ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3597.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3597/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně J. V. , zastoupené Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, proti žalované V. P. , zastoupené Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí 6, o nahrazení prohlášení vůle a o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 212/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2010, č. j. 29 Co 530/2009-213, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Eduarda Beneše, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen (v pořadí druhý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. července 2009, č. j. 9 C 212/2006-164, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení prohlášení vůle žalované uzavřít (přijmout návrh na uzavření) s žalobkyní kupní smlouvu ve výroku specifikovaného znění, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. dubna 2008, č. j. 9 C 212/2006-104, byl sice usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2009, č. j. 29 Co 459/2008-130, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, avšak soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 17. července 2009, č. j. 9 C 212/2006-164, rozhodl shodně jako v předchozím rozsudku, tj. žalobu zamítl.
Dovolání tak může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že na základě změněného právního posouzení věci (dohodu ze dne 17. 8. 2006 posoudil jako smlouvou o smlouvě budoucí podle §50a obč. zák. a nikoli jako nepojmenovanou smlouvu podle §51 obč. zák.) měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, že se dostatečně neseznámil s obsahem a důvody odvolání a že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Uvedené námitky vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto, vyjma případu (o který zde nejde), kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních.
Bez významu, z pohledu přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou taktéž výhrady žalobkyně, že odvolací soud nepřihlédl k důvodům, pro které nedošlo k uzavření realizační kupní smlouvy (se zřetelem k právnímu posouzení věci je považoval za nadbytečné), dále k tomu, že se domáhá nahrazení prohlášení vůle v jiném znění (tj. v otázce kupní ceny), než jak jí toto právo vyplývá z dohody ze dne 17. 8. 2006, a že nezopakoval důkazy, které navrhovala. Podstatu těchto dovolacích námitek tvoří výtka týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Správnost rozsudku odvolacího soudu z tohoto pohledu nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §7 písm. e), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.) částkou 2.000,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 460,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 17. srpna 2012
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu