ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4179.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 4179/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Pavlou Frodlovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Husitská 11, proti žalované ČEZ Distribuce, a.s. se sídlem v Děčíně 4, Teplická 874/8, identifikační číslo 24729035, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 19, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 Nc 1053/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. března 2011, č. j. 11 Co 176/2011-32, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miloše Nováka, advokáta se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 19.
Odůvodnění:
Žalobce se návrhem ze dne 27. 12. 2010 domáhal nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil žalované povinnost obnovit dodávku elektrické energie do domu čp. 126 v K. podle smlouvy na dodávku elektřiny č. 7023143-1 ze dne 7. 4. 2003, kterou uzavřel jako „oprávněný zákazník č. 0012134280 EAN OPM 859182400504879268“ s právní předchůdkyní žalované.
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 30. prosince 2010, č. j. 14 Nc 1053/2010-3, návrh na nařízení předběžného opatření zamítl (výrok II.); žalobci přiznal osvobození od soudního poplatku (výrok I.).
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. března 2011, č. j. 11 Co 176/2011-32, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku II. zrušil a řízení zastavil s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Energetickému regulačnímu úřadu. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky řízení, konkrétně není dána pravomoc soudu v dané věci rozhodnout.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není dána pravomoc soudu rozhodnout o nařízení předběžného opatření, kterým měla být žalované nařízena povinnost obnovit dodávku elektrické energie do jím označeného odběrného místa. Uvedl, že před podáním návrhu na nařízení předběžného opatření se obrátil na Energetický regulační úřad v Jihlavě, který věc postoupil Energetické inspekci v Olomouci. Protože zde nebylo o jeho žádosti dosud rozhodnuto, obrátil se na soud. Nesouhlasí s tím, aby spor rozhodoval Energetický regulační úřad, neboť se nepovažuje za „černého odběratele“. Žalovaná mu odmítá připojit elektrickou energii s odůvodněním, že nezaplatil údajný dluh za odběr ve výši 107.087,- Kč, ohledně něhož je vedeno řízení u Okresního soudu v Olomouci. Žalovaný prosazuje názor, že žalovaná není oprávněna odpojit jeho nemovitost od distribuční sítě. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, resp. zamítl. Zdůrazňuje, že k přerušení dodávky elektrické energie a k demontáži elektroměru z odběrného místa žalobce došlo z důvodu neplacení za dodanou elektřinu. Je přesvědčena, že žalobce nemá naléhavou potřebu připojení jím označeného odběrného místa, neboť od doby přerušení dodávky elektřiny do podání návrhu na nařízení předběžného opatření uplynula dlouhá doba. Místo, kam byla žádost žalobce Energetickým regulačním úřadem postoupena, nemohla ovlivnit.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaný subjektem (žalobcem) při splnění podmínky jeho zastoupení advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.). Je – bez dalšího – přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., jelikož podmínku, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam, lze mít za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II., §201 až §376. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904.
Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu a jeho obsahové konkretizaci se dovolacímu přezkumu otevírá kontrola správnosti právního závěru odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí dané věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (srov. §7 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §17 odst. 5 písm. a/ zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetického zákona) v jeho znění do 17. 8. 2011 (které je na místě v posuzovaném případě aplikovat), rozhoduje spory, kdy nedojde k uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi jednotlivými držiteli licence, nebo mezi držitelem licence a jeho zákazníkem, anebo spory o poskytnutí náhrady za nedodržení stanovených standardů kvality dodávek a služeb a spory o omezení nebo přerušení dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru Energetický regulační úřad.
Pravomoc soudu představuje zákonem vymezený okruh věcí, které je soud oprávněn projednat a rozhodnout. Do pravomoci soudu náleží rozhodování o všech věcech, vyplývajících z právních vztahů vyjmenovaných v §7 odst. 1 o. s. ř. O žádný z těchto případů se v dané věci nejedná a pravomoc soudu není založena ani jiným zákonem ve smyslu ustanovení §7 odst. 2 o. s. ř. Jinak řečeno, je-li rozhodování o věci svěřeno jinému orgánu než soudu, pravomoc soudu ve věci není dána a soud nemůže věc projednat a rozhodnout o ní; takovým případem je i rozhodování Energetického regulačního úřadu ve sporech o omezení nebo přerušení dodávek elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru (v pochybnostech srovnej a contrario rozhodnutí usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 13. 4. 2010, č. j. Konf 108/2009-11).
Lze uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože nebylo zjištěno (a ostatně ani žalobcem tvrzeno), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., popř. jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo zamítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.000,- Kč (§2 odst. 1, §9 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 260,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 12. prosince 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu