ECLI:CZ:NS:2012:33.ND.169.2012.1
sp. zn. 33 Nd 169/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobců a) L. M. N. , a b) L. O’. , zastoupených JUDr. Alenou Štumpfovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Markétská 1, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného městské části Praha 4 , zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 Co 423/2008, o návrhu vedlejší účastnice na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 Co 423/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalované domáhají určení, že jsou jedinými podílovými spoluvlastníky domu č. p. 271 nacházejícího se na pozemku parc. č. 590 a pozemku parc. č. 590 v katastrálním území N. s odůvodněním, že tyto nemovitosti zdědili po J. N., který v roce 1912 vycestoval do U. Uváděli, že na předmětné nemovitosti byla v roce 1960 uvalena národní správa podle §3 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., která byla zrušena v roce 1999. Žalované město a vedlejší účastnice nejen že odmítli vlastnické právo žalobců uznat, ale žalované město se vzájemnou žalobou domáhá určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí.
Dne 16. května 2012 vedlejší účastnice řízení navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti delegována Krajskému soudu v Brně. Svůj návrh odůvodnila tím, že ve věci byla podána ústavní stížnost a spis se nalézá u Ústavního soudu České republiky sídlícího v Brně, který o stížnosti dosud nerozhodl. Považuje za hospodárné, aby o věci rozhodl krajský soud ve městě, „kde se nyní věc nachází“. Má přitom na paměti rovněž zájem rychlejšího projednání věci.
Žalobci s přikázáním věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí a domnívají se, že nejsou splněny podmínky pro delegaci z důvodu vhodnosti, neboť se předmětné nemovitosti nacházejí v Praze, kde mají též sídla zástupci všech účastníků řízení.
Žalovaná ponechala rozhodnutí o návrhu na delegaci na posouzení Nejvyššího soudu.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen "o. s. ř.“) věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (odst. 3 věta první). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Krajskému soudu v Brně), projednal návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zákon výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž vedlejší účastnice řízení na straně žalované navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Nelze očekávat, že Krajský soud v Brně věc projedná rychleji pouze proto, že sídlí ve stejném městě jako Ústavní soud České republiky. Navrhovaný postup nelze označit ani za hospodárnější, jestliže se sporné nemovitosti nacházejí v Praze a všichni zástupci účastníků řízení mají v Praze své sídlo, takže k jednání Krajského soudu v Brně by museli dojíždět; delegace by tudíž naopak způsobila účastníkům řízení obtíže. Nejvyšší soud též přihlédl k negativnímu stanovisku žalobců a tomu, že žalované město návrh vedlejší účastnice nepodpořilo.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. června 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu