ECLI:CZ:NS:2012:33.ND.43.2012.1
sp. zn. 33 Nd 43/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. C. , proti žalované T-Mobile Czech Republic a.s. se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo 64949681, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 155/2009, o vyloučení soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Romany Vostrejšové , takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Romana Vostrejšová., není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 159/2011.
Odůvodnění:
Žalobce podáním ze dne 31. 1. 2012 vznesl námitku podjatosti vůči soudkyni Vrchního soudu v Praze JUDr. Romaně Vostrejšové s odůvodněním, že jí byl v rámci odvolacího řízení přidělen jeho spor k rozhodování již podruhé, což se mu „jeví podezřelé“. Námitku doplnil podáním ze dne 1. 2. 2012 , v němž uvedl, vztah zmíněné soudkyně vůči němu může být negativně ovlivněn tím, že na internetových stránkách www.cibulka.net zveřejnil, že zmíněná soudkyně patří mezi „ zločince v talárech, kteří s nejvyšší možnou pravděpodobností hraničící s jistotou pracují pro ruské tajné služby “. Vyloučení soudkyně odůvodňuje i skutečnost, že je v oficiálním seznamu Ministerstva spravedlnosti uvedena jako bývalá členka KSČ. Žalobce je přesvědčen, že JUDr. Vostrejšová spolu s dalšími soudci způsobila neodůvodněné průtahy v několika řízeních o jeho žalobách, a připomíná, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 již podal žalobu, jíž žaluje Ministerstvo spravedlnosti ČR o přiznání odškodnění za tyto průtahy.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Romany Vostrejšové.
Výše uvedená soudkyně se k podané námitce vyjádřila tak, že nemá žádný - ať již přátelský či nepřátelský - osobní vztah k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům, není zainteresována na výsledku řízení a o posuzované věci nezískala poznatky mimoprocesním způsobem.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).
Podle §15a o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout (odst. 1 věta první). V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán (odst. 3).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Nejvyšší soud po posouzení důvodů, v nichž žalobce spatřuje okolnosti pro vyloučení soudkyně JUDr. Romany Vostrejšové z projednávání a rozhodnutí věci, a s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že podmínky ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. splněny nejsou. K vyloučení soudce není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. Ten je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Bezdůvodná je výhrada žalobce k organizaci a rozdělování práce u Vrchního soudu v Praze, resp. jeho „podezření“ plynoucí z toho, že „již podruhé“ bude o jeho odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodovat zmíněná soudkyně. Rozdělení věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce. Rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou; rozvrh práce musí být vydán nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu. Žalobce neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovozovat, že přidělením věci k projednání a rozhodnutí zmíněné soudkyni byl rozvrh práce porušen. Byl-li rozvrh práce dodržen, nemohla zmíněná soudkyně přidělení věci nikterak ovlivnit.
Skutečnost, že soudkyně JUDr. Romana Vostrejšová je uvedena v seznamu bývalých členů KSČ, je z hlediska úvah o jejím vyloučení z projednávání a rozhodování věci zcela právně irelevantní. Je třeba zdůraznit, že ani ze zákona o soudech a soudcích, který stanoví předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá omezení pro členy politických stran či hnutí; proto ani trvající členství v politické straně (natož členství již ukončené) nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci. Politické či náboženské smýšlení soudce, stejně jako jeho subjektivní vnímání osoby účastníka řízení - ať již jde o sympatie či antipatie - musí být podřízeny jeho profesionálnímu přístupu, schopnosti nenechat se jimi jakkoli ovlivnit při výkonu své práce a rozhodnout nezávisle a nestranně. Právě na takových schopnostech (profesionalitě) je práce soudce založena a jsou samotným předpokladem způsobilosti výkonu soudcovské činnosti. Domněnku, že zmíněná soudkyně „ pracuje pro ruské tajné služby “ žalobce ničím nepodložil a Nejvyšší soud nepovažuje za potřebné se k ní vůbec vyjadřovat.
Namítá-li žalobce, že zmíněná soudkyně se spolu s dalšími soudci „podílela na neodůvodněných průtazích v jeho sporech“, jde o tvrzení v toliko obecné rovině, zcela nekonkrétní, resp. neurčité a nelze je označit jinak, než jako prezentaci subjektivních pocitů či úvah, které nejsou objektivně podloženy. Již v nálezu Ústavního soudu České republiky, publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, je dovozeno, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Odkaz žalobce na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 74/1994 je nepřiléhavý, neboť soudkyně, jejíž podjatost je namítána, nebude rozhodovat v právní věci, v níž žalobci podle jeho tvrzení měla vzniknout škoda v důsledku průtahů, popř. nesprávným úředním postupem; rozhodovat bude o jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení na ochranu osobnosti.
Nejvyšší soud nemá žádný důvod pochybovat o pravdivosti vyjádření JUDr. Vostrejšové, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by ji vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci. Nic také nenasvědčuje tomu, že by se s profesionálním nadhledem nevypořádala s tím, že o ní žalobce na internetových stránkách zveřejňuje objektivně nepodložené a dehonestující informace.
Protože nebyly shledány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o vyloučení výše uvedené soudkyně z projednávání a rozhodování věci, nebylo námitce podjatosti, kterou vznesl žalobce, vyhověno. K námitce podjatosti žalobce směřující proti dalším soudcům Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. března 2012
JUDr. Ivana Z la t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu