ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.970.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 970/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. V., zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4, proti žalované H. V. , zastoupené Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem Praha 2, Fügnerovo nám. 1808/3, o příslušenství částky 1,100.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 252/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2009, č. j. 35 Co 17/2009-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 19. května 2008 č. j. 13 C 252/2007-76, ve znění opravného usnesení ze dne 24. září 2008, č. j. 13 C 252/2007-87, zastavil řízení co do částky 400.000,- Kč (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1,100.000,- Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 1,500.000,- Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a vždy takto stanovené znovu k prvému dni dalšího pololetí počítáno od 23. 1. 2007 (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky IV. a V.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. června 2009, č. j. 35 Co 17/2009-111, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. částečně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 1,100.000,- Kč ve výši 9,5 % za dobu od 29. 3. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % za dobu od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5 % za dobu od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % za dobu od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009 a za dobu od 1. 7. 2009 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platnou vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o sedm procentních bodů, do 6 měsíců od právní moci rozsudku, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž avizuje, že jím napadá v plném rozsahu výrok, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku o úrocích z prodlení. Z obsahového vylíčení dovolací námitky (§41 odst. 2 o. s. ř.) však vyplývá, že žalovaná ve skutečnosti nesouhlasí pouze s jí uloženou povinností zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 1,100.000,- Kč ve výši 9,5 % p. a. za dobu od 29. 3. 2007 do 26. 4. 2007. Vytýká totiž odvolacímu soudu pouze nesprávnost závěru, že splatnost pohledávky žalobce uplatněné žalobou nastala 28. 3. 2007 (tj. prvního dne následujícího poté, kdy byla dopisem žalobce ze dne 23. 3. 2007, doručeným jí 27. 3. 2007, požádána o plnění) a že do prodlení se dostala dne 29. 3. 2007; prosazuje svůj názor, že splatnost pohledávky nemohla nastat přede dnem podání žaloby, která byla soudu prvního stupně doručena dne 26. 4. 2007.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále opat jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, se řídí §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. (tedy i podle jeho písm. a/) však není podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož žalovaná učinila samostatným předmětem dovolacího řízení úroky z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 1,100.000,- Kč za období od 29. 3. 2007 do 26. 4. 2007, tedy kapitalizované příslušenství nepřesahující limitní částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti této části měnícího výroku vyloučena (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání není přípustné, ani pokud jím žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobce v tomto řízení nevynaložil žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu