ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3707.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3707/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně doc. PhDr. M. P. , CSc. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Olomoucká 2, proti žalovanému A. B. , zastoupenému JUDr. Leošem Vyhnánkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Helsinská 956/11A, o 198.240,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 19 C 218/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2010, č.j. 57 Co 25/2010-107, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.150,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Leoše Vyhnánka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 12. 8. 2009, č.j. 19 C 218/2008-78, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Nesprávnost argumentace dovolatelky, podle níž forma postoupení pohledávky není předepsaná, vyplývá přímo z ustanovení §524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), které zakotvuje písemnou formu smlouvy o postoupení pohledávky. Z uvedeného ustanovení se rovněž podává, že k platnému postoupení pohledávky je třeba dvoustranného právního úkonu (smlouvy). Neobstojí proto námitky dovolatelky, jimiž prosazuje, že „postoupením pohledávky“ bylo potvrzení ze dne 15. 12. 2005, tedy jednostranný právní úkon F. Ř., a námitky, kterými soudům obou stupňů vytýká, že nepřihlédly k takto projevené vůli F. Ř. „předat“ jí pohledávku, která je v potvrzení identifikována. Přisvědčit nelze ani úvaze dovolatelky, že žalovaný je jejím dlužníkem; zaplacení částky 130.000,- Kč s úroky z prodlení se žalobkyně domáhala z titulu nezaplacení kupní ceny, přičemž sama tvrdila a prokázala, že účastníkem kupní smlouvy na straně prodávající nebyla ona, ale F. Ř. Zbytek žalované částky pak představuje náhradu nákladů právního zastoupení F. Ř. ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 39/2005, takže i v tomto rozsahu žalobkyně tvrdila, že náklady vznikly jinému.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Takovou je námitka nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění, tj. částkou 9.850,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozhodném znění).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. března 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu