ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3480.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3480/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUD. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. I. B., zastoupeného JUDr. Hanou Hučkovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 434/211, proti žalovanému F. M., zastoupenému JUDr. Štefanem Adamem, advokátem se sídlem Kelč, Němetice 44, o zaplacení 450.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 119 EC 81/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2012, č. j. 71 Co 117/2012-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Hany Hučkové, advokátky se sídlem Ostrava - Mariánské Hory, 28. října 434/211.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. dubna 2012, č. j. 71 Co 117/2012-49, potvrdil rozsudek ze dne 8. listopadu 2011, č. j. 119 EC 81/2011-31, jímž Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 450.000,- Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 1. 4. 2011 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Přestože žalovaný v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti - jak vyplývá z obsahu dovolání - tento dovolací důvod neuplatnil. Podstatu jeho dovolacích námitek totiž tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaný při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že žalobce neprokázal své tvrzení, že finanční prostředky, jež poukázal na účet žalovaného, byly plněním na základě smluv o půjčce. Odvolacímu soudu vytýká, že žalobci uvěřil jeho skutkovou verzi, přestože k prokázání svých tvrzení nenavrhnul žádné důkazy. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který nelze v případě dovolání přípustného v intencích §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalovaný přehlíží, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemůže založit ani výtka žalovaného, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědka J. M., neboť tato námitka vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přihlédnuto, vyjma případů, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů; o takový případ se však v posuzované věci nejedná.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 8. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění od 1. 3. 2012 - srovnej čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. listopadu 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu