ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3723.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3723/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně ZKL a. s. se sídlem v Brně, Líšni, Jedovnická 2346/8 (identifikační číslo 25568353), zastoupené JUDr. Vojtěškou Burešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jedovnická 8, proti žalovanému Ph.Dr. P. S. , zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kvestorská 5, o 7.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 7/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, č.j. 25 Co 479/2009-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Vojtěšky Burešové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž městský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 7. 4. 2009, č.j. 11 C 7/2007-153, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 7.500.000,- Kč s příslušenstvím (sjednanými úroky a úroky z prodlení), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“); soud prvního stupně sice rozhodoval – poté, co jeho první rozsudek odvolací soud zrušil – znovu, ale s výsledkem stejným jako v dřívějším rozhodnutí (v obou případech žalobě vyhověl). Přípustným nebylo dovolání shledáno ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť z argumentace obsažené v dovolání vyplývá, že žalobce neuplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze uplatňovat výhrady proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., tj. námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně námitkami, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Uvedené platí i v případě, kdy právní závěr odvolacího soudu je prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybněn způsobem procesně neregulérním, tedy tak, že jiné právní závěry dovolatel buduje na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž v souladu s procesními pravidly dospěl odvolací soud. Stručně řečeno, výhrady proti skutkovým zjištěním – uplatněným regulérně či nikoliv – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu.
V rámci skutkového zjištění, které – jak vyplývá z výkladu podaného výše – je vyloučeno z přezkumu, soudy obou stupňů uzavřely, že smlouvou ze dne 16. 10. 2006 postoupila žalobkyni (postupníku) společnost ZETOR KOVÁRNA s.r.o. pohledávku 7.500.000,- Kč s příslušenstvím, kterou postupitelka nabyla od společnosti DIESELPORT spol. s r.o. smlouvou ze dne 14. 8. 2006. Z listin (postupních smluv, daňového-výdajového pokladního dokladu, oznámení postupitelů o postoupení pohledávky, dodatku k postupní smlouvě z 21. 11. 2007 a upomínky žalobkyně) soudy obou stupňů zjistily, že předmětem postupu byla pohledávka (jistina s příslušenstvím) ze smlouvy o půjčce, kterou s žalovaným uzavřela 25. 10. 2002 společnost DIESELPORT spol. s r.o. (věřitelka) a na základě které mu předala uvedenou částku 7.500.000,- Kč.
Výhrady dovolatele, že podpis na smlouvě o půjčce z 25. 10. 2002, kterou žalobkyně předložila jen ve fotokopii, není jeho podpisem, a že postupní smlouva z 16. 10. 2006 se týkala pohledávky z půjčky mezi společností ZETOR KOVÁRNA s.r.o. a žalovaným, jež nikdy nevznikla, nejsou s to přípustnost dovolání založit, protože napadají skutkové závěry. Žalovaný jimi formuluje vlastní skutková zjištění, jejichž prostřednictvím teprve uplatňuje námitku nesprávného právního posouzení věci (že smlouva o postoupení pohledávky z 16. 10. 2006 je platným právním úkonem). Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 30. ledna 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu