ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.581.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 581/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Advokátní kanceláře - Čermák, Kolínová, Rožnovský, v. o. s., se sídlem v Hradci Králové, Pardubická 298, identifikační číslo 29556205, proti žalované K.P.K. - Unistav Pardubice, s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Ostřešany 43, identifikační číslo 47451041, zastoupené Mgr. Václavem Schovánkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strojnická 201/10, o zaplacení 112.815,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 138/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2009, č. j. 12 Cmo 149/2009-103, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2009, č. j. 12 Cmo 149/2009-103, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. února 2009, č. j. 55 Cm 138/2008-74, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 112.815,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastnice uzavřely dne 5. 3. 2005 smlouvu, podle níž žalobkyně poskytovala žalované právní služby za paušální měsíční odměnu 15.000,- Kč zvýšenou o daň z přidané hodnoty; dodatkem ze dne 1. 7. 2005 byla výše paušální odměny snížena na částku 10.000,- Kč. Smluvní vztah účastnice ukončily dohodou ke dni 31. 3. 2008, přičemž nebylo mezi nimi sporu o tom, že žalovaná k tomuto datu dlužila žalobkyni odměnu ve výši 112.815,- Kč. Proti tomuto požadavku žalovaná uplatnila vůči žalobkyni požadavek na zaplacení 166.501,- Kč, představující náklady soudního řízení, které jí byly přiznány vůči J. P. v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 370/2003; tuto přiznanou částku povinný zaplatil na účet žalobkyně. Na základě listiny označené jako „informace ze dne 31. 3. 2004“ soud prvního stupně uzavřel, že „přísudek“ za zastupování žalované ve sporu s J. P. měl náležet advokátní kanceláři. Dohodou účastnic ze dne 22. 2. 2008 došlo k započítání pohledávky žalobkyně ve výši 121.685,- Kč jako odměny z mandátní smlouvy proti částce 32.670,- Kč, tj. pohledávce žalované představující hotové výdaje a náklady, které hradila přímo žalovaná ve sporu s J. P. Na základě uvedené listiny soud prvního stupně dovodil, že žalovaná neměla ke dni 22. 2. 2008 jinou pohledávku vůči žalobkyni než 32.670,- Kč.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. října 2009, č. j. 12 Cmo 149/2009-103, změnil rozsudek soudu prvního stupě tak, že žalobu o zaplacení 112.815,- Kč zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Jelikož „informace ze dne 31. 3. 2004“ nebyla soudu předložena v originálu, ale jen v kopii, a protože jednatel žalované prohlásil, že podpis na ní je sice jeho podpisem, leč tuto listinu „nikdy neviděl“, odvolací soud uzavřel, že tím žalovaná popřela pravost této listiny. Přihlédl k tomu, že u téhož jednání před soudem prvního stupně žalobkyně přednesla, že nemá k dispozici originál uvedené listiny, taktéž k tomu, že žalovaná poté netrvala na předložení jejího originálu, a že po poučení podle §119a o. s. ř. žádná z účastnic nenavrhla ke svým tvrzením další důkazy. Rezignace na předložení originálu listiny ovšem neměla vliv na to, že byla popřena její pravost, a bylo tak na žalobkyni, aby pravost prokázala předložením originálu. Jestliže se tak nestalo, nelze mít za prokázanou existenci dohody o tom, že „přísudek“ ve sporu sp. zn. 8 C 370/2003 bude náležet žalobkyni. Bylo na místě vyzvat ji podle §118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a k označení dalších důkazů k jejich prokázání. Jelikož se žalobkyně o své vůli nezúčastnila jednání u odvolacího soudu, zbavila se tak možnosti být poučena a vyzvána k doplnění relevantních důkazů. Částka 166.501,- Kč tak představuje pohledávku žalované za žalobkyní a pokud ji v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu uplatnila k započtení proti pohledávce žalobkyně, došlo k jejich zániku. Odvolací soud uzavřel, že z dohody o započtení ze dne 22. 2. 2008 nevyplývá, že žalovaná neměla vůči žalobkyni žádné jiné pohledávky, než pohledávku ve výši 32.670,- Kč. Ze salda závazků a pohledávek žalované neplyne rovněž, že není-li v něm zahrnuta pohledávka ve výši 166.501,- Kč, pak že takovou pohledávku vůči žalobkyni žalovaná neměla, neboť saldo zachycuje závazky a pohledávky z realizovaných služeb, nikoliv závazek či pohledávku vzniklou z vypořádání nákladů soudního řízení.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká, že vydal rozhodnutí pro ni překvapivé. Má zato, že v situaci, kdy souhlasila s jednáním za své nepřítomnosti, měl odvolací soud v písemném předvolání poznamenat, že k věci zaujímá jiný právní názor, než soud prvního stupně, neboť v takovém případě by se odvolacího jednání zúčastnila. Postup odvolacího soudu pokládá za byrokratický, protiprávní a s odkazem na čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i za protiústavní. V důsledku „překvapivého rozhodnutí“ jí byla odvolacím soudem odňata možnost jednat ve dvoustupňovém řízení. Neměla totiž možnost navrhnout provedení dalších důkazů k prokázání svých tvrzení. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně zjistil obsah dohody o započtení vzájemných pohledávek ze dne 22. 2. 2008, neboť z ní plyne, že si účastnice jejím prostřednictvím definitivně vypořádaly všechny vzájemné pohledávky v souvislosti s ukončením dlouhodobé spolupráce tak, aby žádná z nich nemohla v budoucnu vznášet žádné další požadavky. S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla dovolání pro zjevnou bezdůvodnost odmítnout.
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti nejsou v dovolání namítány a jejich existence ani jinak nevyšla najevo, z obsahu spisu vyplývá, že je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §119a odst. 1 o. s. ř., před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v §120 odst. 2 o. s. ř., účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. Ustanovení §118b, 118c a §175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř. tím nejsou dotčena.
Podle §118a o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3).
Z ustanovení §211a o. s. ř. plyne, že jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle §205a odst. 1 o. s. ř.
Jak se podává z obsahu spisu, přítomným zástupcům účastníků s procesní plnou mocí se při jednání u soudu prvního stupně dne 10. 2. 2009 dostalo poučení podle §119a o. s. ř., přičemž dovolatelka poté žádné další důkazy soudu nenabízela. Soud prvního stupně pak ve výše označeném rozsudku na základě kopie listiny ze dne 31. 3. 2004 dovodil, že „přísudek“ za zastupování žalované ve sporu s J. P. měl náležet žalobkyni, a žalovaná tak nemá z tohoto důvodu započitatelnou pohledávku ve výši 166.501,- Kč.
Podle §212a odst. 5 věty druhé o. s. ř., k jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Mezi jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří především nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle §118a o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl - oproti soudu prvního stupně - k odlišnému závěru o (ne)existenci pohledávky žalované ve výši 166.501,- Kč. Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by - v mezích ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. - žalobkyni poučit, že dosud nenavrhla důkaz potřebný k prokázání tvrzení, že přiznané náklady řízení ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 370/2003 jí budou náležet, vyzvat ji, aby takový důkaz označila bez zbytečného odkladu, a poučit ji o následcích nesplnění této výzvy.
Žalobkyni se poučení nedostalo jen proto, že soud prvního stupně zaujal pro ni sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný, právní názor.
Odvolací soud pak přehlédl, že poučovací povinnost podle §118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně - ať již tím, že by příslušné poučení poskytl žalobkyni sám (což se v dané věci nestalo pro neúčast žalobkyně u jediného odvolacího jednání), nebo tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež byla uplatněna v odvolacím řízení - v důsledku úpravy obsažené v §213b odst. 1 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že v odvolacím řízení se postupuje podle §118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením §205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná (shodně srov. např. Bureš, J., Drápal, L., a kol., Občanský soudní řád I, II, Komentář, 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2009, str. 1721 – 1727). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by žalobce na řádné poučení odvolacího soudu podle §118a o. s. ř. nijak nereagoval.
Lze tedy uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit pro jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která spočívá v absenci poučení podle §118a odst. 2 a 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 o. s. ř. pro tuto vadu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami se - se zřetelem k důvodu, z jakého bylo napadené rozhodnutí zrušeno - již nezabýval.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu