ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3117.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3117/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Praha 10, Gutova 3297/4, proti žalovaným 1) České straně sociálně demokratické se sídlem Praha 1, Hybernská 7, a 2) Cíli, akciové společnosti v Praze se sídlem Praha 1, Hybernská 7, zastoupeným prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, o zaplacení částky 18,518.228,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 265/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2010, č. j. 20 Co 102/2010-318, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2010, č. j. 20 Co 102/2010-318, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. prosince 2009, č. j. 24 C 265/2000-306, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 24 C 265/2000-95, uložil první žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 18,518.228,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 19. 7. 2000 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,3 % z částky 18,518.228,- Kč za každý den prodlení počínaje 9. 7. 2000 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po první žalované zaplacení 15 % úroku z prodlení z částky 18,518.228,- Kč od 19. 7. 2000 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu proti druhé žalované (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
Poté, co rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním žalobce (výroky III. a V.) i první žalovaná (výroky I. a IV.), navrhl žalobce podáním ze dne 23. 10. 2008, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko (§107a o. s. ř.). Návrh odůvodnil tím, že na základě zástavní smlouvy uzavřené s H-Holding AG (dále též „právnická osoba“) zajistil žalovanou pohledávkou pohledávku z úvěru, který mu právnická osoba poskytla. Protože úvěr včas nevrátil, přešla zastavená pohledávka do vlastnictví právnické osoby. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. ledna 2009, č. j. 24 C 265/2000-266, návrh žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. zamítl. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. dubna 2009, č. j. 20 Co 146/2009-274, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že ujednání o propadné zástavě odporuje §152 a §167 odst. 1 obč. zák., a je proto neplatné (§39 obč. zák.). Tvrdil-li žalobce, že podle smluvními stranami zvoleného práva Jihoafrické republiky je ujednání o propadné zástavě přípustné, bylo na něm, aby to ve smyslu §120 odst. 1 a §121 o. s. ř. prokázal. Ačkoli žalobce avizoval, že odvolání doplní, chybějící souhlas nedoložil a přípustnost ujednání o propadné zástavě podle zvoleného práva neprokázal.
Žalobce následně podáním ze dne 12. června 2009 znovu navrhl, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost H-Holding AG.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. prosince 2009, č. j. 24 C 265/2000-306, řízení o návrhu žalobce „na změnu účastníka, aby místo něho vystupovala v řízení jako žalobkyně firma - společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko“, zastavil. Rozhodl tak za stavu, kdy žalobce předložil soudu zástavní smlouvu uzavřenou dne 24. 4. 2008 se společností H-Holding AG, v jejímž článku VI. se uvádí, že vztahy založené touto smlouvou i smlouvou o úvěru se budou řídit právem Jihoafrické republiky a pro eventuální spory z této smlouvy bude příslušný soud v Londýně, a dále internetový text Lidového zákona o úvěru v anglickém znění, o němž tvrdil, že jde o platný zákon Jihoafrické republiky, jímž se smlouva řídí. Soud prvního stupně konstatoval, že ustanovení §121 o. s. ř. se vztahuje pouze na právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky, jakož i na předpisy Evropské unie. Důkazní břemeno o platném právu Jihoafrické republiky však leží na žalobci a ten je neunesl, neboť předložením pouhého internetového textu zákona v anglickém znění neprokázal, že jde o autentický oficiálně vydaný zákon Jihoafrické republiky, který byl řádně signovaný a uveřejněný. Protože žalobce neprokázal nic dalšího, co by bylo relevantní z hlediska aplikace §107a o. s. ř., soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci návrhu na změnu účastníka bylo již pravomocně rozhodnuto, a řízení proto podle §104 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s §159a odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. dubna 2010, č. j. 20 Co 102/2010-318, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že ve smyslu §120 odst. 1 a §121 o. s. ř. je na žalobci, aby prokázal, že podle zvoleného práva Jihoafrické republiky je ujednání o propadné zástavě přípustné. Neautorizovaný výtah z internetové databáze v anglickém jazyce není důkazem o existenci a obsahu právního předpisu nečlenské země Evropské unie. Způsobilým důkazem by byl pouze takový text zákona, u něhož bude zřejmé, že jde o úředně publikovaný právní předpis, jenž žalobce předloží s úředním překladem do českého jazyka. Jelikož o návrhu bylo již jednou rozhodnuto, bylo za nezměněného stavu namístě, aby soud prvního stupně řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §159a odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž rekapituluje dosavadní průběh rozhodování o jeho návrzích na vstup nabyvatele žalované pohledávky do řízení a soudům vytýká, že nesplnily povinnost podle §5 a §43 o. s. ř. srozumitelně a určitě jej poučit o tom, jakým konkrétním způsobem měl svůj procesní návrh doplnit a jaké konkrétní důkazy měl soudu předložit.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“) a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu v případě přípustného dovolání přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu vyplývá, že návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. byl podán až ve stadiu odvolacího řízení a právní skutečnost, na jejímž základě žalobce dovozoval přechod práv, o něž v řízení jde, nastala až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud již dříve v usnesení ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 26 Cdo 272/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2008, formuloval právní názor, podle něhož je k rozhodnutí podle §107a odst. 2 o. s. ř. příslušný odvolací soud, byl-li návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. podán v průběhu odvolacího řízení; je přitom nerozhodné, že návrh byl podán ještě u soudu prvního stupně v době před předložením věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání. Jestliže tedy o návrhu žalobce na vstup právnické osoby na jeho místo, který byl podán po zahájení odvolacího řízení, rozhodoval soud prvního stupně, ačkoliv k rozhodnutí podle §107a odst. 2 o. s. ř. byl příslušný odvolací soud, je řízení zatíženo procesní vadou.
Způsobilým dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. jsou jen ty vady, k nimž za řízení došlo, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. soud zastaví řízení, jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
Podle §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednána znovu.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednána; soud v takovém případě řízení zastaví. O stejnou věc se jedná, má-li být znovu rozhodnuto o témže návrhu mezi týmiž účastníky na základě týchž skutečností.
Z obsahu spisu se podává, že o návrhu žalobce ze dne 23. 10. 2008 bylo rozhodnuto za situace, kdy nebyl doložen souhlas nabyvatelky práv se vstupem do řízení na místo žalobce a kdy nebyl soudu znám obsah zvoleného práva Jihoafrické republiky. Řízení o dalším návrhu ze dne 12. 6. 2009, jímž se žalobce domáhal s poukazem na tutéž právní skutečnost (zástavní smlouvu ze dne 24. 4. 2008), aby do řízení na jeho místo vstoupila tatáž právnická osoba, bylo zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 2009, č. j. 24 C 265/2000-306, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 4. 2010, č. j. 20 Co 102/2010-318. Stalo se tak poté, co právnická osoba podáním ze dne 15. 5. 2009, které došlo soudu prvního stupně 26. 5. 2009, vyslovila se svým vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce souhlas (čl. 278 spisu) a co žalobce doložil soudu dne 15. 6. 2009 „Národní zákon o úvěrech“ Jihoafrické republiky č. 34/2005 v původním znění (čl. 279 spisu). Jakkoli se nelze ztotožnit se závěrem, že o dalším návrhu žalobce bylo rozhodováno za zcela „nezměněného stavu“, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, podstatné je, že není správný názor odvolacího soudu, že důkazní břemeno prokázání obsahu cizího práva je na žalobci.
Podle §121 o. s. ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.
Právní teorie, soudní praxe, jakož i komentářová literatura je zajedno v tom, že předmětem dokazování nemohou být právní předpisy, pro něž platí zásada „iura novit curia“. Byť zákon tuto zásadu výslovně uvažuje jen ve vztahu k předpisům, jež jsou uveřejněny ve Sbírce zákonů České republiky, lze ji obecně vztáhnout i na předpisy cizozemské, neboť se v důkazním řízení dokazují jen skutečnosti účastníky tvrzené či v řízení jinak vyšlé najevo. Z toho plyne, že soud, který má zásadně zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoli dostupným a spolehlivým způsobem, může získat znalost cizího práva vlastním studiem (z pramenů jemu dostupných, jsou-li dostatečně spolehlivé), vyjádřením Ministerstva spravedlnosti (srovnej §53 zákona č. 97/1963 Sb.), popř. ze znaleckého posudku z oboru právních vztahů k cizině, přičemž v posléze uvedených případech nejde o důkaz listinou ve smyslu §129 o. s. ř. Soud může rovněž požádat o součinnost účastníka, který se dovolává cizího práva, aby předložil text cizí normy (srovnej Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé. 7. opravené a doplněné vydání. Brno, Plzeň: Nakladatelství Doplněk, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 395-396, dále Drápal, L., Bureš., J. a kol. : Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 875, Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 4. 2004, č. j. 56/204-MO-J, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/1987, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1143/2006, a usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 2/11).
Jestliže za shora popsaného stavu řízení o dalším návrhu žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. zastavil na namísto odvolacího soudu soud prvního stupně, je nutno považovat tuto vadu za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto usnesení a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení budou soudy obou stupňů vázány právním názorem, který dovolací soud v tomto usnesení vyslovil (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu