ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3360.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3360/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně JUDr. I. R. , správkyně konkursní podstaty úpadce Stavební společnosti Šumava CK s.r.o., se sídlem v Hořicích na Šumavě 46 (identifikační číslo 26042924), zastoupené JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, proti žalovanému Doc. Ing. Mgr. P. K., CSc. , zastoupenému JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, o 73.646,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 117/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2011, č.j. 15 Co 127/2011-274, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.255,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Adama, advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil v odvoláním napadeném rozsahu rozsudek ze dne 7. 12. 2010, č.j. 6 C 117/2004-248, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 uložil žalovanému a PharmDr. A. K. (druhé žalované v řízení před soudy nižších stupňů) zaplatit žalobkyni 147.293,35 Kč s 2% úroky z prodlení od 20. 5. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; žalovaného a PharmDr. A. K. zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni (42.979,50 Kč). Odvolací soud uzavřel, že úpadce postupoval při zhotovení základů stavby v souladu se smlouvou o dílo, takže žalovaný a PharmDr. A. K., kteří podle §642 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), od smlouvy odstoupili, jsou povinni zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na jím vykonané práce. Ze znaleckého posudku, jehož závěry nebyly zpochybněny, vyplývá, že cena vybudovaných základů je 285.000,- Kč, žalovaný a PharmDr. A. K. zaplatili dobrovolně 87.706,65 Kč a proti vymáhané pohledávce účinně započetli svoji pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 50.000,- Kč; nárok žalobkyně je tedy podle odvolacího soudu důvodný co do 147.293,35 Kč (včetně specifikovaných úroků z prodlení).
Protože odvolací soud potvrdil výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně nezavázal žalovaného a PharmDr. A. K., kteří vystupovali jako samostatní společníci (§91 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), k peněžnímu plnění společně a nerozdílně, je předmětem dovolacího řízení co do kvantitativního vymezení částka 73.646,70 Kč s příslušenstvím (srov. §261a odst. 3 o.s.ř.).
Žalovaný se mýlí, považuje-li své dovolání – s odkazem na to, že odvolací soud vyšel z jiného skutkového zjištění týkajícího se sjednaného rozsahu díla (stavby) a jeho provedení – za přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Diformitou se totiž nerozumí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, že soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost plnit proto, že se na úkor úpadce bezdůvodně obohatil, kdežto odvolací soud nárok posoudil podle §642 odst. 1 obč. zák., nečiní rozhodnutí odvolacího soudu diformním; obsahový vztah rozhodnutí soudů obou stupňů použití ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. jednoznačně vylučuje.
Dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. Odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším žalobu zamítajícím rozsudku, ovšem nikoliv proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Závazný právní názor odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé, jinými slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně. Právním názorem soudu je názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má tento předpis být vyložen. Usnesením ze dne 11. 6. 2008, č.j. 15 Co 124/2008-137, Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 9. 2007, č.j. 6 C 117/2004-118, pro neúplně zjištěný skutkový stav věci a proto, že jeho odůvodnění „je neúplné a v podstatné části nesrozumitelné, takže je nepřezkoumatelné.“ To, že odvolací soud ve zrušovacím usnesení též naznačil, která hmotněprávní ustanovení (obecně) by mohla být po doplnění dokazování na zjištěný skutkový stav použita, nepředstavuje vyslovení právního názoru, kterým by byl soud prvního stupně v dalším rozhodování závazně usměrněn.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012); ten ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 odst. 3, část věty před středníkem o.s.ř.). Jediným dovolacím důvodem, který je žalovanému k dispozici, je důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody, pokud jsou způsobilé, včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Právní otázky, které jako zásadně významné žalovaný expresis verbis označil (zda právo zhotovitele na částku, která připadá na práce již vykonané, pokud nemůže jejich výsledek použít jinak, je speciálním nárokem podle §642 odst. 1 obč. zák. nebo nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, a jaký je rozdíl „v právní kvalifikaci a v rozsahu nároků obou účastníků smlouvy o dílo při odstoupení bez zavinění zhotovitele dle §642 odst. 1 obč. zákoníku a při odstoupení pro zavinění zhotovitele dle §642 odst. 2 obč. zákoníku“ ), vyslovení přípustnosti dovolání neumožňují; odvolací soud se totiž těmito otázkami nezabýval, protože pro meritorní rozhodnutí to nebylo třeba. Posouzení přípustnosti dovolání v intencích ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je výlučně věcí dovolacího soudu; žalovaným formulovaná otázka, zda „při změně rozhodných právních skutečností stěžejně ovlivňující právní důvod i rozsah nároků“ jde o zjevnou diformitu v obsahu práv a povinností účastníků, se zcela vymyká §237 odst. 3 o.s.ř., neboť s právním posouzením skutkového stavu, z něhož odvolací soud vycházel, vůbec nesouvisí. Námitka, že odvolací soud pominul zásadu, podle níž písemně uzavřená dohoda může být změněna pouze písemně (§40 odst. 2 obč. zák.), je nepřípadná; odvolací soud totiž vyšel ze zjištění, že na změně způsobu výstavby základů domu oproti projektové dokumentaci se účastníci dohodli před uzavřením písemné smlouvy o dílo.
Podle ustanovení §237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. nepřihlíží dovolací soud k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř.
Bezcenné jsou proto výtky, že se odvolací soud odchýlil od skutkového zjištění soudu prvního stupně, aniž opakoval důkazy, že nepostupoval v intencích §118a o.s.ř. a že vydal rozhodnutí, které není předvídatelné.
Skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vycházel (úpadce se s objednateli dohodl, že základy stavby zhotoví tzv. ztraceným bedněním o šířce 40 cm, tj. jiným způsobem, než bylo plánováno projektovou dokumentací), nelze v případě, kdy dovolání může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., úspěšně napadnout; dovolací soud proto ponechal stranou zbylé výhrady, jimiž žalovaný prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o.s.ř. zpochybnil skutkový stav věci.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012, tj. částkou 4.955,- Kč; součástí nákladů je i paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 6. prosince 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu