ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.740.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 740/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 1951/19, identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému O. S. , zastoupenému Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Terase 133/3, o zaplacení 85.850,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 103/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. 17 Co 305/2010-95, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. 17 Co 305/2010-95, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. dubna 2010, č. j. 39 C 103/2009-68, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 1. dubna 2010, č. j. 39 C 103/2009-68, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 85.850,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. 17 Co 305/2010-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 30. 7. 2007 bylo v souvislosti čištěním komunikací z parkoviště v K. ulici odtaženo vozidlo tovární značky LADA, reg. zn. ACA 98-59, jehož vlastníkem je žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na střeženém parkovišti provozovaném žalobkyní a žalovaný byl písemně vyzván k jeho vyzvednutí, což neučinil. Na základě těchto zjištění dospěly soudy k závěru, že byly naplněny všechny podmínky uvedené v §19 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, opravňující žalobkyni k odtažení vozidla žalovaného a že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení žalované částky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zásadně právně významné proto, že řeší právní otázku rozdílně, než bylo v typově obdobném případě judikováno Nejvyšším soudem. Oproti odvolacímu soudu pak rovněž prosazuje názor, že mu v dobrovolném odstranění vozidla v době čištění komunikace bránil závažný důvod, neboť trpěl následkem úrazu poruchami paměti, a že proto měl hradit náklady spojené s dočasným odstraněním vozidla ten, na jehož žádost bylo silničním správním úřadem vydáno rozhodnutí. Nadto je přesvědčen, že odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže nevyhověl návrhu jeho zástupce na odročení jednání a znemožnil mu tak účastnit se osobně jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla dovolání žalobce odmítnout, neboť má za to, že není zásadně právně významné. Obsáhle pak polemizuje se závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4546/2009, na které žalovaný v dovolání poukázal.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve přípustností tohoto dovolání. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovoláním zpochybněná právní otázka dočasného odstranění vozidla v režimu ustanovení §19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, byla odvolacím soudem vyřešena v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009, v typově obdobném případě uzavřel, že je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením §19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho provozovatele, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho provozovatel) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu státní silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo. Neučiní-li tak, nejenže zasahuje do vlastnických práv majitele vozidla, ale zbytečně vytváří náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti, které nemohou být přičítány k tíži majitele (provozovatele) vozidla. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 612/2011). Od vysloveného závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci.
Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve shora uvedeném rozhodnutí, neobstojí; dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. ledna 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu