ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3529.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3529/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Praha 10, Gutova 3297/4, proti žalovaným 1) České straně sociálně demokratické se sídlem Praha 1, Hybernská 7, a 2) Cíli, akciové společnosti v Praze se sídlem Praha 1, Hybernská 7 - Lidový dům, identifikační číslo 26165376 , zastoupeným prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, o zaplacení částky 18,518.228,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 265/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 20 Co 146/2009-274, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 20 Co 146/2009-274, ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. ledna 2009, č. j. 24 C 265/2000-266, ve výroku o zamítnutí návrhu na změnu žalobce, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. ledna 2009, č. j. 24 C 265/2000-266, ve výroku, jímž byl zamítnut návrh žalobce na „změnu účastníka tak, aby namísto něho vystupoval v řízení jako žalobce firma - společnost H-Holding AG, se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko“, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. listopadu 2004, č. j. 24 C 265/2000-95, uložil první žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 18,518.228,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 19. 7. 2000 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,3 % z částky 18,518.228,- Kč za každý den prodlení počínaje 9. 7. 2000 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal po první žalované zaplacení 15 % úroku z prodlení z částky 18,518.228,- Kč od 19. 7. 2000 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu proti druhé žalované (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
Poté, co rozsudek soudu prvního stupně napadl odvoláním žalobce (výroky III. a V.) i první žalovaná (výroky I. a IV.), navrhl žalobce podáním ze dne 23. 10. 2008, aby na jeho místo do řízení vstoupila společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko (dále též „právnická osoba“). Svůj návrh odůvodnil tím, že na základě zástavní smlouvy, uzavřené dne 24. 4. 2008 s právnickou osobou (zástavní věřitelkou), zajistil žalovanou pohledávkou uspokojení pohledávky z úvěru, který mu právnická osoba poskytla. Protože poskytnutý úvěr včas nevrátil, předmět zástavy - podle smluvního ujednání v zástavní smlouvě - přešel k 1. 7. 2008 do vlastnictví právnické osoby. V předložené zástavní smlouvě je uvedeno, že právnická osoba na základě smlouvy ze dne 24. 4. 2008 poskytla žalobci úvěr ve výši 8,500.000,- Kč, který se jí žalobce zavázal spolu s příslušenstvím vrátit do 30. 6. 2008. Uspokojení pohledávky z úvěru žalobce zajistil zřízením zástavního práva ke své pohledávce ve výši 18,518.228,- Kč, jež je předmětem tohoto řízení. Žalobce dluh z úvěru ve sjednané lhůtě nesplnil a právnická osoba mu dopisem ze dne 7. 7. 2008 sdělila, že předmět zástavy podle ujednání v zástavní smlouvě přešel k 1. 7. 2008 do jejího vlastnictví.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. ledna 2009, č. j. 24 C 265/2000-266, návrh žalobce „na změnu účastníka tak, aby namísto něho vystupoval v řízení jako žalobce firma - společnost H-Holding AG se sídlem Steinhausen, Hinterbergstrasse 26, 6330 Cham, Švýcarsko“, zamítl. Dovodil, že k přechodu práva žalobce, které je předmětem tohoto sporu, nemohlo podle §107a o. s. ř. dojít, neboť ujednání, podle něhož, nebude-li dluh včas uhrazen, přejde zástava do vlastnictví právnické osoby, je neplatným ujednáním o propadné zástavě (§39 obč. zák.).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. dubna 2009, č. j. 20 Co 146/2009-274, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na změnu žalobce potvrdil. Konstatoval, že postup podle §107a o. s. ř. je podmíněn souhlasem toho, kdo má vstoupit na místo žalobce. Jelikož žalobce takový souhlas nedoložil, již to bylo důvodem k zamítnutí jeho návrhu. Soudu prvního stupně přisvědčil, že ujednání o propadné zástavě odporuje §152 a §167 odst. 1 obč. zák., a je proto neplatné (§39 obč. zák.). Tvrdil-li žalobce, že podle zvoleného práva Jihoafrické republiky je ujednání o propadné zástavě přípustné, bylo na něm, aby to ve smyslu §120 odst. 1 a §121 o. s. ř. prokázal. Ačkoli žalobce avizoval, že odvolání doplní, chybějící souhlas nedoložil a přípustnost ujednání o propadné zástavě podle zvoleného práva neprokázal.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž oběma soudům vytýká, že nesplnily povinnost, kterou jim ukládá §5 a §43 o. s. ř., srozumitelně a určitě jej poučit, jakým konkrétním způsobem měl svůj návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. doplnit a jaké konkrétní důkazy měl soudu předložit. Odvolací soud pochybil, jestliže se nevypořádal s jeho námitkou, že §9 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, umožňuje volbu práva Jihoafrické republiky při sjednání zástavní smlouvy. Postup soudů považuje za rozporný se závazky České republiky vyplývající ze zákazu omezení pohybu kapitálu a ze sbližování právních předpisů (čl. 56 a čl. 95 Smlouvy o založení Evropského společenství). Soudy pominuly, že i když Švýcarská konfederace není členem EU, mají švýcarské subjekty v rámci Společného evropského trhu zaručeno u soudů členských zemí rovnoprávné postavení. Soudy vyžadovaná povinnost doložit souhlas toho, kdo měl vstoupit do řízení na místo dosavadního žalobce, a dokázat přípustnost dispozice s nárokem podle cizího práva je v rozporu s ústavním principem svobody každého konat zákonem nezakázané, resp. se zákazem ukládat někomu konat, co zákonem není uloženo (čl. 2 odst. 3 Listiny). Podáním ze dne 28. 11. 2011 žalobce doplnil dovolání sdělením, že v řízení vedeném mezi týmiž účastníky u soudu prvního stupně pod sp. zn. 12 C 17/2008, jehož předmětem je další jeho pohledávka, bylo usnesením ze dne 20. 10. 2011, č. j. 12 C 17/2008-163, rozhodnuto, že v řízení bude místo něho jako se žalobcem pokračováno s H-Holding AG; soud přitom vyšel z ověřeného překladu zákona Jihoafrické republiky o úvěrech č. 34 z roku 2005 do českého jazyka. Žalobce navrhnul dovolacímu soudu, aby provedl důkaz obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 12 C 17/2008.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“), se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání opodstatněné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu v případě přípustnosti dovolání přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Jak se podává z obsahu spisu, návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. byl podán až ve stadiu odvolacího řízení a právní skutečnost, na jejímž základě žalobce dovozoval přechod práv, o něž v řízení jde, nastala až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Nejvyšší soud již dříve v usnesení ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. 26 Cdo 272/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2008, formuloval právní názor, podle něhož je k rozhodnutí podle §107a odst. 2 o. s. ř. příslušný odvolací soud, byl-li návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. podán v průběhu odvolacího řízení; je přitom nerozhodné, že návrh byl podán ještě u soudu prvního stupně v době před předložením věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání. Jestliže tedy o návrhu žalobce na vstup právnické osoby do řízení na jeho místo, který byl podán po zahájení odvolacího řízení, rozhodoval soud prvního stupně, ačkoliv k rozhodnutí podle §107a odst. 2 o. s. ř. byl příslušný odvolací soud, je řízení zatíženo procesní vadou.
Způsobilým dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. jsou jen ty vady, k nimž za řízení došlo, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odst. 2 věta první).
V ustanovení §107a o. s. ř. je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní sukcese práva nebo povinnosti, která nastává po zahájení řízení (za řízení), aniž by jeho účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení. V návrhu na vstup účastníka do řízení na místo žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. musí dosavadní žalobce označit právní skutečnost, která měla za následek převod nebo přechod práva, uvést, kdy k ní došlo, a označit toho, kdo má vstoupit na jeho místo. Soud vyhoví návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, jsou-li prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva dosavadního žalobce a že k ní došlo po zahájení řízení. Návrh na vstup účastníka musí být podán dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nastoupit na místo dosavadního žalobce. Ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá soud pouze to, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod či přechod práva, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva, o něž v řízení jde. Naopak nezjišťuje, zda v jejím důsledku právo skutečně na jiného přešlo (bylo převedeno), neboť by již posuzoval věc samu, nikoliv pouze otázku procesního nástupnictví (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2004).
V posuzovaném případě žalobce označil za právní skutečnost, v důsledku které uplatněné právo na úhradu odměny za poskytnutou právní pomoc s příslušenstvím a smluvní pokuty přešlo na právnickou osobu, zástavní smlouvu ze dne 24. 4. 2008; v ní bylo sjednáno, že žalovaná pohledávka (právo na odměnu), která se stala předmětem zástavy, propadne právnické osobě, neuhradí-li jí žalobce zástavním právem zajištěnou pohledávku včas. Žalobce dále uvedl, že k přechodu práva, o něž v řízení jde, došlo dne 1. 7. 2008, kdy zástava propadla právnické osobě.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně sice vyšel ze zjištění, že zástavní smlouva mezi žalobcem a právnickou osobou byla uzavřena, avšak dovodil, že ujednání o propadné zástavě nemůže obecně vzato založit přechod práv, která jsou předmětem řízení, neboť je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (§152, §167 odst. 1 a §39 obč. zák.). Současně - s odkazem na §120 odst. 1 a §121 odst. 1 o. s. ř. - vyslovil názor, že bylo na žalobci, aby prokázal, že ujednání o propadné zástavě je podle v zástavní smlouvě zvoleného práva Jihoafrické republiky přípustné, a aby doložil souhlas právnické osoby se vstupem do řízení na jeho místo. Odvolací soud tak byl evidentně názoru, že o obsahu zvoleného práva Jihoafrické republiky mělo být vedeno dokazování, přičemž důkazní břemeno prokázání přípustnosti ujednání o propadné zástavě podle zvoleného práva (tj. obsahu cizího práva) leželo na žalobci. S tímto názorem se nelze ztotožnit.
Podle §121 o. s. ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce zákonů České republiky.
Právní teorie, soudní praxe, jakož i komentářová literatura je zajedno v tom, že předmětem dokazování nemohou být právní předpisy, pro něž platí zásada „iura novit curia“. Byť zákon tuto zásadu výslovně uvažuje jen ve vztahu k předpisům, jež jsou uveřejněny nebo oznámeny ve Sbírce zákonů České republiky, lze ji obecně vztáhnout i na předpisy cizozemské, neboť se v důkazním řízení dokazují jen skutečnosti účastníky tvrzené či v řízení jinak vyšlé najevo. Z toho plyne, že soud, který má zásadně zjišťovat obsah cizího práva jakýmkoli dostupným a spolehlivým způsobem, může získat znalost cizího práva vlastním studiem (z pramenů jemu dostupných, jsou-li dostatečně spolehlivé), vyjádřením Ministerstva spravedlnosti (srovnej §53 zákona č. 97/1963 Sb.), popř. ze znaleckého posudku z oboru právních vztahů k cizině, přičemž v posléze uvedených případech nejde o důkaz listinou ve smyslu §129 o. s. ř. Soud může rovněž požadovat součinnost účastníka, který se dovolává cizího práva, aby předložil text cizí normy (srovnej Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé. 7. opravené a doplněné vydání. Brno, Plzeň: Nakladatelství Doplněk, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, str. 395-396, dále Drápal, L., Bureš., J. a kol. : Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 875, Instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 30. 4. 2004, č. j. 56/204-MO-J, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/1987, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1143/2006, a usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 2/11).
Z řečeného je zřejmé, že nemůže obstát závěr, že nenastala právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva na jiného, neboť odvolací soud k tomuto závěru dospěl (stejně jako soud prvního stupně) bez znalosti obsahu zvoleného práva, jehož se žalobce dovolával; v rozporu s ustálenou soudní praxí neučinil žádná z možných opatření ke zjištění obsahu cizího práva a jeho „neprokázání“ kladl k tíži žalobce. Přisvědčit nelze ani názoru, že žalobce nesplnil svou povinnost doložit souhlas právnické osoby se vstupem do řízení na jeho místo. Není-li totiž souhlas osoby, která má vstoupit do řízení na místo žalobce, doložen spolu s návrhem nebo v průběhu řízení jinak, je soud povinen si od ní vyžádat potřebné vyjádření (srovnej Drápal, L., Bureš., J. a kol. : Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str.737).
Jestliže v posuzovaném případě bylo rozhodnuto o návrhu žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř., ačkoli obsah spisu neumožňoval učinit odpovídající závěr o tom, zda jsou splněny formální podmínky pro postup soudu podle §107a odst. 2 o. s. ř., či nikoli, pak i vadu řízení spočívající v tom, že namísto odvolacího soudu rozhodl o návrhu podle §107a odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně, je nutno považovat za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno ve stejném rozsahu i toto usnesení a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.). K návrhu žalobce, aby dovolací soud provedl důkaz obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 12 C 17/2008, lze uvést jen to, že v dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (§241a odst. 4 o. s .ř.).
V dalším průběhu řízení budou soudy obou stupňů vázány právním názorem, který dovolací soud v tomto usnesení vyslovil (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. června 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu