ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4661.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4661/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) Ing. A. K. a b) L. K. , zastoupených JUDr. Tomášem Davidem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlážděná 4, proti žalované Blue Style s. r. o. se sídlem Praha 1, Jindřišská 873/27, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II. 1718/8, o zaplacení 54.514,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 98/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 18 Co 62/2010-217, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali po žalované zaplacení 54.514,30 Kč s příslušenstvím představující poměrnou část zaplacené ceny za nevyčerpané dny z pobytového zájezdu v Řecku, který si u žalované zakoupili.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. března 2009, č. j. 23 C 98/2007-167, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 26. června 2009, č. j. 23 C 98/2007-191, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku k ruce společné a nerozdílné částku 20.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, žalobu o zaplacení částky 34.514,30 Kč se specifikovanými úroky z prodlení zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2010, č. j. 18 Co 62/2010-217, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé potvrdil a v zamítavém výroku ve věci samé jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku k ruce společné a nerozdílné 34.514,30 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobci uzavřeli dne 10. 8. 2006 s žalovanou cestovní smlouvu, jíž zakoupili pobytový zájezd v Ř., oblast C., lokalita C. v termínu od 20. 8. 2006 do 3. 9. 2006 pro dvě dospělé osoby a dítě za 63.600,- Kč. Dne 21. 8. 2006 (den po příletu do místa pobytu) vypukl v místě pobytu rozsáhlý požár a situace se stala kritickou. Lidé byli vystaveni rychle se šířícímu ohni a hustému dýmu. Žalobci s jejich půlroční dcerou museli přečkat dobu, než oheň vyhasl, v loďce na moři. Delegátky žalované jim následně daly pokyn, aby se vrátili do hotelu, ač v místě pobytu trval požár, celá oblast byla zahalena dýmem, nefungovala elektřina a netekla voda. Žalobci, kteří od české ambasády v Řecku získali informaci, že stav je v této oblasti kritický a nebylo jim doporučeno, aby se do postižených míst vraceli, návrat do destinace zavrhli, nepřijali opatření žalované ve formě výletů v dané oblasti, dodávek pitné vody a stravy a na vlastní náklady si dne 22. 8. 2012 zajistili návrat do vlasti. Vzhledem k tomu, že ke stabilizaci požáru došlo až dne 25. 8. 2006, dospěly soudy ke shodnému skutkovému závěru, že pokračování zájezdu pro rodinu s malým dítětem se zdravotním problémem nebylo v dané lokalitě a v daném čase objektivně možné a že žalovaná nebyla objektivně schopna poskytovat žalobcům služby, k nimž se v cestovní smlouvě zavázala. Její doporučení, aby se žalobci s dítětem vrátili do hotelu a využili nabízených výletů, nepředstavovalo poskytnutí rychlé pomoci v nastalých nesnázích ve smyslu §852k odst. 1 obč. zák. Nebyla-li žalovaná schopna zajistit žalobcům služby stejné kvality, k jejichž plnění se ve smlouvě zavázala, byla povinna zajistit jim služby nižší kvality a uhradit zároveň rozdíl v ceně (§852k odst. 3 obč. zák.). Protože žalobci opatření nabídnutá žalovanou nepřijali, vznikl jim podle §852k odst. 4 obč. zák. nárok na vrácení rozdílu v ceně mezi službami zaplacenými a žalovanou fakticky poskytnutými a na zajištění dopravy zpět na místo odjezdu. Oproti soudu prvního stupně, který přiznal žalobcům odškodnění ve výši 20.000,- Kč (s příslušenstvím) odpovídající nákladům na zajištění rychlé a účinné pomoci, která měla spočívat v transportu na letiště, nutných výdajích za nocleh, jídlo a dvě letenky, odvolací soud shledal výši žalobou uplatněného nároku v souladu se zákonnou úpravou, neboť je výsledkem rozdílu mezi zaplacenou cenou a cenou fakticky poskytnutých služeb.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Nesouhlasí se skutkovým závěrem, že v důsledku požáru nebyla schopna poskytnout žalobcům smluvně sjednané služby, případně jim zajistit adekvátní náhradu, z něhož odvolací soud stejně jako soud prvního stupně při právním posouzení věci vyšel. Za nespornou považuje skutečnost, že dne 21. 8. 2006 vypukl na poloostrově C. požár. Má ovšem za to, že v řízení bylo listinnými důkazy, jež jednotlivě zmiňuje, prokázáno, že poskytování služeb v hotelu, v němž byli žalobci ubytováni, nebylo požárem dotčeno a že byla schopna žalobcům poskytnout sjednané služby, případně zajistit jim jiné ubytování. Žalovaná má výhrady k hodnocení důkazů soudy; soud prvního stupně k důkazům prokazujícím její tvrzení nepřihlédl a odvolací soud toto pochybení nenapravil. Tím došlo k porušení zásad rovnosti stran a volného hodnocení důkazů i ústavněprávní zásady nezávislosti soudů, jestliže soudy daly bez bližšího odůvodnění přednost tvrzením a důkazům žalující strany a nezabývaly se ani rozpory mezi tvrzeními stran sporu. Navrhuje, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno.
Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok na dělitelné plnění a soud prvního stupně žalobě vyhověl jen v rozsahu 20.000,- Kč s příslušenstvím, v rozsahu 34.514,30 Kč ji zamítl a odvolací soud vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil a v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalobě vyhověl i v rozsahu 34.514,30 Kč, došlo k tzv. rozštěpení nároku žalobců na práva se samostatným skutkovým základem (20.000,- Kč s příslušenstvím a 34.514,30 Kč s příslušenstvím). Přípustnost dovolání vůči jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu týkajícím se rozštěpených nároků se posuzuje samostatně (srovnej Drápal, L., Bureš. J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, str. 1888).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Protože potvrzujícím ani měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částku 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti oběma těmto výrokům vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (okolnost, že součet obou těchto plnění přesahuje částku 50.000,- Kč, je bezvýznamná).
Dovolací soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobcům, kteří by na jejich náhradu jinak měli právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. září 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu