ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3971.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3971/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Prof. PhDr. J. Č., DrSc. , zastoupeného JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mikovcova 7, proti žalované Doc. PhDr. J. Č., PhD. , zastoupené JUDr. PhDr. Petrem Podlahou, PhD., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40, o zaplacení 1,119.203,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 349/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2010, č. j. 68 Co 226/2010-66, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. PhDr. Petra Podlahy, PhD., advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2008 se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 1,119.203,60 Kč s příslušenstvím, kterou v době trvání jejich manželství použil na financování rekonstrukce domu žalované v P. Ze svých výlučných prostředků totiž hradil stavební práce v dolních prostorách domu, které jsou kolaudovány jako ateliér (318.150,- Kč), stavební práce v prvním patře domu (544.295,- Kč) a instalaci kotle v přízemí domu (35.175,- Kč). Ze svého zaplatil odstupné manželům K. za vyklizení nebytových prostor vedle ateliéru (20.000,- Kč) a kompletní kuchyni Hanák (200.008,60 Kč).
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 23. února 2010, č. j. 21 C 349/2008-44, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku žalobci. Vyšel ze zjištění, že dne 17. 5. 2007 mu byla doručena žaloba o vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“), ve které se žalobce mimo jiné domáhá i zaplacení finančních prostředků v celkové výši 1,204.120,- Kč, které investoval do majetku žalované; konkrétně požaduje zaplacení 947.620,- Kč vynaložených na úpravy domu žalované, 200.000,- Kč za zde instalovanou kuchyni zn. Hanák, 37.500,- Kč za zařízení koupelny a 19.000,- Kč za postel. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v žalobě o vypořádání SJM i v žalobě v dané věci vychází žalobce ze stejných skutkových tvrzení, že svoje peníze vynaložil na rekonstrukci a zařízení domu ve vlastnictví žalované, přičemž v žalobě doručené soudu 17. 5. 2007 vyčísluje tento nárok částkou 1,204.120,- Kč a v žalobě ze dne 19. 9. 2008 částkou 1,119.203,60 Kč. Uzavřel, že se v obou řízeních jedná o shodnou věc týkající se téhož předmětu řízení mezi týmiž účastníky, a proto projednání žaloby v této věci brání překážka dříve zahájeného řízení v téže věci (§83 odst. 1 a §104 odst. 1 o. s. ř.).
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. června 2010, č. j. 68 Co 226/2010-66, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že projednání věci brání překážka věci dříve zahájené, neboť žalobce vůči žalované již žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 17. 5. 2007 uplatnil - v rámci řízení o vypořádání SJM - rovněž svůj nárok na úhradu finančních prostředků, které vložil do nemovitosti žalované. Důvodnou neshledal námitku žalobce, že tyto investice zmínil v žalobě o vypořádání jen okrajově, na „dokreslení celé situace“. Podle odvolacího soudu žalobce v žalobě o vypořádání SJM vylíčil rozhodující skutečnosti shodně jako v daném řízení, tj. popsal, jak použil své výlučné finanční prostředky na zhodnocení majetku žalované, označil důkazy k prokázání těchto svých tvrzení a v žalobním petitu požadoval, aby mu žalovaná uhradila částku 1,532.045,- Kč sestávající z částky 327.925,- Kč, kterou požaduje z titulu vypořádání movitých věcí nabytých za trvání manželství, a z částky 1,204.120,- Kč, kterou ze svého vynaložil na majetek žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že věc nesprávně právně posoudil, jestliže dovodil, že projednání jeho žaloby brání překážka litispendence. Je nadále přesvědčen, že nárok, který uplatnil v tomto řízení, v žalobě o vypořádání SJM neuplatnil a ani tak učinit nemohl, neboť jeho investice se netýkají společného jmění účastníků. Žalobou ze 17. 5. 2007 se domáhal pouze vypořádání SJM a neuvedl zde žádná skutková tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit nárok, který uplatnil teprve v předmětné žalobě. Zatímco v žalobě o vypořádání SJM pouze obecně zmínil, že do majetku žalované vložil 947.620,- Kč, v této věci požaduje zaplacení 1,119.203,60 Kč a jednotlivé majetkové položky řádně vyčíslil. Žalobce má rovněž za to, že byla porušena zásada rovnosti stran, neboť mu nebyl soudem prvního stupně doručen návrh protistrany na zastavení řízení. Pochybení odvolacího soudu spatřuje rovněž v tom, že nereagoval na jeho částečné zpětvzetí žaloby (vzal zpět žalobu ohledně 201.583,60 Kč s příslušenstvím představujících investice do zařízení kuchyně Hanák, které jsou předmětem jiného řízení), a pominul, že v rámci vypořádání SJM v důsledku částečného zpětvzetí žaloby požadoval po žalované zaplacení jen 150.000,- Kč.
Žalovaná souhlasí se závěrem soudů, že projednání žaloby v dané věci brání skutečnost, že ve věci bylo již dříve zahájeno jiné řízení. Zdůraznila, že žalobce v předchozí žalobě po ní požaduje jednak částku 327.925,- Kč z titulu vypořádání SJM, a dále částku 1,204.120,- Kč, kterou ze svého vložil do jejího majetku, tedy celkem 1,532.045,- Kč. Svůj žalobní požadavek změnil podáním z 27. 4. 2010 pouze v tom směru, že z titulu vypořádání movitých věcí po ní požaduje 150.050,- Kč. I kdyby bylo toto podání podle obsahu soudem vyhodnoceno jako zpětvzetí žalobního požadavku na zaplacení investic žalobce do jejího domu, nebylo o něm soudem dosud rozhodnuto a nelze v téže věci zahajovat další řízení. Žalovaná odmítá tvrzení žalobce, že v rámci žaloby o vypořádání SJM se nemohl domáhat i zaplacení částky odpovídající jeho údajným investicím do jejího majetku. Tento nárok sice nemůže být vypořádán v rámci SJM, nicméně podáním žaloby ze 17. 5. 2007 o něm bylo zahájeno řízení a bylo na soudu, jaký procesní postup zvolí (zda nárok vyloučí k samostatnému řízení).
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci, žalobce zpochybnil závěr odvolacího soudu, že pokračování řízení ve věci brání překážka dříve zahájeného řízení v téže věci a nezbývá proto než řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde i v souzené věci – také práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (§83 odst. 1 o. s. ř.). O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek.
Řízení se zahajuje na návrh, který musí mimo jiné obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§79 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Označením důkazů plní žalobce svou důkazní povinnost. Požadavek, aby důkazy byly označeny již v návrhu, je odůvodněn zájmem na urychleném a hospodárném projednání věci. Důkazní povinnost lze však splnit i při jednání a neoznačení důkazů v žalobě nemá vliv na projednatelnost žaloby.
Soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen (§41 odst. 2 o. s. ř.). Podle obsahu se posuzují rovněž náležitosti procesního úkonu a tedy i otázka, jaký úkon účastník svým podáním učinil.
Žalobou označenou jako „Žaloba o vypořádání SJM“, doručenou dne 17. 5. 2007 Obvodnímu soudu pro Prahu 6, se žalobce Prof. PhDr. J. Č., DrSc. vůči žalované Doc. PhDr. J. Č., PhD., domáhá vypořádání společného jmění manželů v podobě přikázání movitých věcí tomu kterému z účastníků (bývalých manželů) při finančním vyrovnání hodnot podílů a současně požaduje, aby mu žalovaná uhradila, co ze svého vynaložil na její majetek. U Obvodního soudu pro Prahu 6 je tato věc vedena pod sp. zn. 27 C 138/2007. Pokud jde o nárok na zaplacení toho, co ze svého vynaložil na majetek žalované, vylíčil žalobce v žalobě skutkový děj tak, že vložil své finanční prostředky v úhrnné výši 947.620,- Kč do rekonstrukce domu, ve kterém účastníci bydlí, a který žalovaná vlastní v rozsahu ideální jedné poloviny, díky čemuž se zvedla hodnota této nemovitosti. Dále uvádí, že investoval ze svých výlučných prostředků 200.000,- Kč do zařízení kuchyně zn, HANÁK, které je převážně zabudováno, 37.500,- Kč do zařízení koupelny a 19.000,- Kč zaplatil za postel do ložnice. K prokázání těchto tvrzení nabídl důkaz výslechem účastníků „s výhradou dalších důkazů“. Navrhl, aby mu za situace, kdy on získá movité věci v hodnotě 60.500,- Kč a žalovaná věci v hodnotě 716.350,- Kč (tedy o 655.850,- Kč více), zaplatila z titulu vypořádání SJM částku 327.925,- Kč a uhradila mu za jeho investice do jejího výlučného majetku 1,204.120,- Kč; na úplné vyrovnání veškerých nároků tedy požaduje celkem 1,532.045,- Kč. Pro případ uzavření mimosoudní dohody je pak ochoten „přijmout částku 1,200.000,- Kč“.
Žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2008, na jejímž základě bylo zahájeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 řízení vedené pod sp. zn. 21 C 349/2008 (dále jen „žaloba v této věci“ ), se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 1,119.203,60 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou bývalí manželé a žalovaná částka představuje to, co ze svých výlučných prostředků použil na financování rekonstrukce domu žalované v P., konkrétně na práce v dolních prostorách domu, které jsou kolaudovány jako ateliér (318.150,- Kč), na práce v prvním patře domu (544.295,- Kč), na instalaci kotle v přízemí domu (35.175,- Kč), na odstupné manželům K. za vyklizení nebytových prostor vedle ateliéru (20.000,- Kč), a na zařízení kuchyně (200.008,60 Kč). V rámci odvolacího řízení vzal žalobce zpět žalobu ohledně částky 201.583,60 Kč s příslušenstvím s tím, že o tomto nároku týkajícím se investice do zařízení kuchyně Hanák je vedeno soudní řízení v jiné věci.
Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že projednání dané věci brání překážka věci dříve zahájené, neboť žalobce již žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 17. 5. 2007 uplatil vůči žalované spolu s nárokem na vypořádání společného jmění po rozvodu manželství i nárok na úhradu svých investic do nemovitosti žalované (domu v N. ulici v P.). Předmětem obou řízení učinil žalobce nárok na zaplacení toho, co ze svého vynaložil na výlučný majetek žalované. V žalobě ze dne 17. 5. 2007 žalobce vyčíslil své - blíže nespecifikované - investice do úprav domu částkou 947.620,- Kč, a požadoval dále vrácení toho, co ze svého vynaložil na zařízení „převážně zabudované“ kuchyně značky Hanák, koupelny a vrácení peněz, které použil na zakoupení postele. V žalobě doručené soudu 19. 9. 2008 vyčíslil nárok na úhradu toho, co investoval do domu žalované částkou 1,119.203,60 Kč, přičemž rozvedl, co z této částky bylo použito na úhradu rekonstrukčních prací v domě, na instalaci kotle v přízemní, na zaplacení odstupného za vyklizení nebytových prostor domu a na zařízení zabudované kuchyně. Po odečtení posledně uvedené položky (kuchyně zn. Hanák), kterou žalobce v předchozí žalobě uvedl jako samostatnou položku svých investic, požaduje žalobou v dané věci na investicích do rekonstrukce domu žalované celkem 919.195,- Kč. Nárok uplatněný v dané věci tedy nepřevyšuje nárok uplatněný předchozí žalobou (947.620,- Kč). Nelze přisvědčit námitce žalobce, že nárok na vrácení toho, co ze svého vynaložil na majetek žalované, v žalobě doručené soudu dne 17. 5. 2007 neuplatil, nýbrž toliko „zmínil pro dokreslení situace“. Podle obsahu této žaloby, z něhož je soud při hodnocení úkonu účastníka povinen vycházet (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.), je nepochybné, že se žalobce vydání toho, čím zhodnotil nemovitost žalované, domáhá, neboť navrhuje soudu, aby uložil žalované povinnost zaplatit mu částku odpovídající jeho investicím do domu žalované; specifikace skutku přitom postačuje k tomu, aby bylo postaveno na jisto, o čem má být v řízení jednáno a aby vymezený předmět řízení nebyl zaměnitelný s jiným skutkem. Skutečnost, že požadované investice nebyly v žalobě doručené soudu dne 17. 5. 2007 blíže konkretizovány (tak jak je tomu v žalobě ze dne 19. 9. 2008), nemá vliv na závěr o dostatečné individualizaci skutku, z něhož je žalovaný nárok dovozován; může však mít případně vliv na výsledek sporu. Důvodná není ani námitka, že vzhledem k tomu, že v rámci společného jmění manželů nelze vypořádat to, co jeden z manželů ze svého vynaložil na výlučný majetek druhého manžela, nemohly být tyto nároky ani uplatněny současně jednou žalobou. Ačkoli se jedná o rozdílné, samostatné nároky, nic nebrání tomu, aby byly požadovány v rámci jedné žaloby. Je věcí soudu, zda bude o obou předmětech řízení jednat v rámci společného řízení, nebo některý z nich vyloučí k samostatnému projednání. Pro posouzení existence překážky zahájeného řízení v téže věci není rovněž rozhodující, že žalobce v žalobě ze dne 17. 5. 2007 neoznačil důkazy na podporu svých tvrzení tak, jak to učinil v dané věci. Označení důkazů totiž nemá v zásadě souvislost s individualizací skutku, z níž lze vyvozovat závěr o totožnosti žalovaného nároku. Ze všech uvedených skutečností vyplývá, že dovoláním zpochybněný právní závěr odvolacího soudu je správný, neboť z obsahu obou žalob je zjevné, že je jimi uplatněn totožný nárok (tytéž investice žalobce do domu na adrese P., jehož je žalovaná spoluvlastnicí); totožnost účastníků řízení je přitom nesporná. Irelevantní pro posouzení totožnosti věci je tvrzení žalobce, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 138/2007 učinil podání, jímž kvantitativně změnil žalobu (po žalované požadoval nadále již pouze zaplacení 150.000,- Kč). Případné zpětvzetí žaloby – pokud by jím uvedené podání skutečně bylo – má na omezení předmětu řízení vytýčeného žalobou vliv až okamžikem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení části řízení, nikoli provedením samotného úkonu ze strany účastníka řízení. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. tudíž nebyl naplněn.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalobce rekriminuje soudy z porušení zásady rovnosti stran, neboť mu soud prvního stupně nedoručil návrh žalované na zastavení řízení a odvolací soud pominul, že žalobu vzal zčásti zpět. Žádná z vytýkaných vad nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud nemá povinnost doručovat každé podání účastníka ostatním účastníkům řízení. U některých podání vyplývá tato povinnost přímo ze zákona, u ostatních je doručení ponecháno úvaze soudu, přičemž musí být zohledněno zachování zásady rovnosti účastníků řízení (§18 o. s. ř.). V posuzované věci soud prvního stupně řízení zastavil pro překážku dříve zahájeného řízení v téže věci, tedy z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na návrhy účastníků řízení. Při posouzení existence překážky litispendence vycházel z žalob (písemných návrhů na zahájení řízení), na jejichž obsahu nemohlo případné tvrzení žalobce nic změnit. Žalobce měl možnost uplatnit své námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně v odvolání, což učinil, avšak odvolací soud neshledal tyto námitky důvodnými. Tím, že žalobci nebyl doručen návrh žalované na zastavení řízení, tudíž nedošlo k porušení rovnosti účastníků řízení, a tato skutečnost ani nemohla ovlivnit správnost rozhodnutí ve věci. Nesprávné rozhodnutí ve věci nemohla vyvolat ani skutečnost, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí výslovně nezabýval částečným zpětvzetím žaloby. Důsledkem zpětvzetí žaloby (resp. její části) může být výhradně rozhodnutí o zastavení řízení. Za situace, kdy odvolací soud potvrdil jako správné rozhodnutí, jímž soud prvního stupně zastavil řízení v celém rozsahu, nemohlo částečné zpětvzetí žaloby vést k jinému rozhodnutí, než jaké odvolací soud učinil. Ani dovolací důvod podle §241a písm. a/ o. s. ř. tak nebyl uplatněn právem.
Lze uzavřít, že žalobci se nepodařilo užitými argumenty správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit; Nejvyšší soud proto jeho dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalované vznikly náklady v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14, resp. §13 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrady odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 21. března 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu