ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.708.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 708/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, spol. s.r.o. se sídlem v Praze 4, Duhová 1/425, identifikační číslo 27232433, zastoupené JUDr. Janou Pánkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Hořická 974, proti žalované Mgr. N. U. , zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, o zaplacení částky 141.468,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 206/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2009, č. j. 21 Co 649/2008-122, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 19.170,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Milana Jelínka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 12. 2006 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 141.468,- Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku za elektřinu dodanou do odběrného místa K. nad O., podle kupní smlouvy ze dne 18. 12. 2002. Pro případ, že v řízení bude prokázáno, že žalovaná řádně ukončila odběr, požadovala žalobkyně zaplacení uvedené částky společně a nerozdílně po O. H. a J. H.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. července 2008, č. j. 10 C 206/2007-96, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 141.468,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I.); ve vztahu k O. a J. H. žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a IV.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. května 2009, č. j. 21 Co 649/2008-122, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. tak, že žalobu vůči žalované zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 18. 12. 2002 uzavřena kupní smlouva o dodávce elektřiny do odběrného místa v K. nad O. (dále „předmětná nemovitost“). Dopisem z 29. 12. 2004 žalovaná předchůdkyni žalobkyně sdělila, že dům v K. nad O. prodala, a proto „žádá o ukončení smlouvy v co nejkratší době“; v této písemnosti označené jako „odstoupení od smlouvy“ uvedla mimo jiné číslo kupní smlouvy, zákaznické číslo a číslo odběrného místa. Žalobkyně reagovala na tuto písemnost dopisem z 3. 1. 2005, v němž žalované sdělila, že jí zasílá odhlášku odběru, v níž má uvést stav elektroměru, korespondenční adresu a důvod ukončení odběru. Žalobkyně žalované vyúčtovala za období od 23. 11. 2004 do 1. 11. 2005 za dodanou energii částku 104.480,- Kč a za období od 2. 11. 2005 do 10. 1. 2006 částku ve výši 36.988,- Kč; tyto částky žalovaná neuhradila.
Zatímco soud prvního stupně dospěl na základě takto zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná neprokázala, že by řádně ukončila odběr elektrické energie, neboť právní úkon obsažený v listině ze dne 29. 12. 2004 je neplatný pro neurčitost, odvolací soud dovodil, že písemné oznámení žalované o ukončení odběru podle článku VI kupní smlouvy není z důvodu neurčitosti neplatným právním úkonem. Právní vztah účastnic založený kupní smlouvou ze dne 18. 12. 2002 tak byl řádně ukončen, a pokud žalobkyně dodávala elektřinu do odběrného místa i po oznámení ukončení odběru, činila tak bez právního důvodu a nemůže se s úspěchem domáhat zaplacení ceny za dodanou elektřinu po žalované.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V rámci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. brojí proti závěru odvolacího soudu, že listina ze dne 29. 12. 2004 obsahuje platný právní úkon, jímž žalovaná ukončila smluvní vztah založený kupní smlouvou ze dne 18. 12. 2002. Prosazuje názor, že uvedený právní úkon je neplatný pro neurčitost, neboť žalovaná požádala o „ukončení smlouvy v co nejkratší době“, tedy aniž specifikovala, ke kterému datu má být smluvní vztah ukončen. Připomíná, že žalovanou písemně poučila o povinnostech při ukončení smlouvy, resp. o tom jak má postupovat, a k poučení připojila i formulář odhlášení odběru. Žalovaná si tedy musela být vědoma, že nejednala v souladu se smlouvou. Žalobkyně má rovněž za to, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže podrobil přezkumu pouze výrok I. rozsudku soudu prvého stupně a nikoli výroky II. a III. Domnívá se, že nemohla podat odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, neboť jí bylo plně vyhověno. Z výše uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Ztotožnila se se závěrem odvolacího soudu, že její právní úkon obsažený v písemnosti z 29. 12. 2004 („Odstoupení od smlouvy“) je dostatečně určitý a srozumitelný, neboť z něj vyplývá její vůle ukončit odběr elektrické energie na zde specifikovaném odběrném místě. Požadavky žalobkyně v dopise, jímž reagovala na „odstoupení od smlouvy“, přesahovaly její smluvní povinnosti a nebyla povinna jim vyhovět.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) při splnění podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst 1. písm. a/ o. s. ř.
Podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Žalobkyně zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že žalovaná splnila závazek sjednaný v čl. VI odst. 1/ „kupní smlouvy o dodávce elektřiny pro odběratele kategorie D“ uzavřené dne 18. 12. 2002. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že právní úkon, jímž jí žalovaná oznámila ukončení odběru elektřiny v odběrném místě v K. nad O. neobstojí z hlediska určitosti.
Podle §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. je třeba vykládat právní úkony vyjádřené slovy nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
V čl. VI odst. 1/ „kupní smlouvy o dodávce elektřiny pro odběratele kategorie D“ uzavřené dne 18. 12. 2002 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (dodavatelem) a žalovanou (odběratelem) se žalovaná jako odběratel zavázala oznámit ukončení odběru nejméně 8 dní před dnem, ke kterému tak hodlá učinit, písemně doporučeným dopisem nebo osobně dodavateli s oboustranným potvrzením odhlášky a oznámit adresu, na kterou má být zasláno vyúčtování ukončeného odběru“ s tím, že „neoznámí-li prokazatelně ukončení odběru nebo neumožní-li dodavateli provedení konečného odečtu, zavazuje se zaplatit odebranou elektrickou energii až do uzavření smlouvy s novým odběratelem nebo do zastavení dodávky“.
Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že dopisem z 29. 12. 2004 žalovaná určitě a srozumitelně oznámila právní předchůdkyni žalobkyně ukončení odběru elektřiny v odběrním místě v K. nad O., a splnila tak závazek podle čl. VI smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené dne 18. 12. 2002. Z textu dopisu zřetelně vyplývá vůle žalované ukončit smluvně sjednaný odběr elektřiny v odběrném místě, které je zde řádně specifikováno. Žalovaná je v písemnosti identifikována jak jménem a příjmením, tak i zákaznickým číslem a číslem smlouvy, kterou s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela. Listina je žalovanou vlastnoručně podepsána (tzn. oznámení je v souladu se smluvním ujednáním učiněno písemně) a lze z ní seznat adresu, na kterou bylo možno zaslat případné vyúčtování ukončeného odběru. Přestože v listině není uvedeno datum, ke kterému hodlá žalovaná odběr ukončit, pomocí jazykového a logického výkladu obsahu dopisu lze spolehlivě dovodit, že žalovaná zamýšlela odběr ukončit po uplynutí osmi dnů od doručení dopisu žalobkyni. V dopise totiž výslovně požaduje ukončit odběr „v nejkratší době“, přičemž oznámení byla povinna podle smlouvy učinit nejméně 8 dnů přede dnem, ke kterému měl být odběr ukončen. Jestliže žalovaná splnila závazek podle čl. VI smlouvy o dodávce elektřiny, tedy závazek písemně doporučeným dopisem oznámit žalobkyni ukončení odběru nejméně 8 dní před dnem, ke kterému tak hodlá učinit, není podle smlouvy povinna zaplatit odebranou elektrickou energii až do uzavření smlouvy s novým odběratelem nebo do zastavení dodávky (k ukončení odběru došlo v důsledku písemného oznámení žalované). Závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nevznikl vůči žalované nárok na zaplacení ceny za dodávky energie v požadovaném období, je správný a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není naplněn.
Námitkou, že odvolací soud pochybil, jestliže podrobil odvolacímu přezkumu pouze výrok I. rozsudku soudu prvého stupně a nikoli výroky II. a III., žalobkyně uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ani tato námitka však není opodstatněná. Podle §212 o. s. ř. projedná odvolací soud věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán
a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení bez návrhu,
b) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen,
c) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků, a
d) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
O žádný z výše uvedených případů v dané věci nešlo. Nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že nemohla podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, neboť jí bylo tímto rozhodnutím plně vyhověno. Žalobkyně uplatnila žalobou nárok na zaplacení 141.468,- Kč jednak proti žalované s odůvodněním, že řádně neukončila odběr elektřiny podle smlouvy a je proto povinna zaplatit odebranou elektrickou energii až do uzavření smlouvy s novým odběratelem nebo do zastavení dodávky, a dále proti O. a J. H. s odůvodněním, že jim poskytla plnění v hodnotě 141.468,- Kč bez právního důvodu. Uplatněna tak byla dvě práva se samostatným skutkovým základem, žalovaní neměli postavení nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o. s. ř.) a nejednalo se o spor, v němž by z právního předpisu vyplýval určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 7. 2008, č. j. 10 C 206/2007-96, žalobu vůči O. a J. H. zamítl (výrok III.), měla žalobkyně možnost toto rozhodnutí napadnout odvoláním, což však neučinila. Kvantitativní rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu navazuje na §206 o. s. ř. v tom smyslu, že za odvolacího řízení nelze přezkoumat výroky rozhodnutí soudu prvního stupně, na něž nedopadaly suspenzívní účinky odvolání a které tedy nabyly samostatně právní moci. Protože výrok rozsudku, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 141.468,- Kč proti O. a J. H., nebyl napaden odvoláním, nabyl právní moci. Za této procesní situace nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že řízení zatížil vadou, jestliže současně s vyhovujícím výrokem nepřezkoumal i zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení správný. Dovolací soud proto dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo zamítnuto, uložil povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení, jež jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 15.675,- Kč (§2 odst. 1, §3odst. 1 bod 4 ve spojení s §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 3.195,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. ledna 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu