o prodejní cenu v případě prodeje pozemku. Povinnost, ke které se M. H. zavázal, byla podle §36 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), vázána na odkládací podmínku, jež se za jeho života nenaplnila a v důsledku úmrtí už ani nastat nemůže. Sama o sobě tato podmínka nemá vliv na platnost závazku, nýbrž jen na vznik povinnosti M. H. vyplatit sourozencům část prodejní ceny. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 780/2001, má odvolací soud zato, že nenaplnila-li se uvedená podmínka za života M. H., nemohl ani závazek k výplatě peněz přejít podle §579 odst. 1 obč. zák. děděním na žalovanou, neboť se za života zůstavitele nestal splatným (nenastala povinnost k plnění).
V dovolání, jehož přípustnost dovozují z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uplatňují žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejsou srozuměni se závěrem, že povinnost k výplatě peněz, vázaná na podmínku prodeje pozemku, nepřešla děděním na žalovanou a pro řešení této otázky přisuzují napadenému rozhodnutí zásadní význam po stránce právní (§237 odst. 3 o. s. ř.). Prosazují názor, podle něhož závazek zachycený v listině ze dne 5. 3. 2003 není osobní povahy, tj. vázaný jen na osobu M. H., a proto nezanikl jeho smrtí podle §579 odst. 1 obč. zák. Přestože šlo o závazek s odkládací podmínkou, jež se za života zůstavitele nenaplnila (v okamžiku úmrtí M. H. právní úkon nebyl účinný), s odkazem na právní teorii mají zato, že i tento závazek přešel na dědice. Splnění dohodnuté podmínky způsobila až žalovaná prodejem nemovitosti. Dovolatelé zpochybňují závěr odvolacího soudu, podle něhož podmínku prodeje mohl přivodit jen zůstavitel M. H. a nikoli dědička (tj. třetí osoba). S tímto odůvodněním navrhli, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Poté, co původní žalobci podali dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, žalobce V. H., dne 12. 9. 2009 zemřel. Nejvyšší soud proto na základě usnesení ze dne 22. června 2011, č. j. 33 Cdo 2940/2009-99, pokračoval v dovolacím řízení s jeho dědicem V. H.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatelé předestřeli dovolacímu přezkumu otázku správnosti závěru, že podmíněný závazek zůstavitele děděním nepřešel na dědice. Pro řešení této otázky shledává Nejvyšší soud dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena.
Podle §488 obč. zák. závazkovým právním vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.
Podle §489 obč. zák. závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.
Podle §470 odst. 1 obč. zák. dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.
Podle §579 odst. 1 obč. zák. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.
Podle §36 odst. 2 věty prvé obč. zák. podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou.
Pro závěr, zda žalovanou jako dědičku tíží povinnost vyplatit spornou částku žalobcům, je rozhodující obsah závazku (práv a povinností) Miloše Hrušky podle listiny ze dne 5. 3. 2003. V ní prohlásil: „já, níže podepsaný M. H., se tímto zavazuji, že po prodeji pozemku (dle pozemkového katastru č. 587/29 k. ú. D. L. u K.) se po odečtení daně a výdajů s tím souvisejících, rozdělím o prodejní cenu rovným dílem se svými sourozenci“. Po tomto textu následují jména všech sourozenců a podpisy J., V. a M. H.
Je nepochybné, že se M. H. zavázal k rozdělení výtěžku prodeje uvedeného pozemku v případě, že tento pozemek prodá . Ze skutečnosti, že k textu „prohlášení“ jsou sice připojeny podpisy dvou ze čtyř sourozenců M. H. (podpisy dalších sourozenců Z. H. a D. H. schází), ale z návěstí [„já, níže podepsaný (...) se tímto zavazuji“] a ze skutečnosti, že v textu prohlášení schází pasáž o tom, že J. H. a V. H. tuto nabídku přijímají (akceptují ve smyslu §43c odst. 1, §44 odst. 1 obč. zák. a §628 odst. 2 obč. zák.), nelze než dovodit, že nejde o dohodu, nýbrž o jednostranný závazek M. H. vázaný na odkládací podmínku budoucího prodeje, s nímž byly seznámeny ty osoby, které k prohlášení připojily své podpisy. Z „prohlášení“ lze dále dovodit, že došlo-li by za jeho života k bezúplatnému převodu, ať již na osobu blízkou nebo na osobu cizí (třetí), povinnost k výplatě podílu na kupní ceně by byla (pojmově) vyloučena.
Jestliže za jeho života nedošlo k prodeji pozemku parc. č. 587/29 k. ú. D. L. u K., je potřeba zodpovědět otázku, zda s ohledem na charakter převzatého závazku vznikl dluh vůči J. a V. H., který mohl přejít na jeho dědice.
Občanskoprávní závazkový (obligační) vztah je právní vztah, v němž jsou jeho strany v opačném postavení; věřitel má právo na plnění a dlužník má povinnost mu plnění poskytnout. Pohledávkou se přitom rozumí právo věřitele požadovat od dlužníka plnění ze závazkového vztahu a povinnost dlužníka něco plnit se označuje jako dluh nebo závazek v užším slova smyslu.
Zásadně platí, že práva a povinnosti vyplývající ze závazkových právních vztahů zásadně nezanikají smrtí oprávněné či povinné osoby, nýbrž přecházejí na jejich právní nástupce. Zanikají pouze ta práva a ty povinnosti, jež jsou vázány svým trváním na určitou osobu, přičemž tato vázanost vyplývá buď z dohody účastníků právního vztahu, ze zákona, nebo z vlastní povahy a účelu závazku.
Nelze pominout, že z prohlášení M. H. ze dne 5. 3. 2003 nevyplývá ekonomická příčina (kauza) jeho závazku v případě prodeje rozdělit se o kupní cenu. Nelze proto než dospět k závěru, že pro to měl své osobní důvody a s ohledem na jednostrannost tohoto závazku, tj. se zřetelem k jeho povaze a účelu, je evidentní, že měl v úmyslu se o kupní cenu podělit jen tehdy, pokud by pozemek sám prodal. Jestliže se tak za jeho života nestalo, se zřetelem k obsahu závazku jde o situaci, kdy odkládací podmínku (prodej pozemku) měl (a mohl) splnit jen M. H. (ostatně jen vlastník může svůj majetek prodat). Nesplnění odkládací podmínky znamená, že dosud neúčinný právní úkon již účinnosti nenabude. S ohledem na osobní charakter závazku M. H. povinnost k výplatě podílu na prodejní ceně zděděných nemovitostí v případě jejich prodeje dědičkou, na žalovanou podle §579 odst. 1 obč. zák. nepřešla. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že v okamžiku smrti M. H. neexistoval dluh, za který by žalovaná podle §470 odst. 1 obč. zák. odpovídala. Bezvýznamné jsou v této souvislosti odkazy dovolatelů na odbornou literaturu (Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M., a kol., Občanský zákoník II., Komentář, C. H. BECK, 2008, str. 1232 a násl., a Radvanová, S., Zuklínová, M., Kříž, J., Holcová, I., Křesťanová, V., Mikeš, J., Občanské právo hmotné, díl 3. a 4., Praha, ASPI, 2007, str. 319), neboť vycházejí z předpokladu, že k datu smrti M. H. dluh existoval.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud jejich dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. jsou neúspěšní žalobci povinni nahradit žalované náklady dovolacího řízení, které představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění], stanovená podle §3 bodu 5., §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění částkou 25.970,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 300,- Kč a částka 5.254,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. ledna 2012
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu