Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2012, sp. zn. 33 Cdo 872/2012 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.872.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.872.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 872/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Františka Jodase , s místem podnikání v Praze 9 – Vysočanech, Na Harfě 694/4, identifikační číslo 61831298, zastoupeného JUDr. Ladislavem Mocem, advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická 25, proti žalovanému Petru Venzarovi , s místem podnikání v Jilemnici, Kavánova 177, identifikační číslo 43533817, zastoupenému Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, o zaplacení 96.960,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 365/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. října 2011, č. j. 2 Cmo 293/2011-137, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miloše Znojemského, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. dubna 2011, č. j. 39 Cm 365/2010-94, zastavil řízení o zaplacení 50.000,- Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 96.960,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. října 2011, č. j. 2 Cmo 293/2011-137, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho nároky vůči žalovanému na část majetku získaného společnou činností sdružení posoudil podle §841 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jenobč. zák.“), a nikoliv jako právo na vydání bezdůvodného obohacení. Je přesvědčen, že soudy nedostatečně zjistily „skutkovou podstatu věci“, neboť se zabývaly pouze otázkou promlčení jeho práva. Nezjišťovaly tudíž, zda jednáním žalovaného nebyly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Podle §236 odst. o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Pro závěr, zda napadený rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem odvolacího soudu v „obchodní“ věci, není určující, zda příslušný nárok byl posuzován jen podle ustanovení občanského zákoníku. Podstatné taktéž není, jaká částka byla původně uplatněna žalobou, ani to, o jaké částce rozhodoval „ve věci samé“ soud prvního stupně nebo odvolací soud, nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno dovoláním (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1880). V dané věci se jednalo o nárok ze smlouvy o sdružení podle §841 obč. zák., kterou účastníci uzavřeli jako podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti. Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 96.960,- Kč, není ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání, dovolacímu soudu nezbylo než dovolání podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 5.950,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012), s připočtením částky 1.250,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně 25. října 2012 JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/25/2012
Spisová značka:33 Cdo 872/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.872.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-05-24