ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3775.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3775/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně K. K. , zastoupené Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, proti žalovanému R. K. , zastoupenému Mgr. Jarmilou Janků, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Vídeňská 25, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 100/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2011, č.j. 21 Co 325/2009-97, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 8. 6. 2009, č.j. 6 C 100/2008-77, jímž Okresní soud ve Znojmě zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí označených nemovitostí, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), a přípustnost nelze dovodit ani z §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím dne 31. 12. 2012). O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody (pokud jsou způsobilé) včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby soudy nižších stupňů nepochybily ve skutkovém závěru a vzaly za prokázané tvrzení žalobkyně, pro kterou je – což platí obecně – nesnadné prokázat hrubé chování žalovaného, musely by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tj. k závěru, že se obdarovaný (žalovaný) choval k dárkyni (žalobkyni) tak, že tím hrubě porušil dobré mravy (§630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska této výtky nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání zpochybnit; pro dovolací soud je závazný (§241a odst. 3 o.s.ř.). Dovolatelka ve skutečnosti napadla správnost, respektive úplnost, skutkových zjištění odvolacího soudu, a uplatnila tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., který ovšem přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. založit nemůže.
Námitkou, že výpovědi svědků měl soud vnímat jako tendenční a účelové, zpochybnila dovolatelka hodnocení důkazů soudem prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil. To však v dovolání již nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím – v daném případě obecně nezpůsobilých – dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř.
Jelikož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ve věci samé (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.), jsou při zvažování přípustnosti dovolání bez významu nová tvrzení, že žalovaný zatížil darovanou nemovitost úvěrem, který neplatil, což vyústilo v exekuci a dražbu nemovitosti.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu