ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.437.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 437/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) L. M. , a b) J. M., zastoupených Mgr. Romanem Šafránkem, advokátem se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 2, proti žalované FORMENTERA, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Příčná 1488/7, identifikační číslo 27063691, zastoupené JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 17/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, č. j. 64 Co 503/2010-142, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 7.650,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Jiříčka, advokáta se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, č. j. 64 Co 503/2010-142, potvrdil rozsudek ze dne 13. 7. 2010, č. j. 20 C 17/2007-103, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení 100.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť v pořadí prvním rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, č. j. 20 C 17/2009-39, který Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2008, č. j. 64 Co 285/2008-61, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, nerozhodl soud prvního stupně ve věci samé jinak, než v pořadí druhým rozsudkem ze dne 13. 7. 2010, č. j. 20 C 17/2007-103. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
V dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - byl uplatněn pouze dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který slouží ke kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud založil své právní závěry. Dovolatelé totiž vytýkají odvolacímu soudu, že se dopustil „rozhodovací svévole“, jestliže „bez jakýchkoli relevantních zjištění popřel vlastní výslovný kategorický postoj“, že porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, jestliže v rozporu s §211a o. s. ř. - aniž by byly splněny podmínky ustanovení §205a o. s. ř. - připustil a provedl důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, že se náležitě nevypořádal s jejich odvolacími argumenty a že rozhodl „nepředvídatelně“. Dále namítají, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) pominul rozpory v tvrzeních žalované a nesprávně interpretoval obsah smlouvy, konkrétně nepřihlédl k významu vrácení rezervační zálohy. Tyto námitky - jak bylo výše uvedeno - však nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a neuvěřil žalované, že k předčasnému ukončení kontraktace došlo pro odlišné postoje účastníků, tedy vinou obou smluvních stran, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalované podle smlouvy nevznikl nárok na smluvní pokutu Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Protože dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobcům, jejichž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 6.075,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 3. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.275,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. března 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu