ECLI:CZ:NS:2012:33.ND.294.2012.1
sp. zn. 33 Nd 294/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. J. , proti žalovanému H. J. , zastoupenému JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem v Moravském Krumlově, Smetanova 167, o výživné manželky, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 8 C 3/2011, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 8 C 3/2011 se Okresnímu soudu v Bruntále, pobočce v Krnově, nepřikazuje.
Odůvodnění:
V záhlaví označené věci žalobkyně svým podáním datovaným 18. 1. 2011 navrhla, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Bruntále, pobočce v Krnově. Svůj návrh odůvodnila tak, že je nezaměstnaná, pobírá pouze sociální dávky v hmotné nouzi a nemá prostředky na cestu k jednání u Okresního soudu Brno – venkov.
Žalovaný s přikázáním věci Okresnímu soudu v Bruntále, pobočce v Krnově, nesouhlasil. Uvedl, že žalobkyně může požádat o ustanovení zástupce nebo o výslech u dožádaného soudu.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí, je-li k dispozici institut dožádání, a nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byla vyslechnuta a s provedenými důkazy byla seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.). Přihlédnuto bylo též k negativnímu stanovisku žalovaného.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu