ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3982.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3982/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. V. I. , zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, proti žalovanému Z. B. , zastoupenému JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, o 146.321,88 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 154/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2010, č. j. 56 Co 319/2009-211, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 10. 2. 2009, č.j. 22 C 154/2006-158, jímž Okresní soud v Karviné zamítl žalobu o zaplacení 146.321,88 EUR se specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším žalobě vyhovujícím rozsudku, ovšem nikoliv proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Závazný právní názor odvolacího soudu musí mít na nové rozhodnutí ve věci takový vliv, že soud prvního stupně nemůže uplatnit své názory při rozhodování věci samé, jinými slovy, mezi novým rozhodnutím soudu prvního stupně a závazným právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, musí být příčinná souvislost potud, že právě tento právní názor má za následek jiné rozhodnutí soudu prvního stupně. Právním názorem soudu je názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, který právní předpis má být aplikován, případně jak má tento předpis být vyložen. Usnesením ze dne 28. 3. 2008, č. j. 56 Co 367/2007-116, Krajský soud v Ostravě zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 2. 2007, č. j. 22 C 154/2006-73, pro nepřezkoumatelnost (§219a odst. 1 písm. b/ o.s.ř.); to, že ve zrušovacím usnesení též naznačil, která hmotněprávní ustanovení (obecně) by mohla být po doplnění skutkových zjištění použita, nepředstavuje vyslovení právního názoru, kterým by byl soud prvního stupně v dalším rozhodování závazně usměrněn.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody (pokud jsou způsobilé) včetně jejich obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Z obsahu dovolání se podává, že žalobce prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. zpochybnil jen právní závěr soudů obou stupňů, podle něhož prohlášení žalovaného z 3. 2. 2001, podepsané žalobcem, není dohodou o narovnání ve smyslu §585 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), resp. jako dvoustranný právní úkon je neplatný pro neurčitost (§37 odst. 1 obč. zák.). Neurčitost, kterou nelze odstranit ani výkladem, způsobuje nemožnost vyčíslení „zbytku peněz“ , který se žalovaný zavázal vrátit do 1. 1. 2003; z údajů o třech půjčených částkách v cizích měnách (360.000,- holandských guldenů, 44.979,11 USD a 27.975,25 USD) a o čtyřech splátkách v českých korunách (60.000,- Kč, 25.400,- Kč 385.943,- Kč a 122.450,- Kč) není možné bez upřesnění, na jaký dluh a kdy žalovaný plnil a jaký kurs byl v době plnění splátek použit, zjistit, jakou konkrétní částku představuje „zbytek peněz.“
Nejvyšší soud se již v řadě svých rozhodnutí vyjadřoval k určitosti právních úkonů; dovodil, že právní úkon je neurčitý (a tedy neplatný) tehdy, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, avšak nejednoznačný, přičemž neurčitost tohoto obsahu nelze odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel (§35 odst. 2 obč. zák.). Jestliže z právního úkonu není patrno, k jakému předmětu co do jeho kvantifikace se váže (zde závazku uhradit „zbytek“ dluhu), je namístě přijmout závěr o jeho neplatnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 563/2009).
Otázku určitosti právního úkonu posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí.
Není-li předběžná právní otázka určitosti právního úkonu schopna založit přípustnost dovolání, jsou úvahy žalobce o běhu tříleté promlčecí doby až od 2. 1. 2003 (§100 odst. 1, §101 obč. zák.) bezpředmětné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (žalovanému, který by měl právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu