Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.01.2012, sp. zn. 4 Nd 405/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:4.ND.405.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:4.ND.405.2011.1
sp. zn. 4 Nd 405/2011-101 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce: K. Z. , zastoupeného JUDr. Janem Rothem, advokátem se sídlem Týnská 21, Praha 1, adresa pro doručování: Čs. armády 1948, Kladno, proti žalované: VB Leasing CZ, spol. s r. o. , se sídlem Heršpická 813/5, Brno, o zrušení rozhodčího nálezu sp. zn. 37917/10, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 38/2011, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto: Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 38/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Odůvodnění: Krajský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 25 Cm 38/2011, byla přikázána Krajskému soudu v Praze. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 25 Cm 38/2011, jenž nabyl právní moci dne 30. 9. 2011 a je vykonatelný dnem 4. 10. 2011, rozhodl ve věci samé tak, že rozhodčí nález vydaný rozhodcem Mgr. Lucií Jamborovou, se sídlem na adrese Sdružení rozhodců a.s., v Brně, Příkop 8 ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 37917/10, se zrušuje a zároveň rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná poté navrhla, aby tento soud po právní moci shora uvedeného rozsudku pokračoval v jednání ve věci samé podle ustanovení §34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů“) a předmětnou věc rozhodl. Žalobce poté navrhl delegovat věc z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Praze (č. l. 82), neboť jeho místo podnikání se nachází v obvodu Krajského soudu v Praze. Dále odkázal na ustanovení §84, §85 odst. 3 a §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. s tím, že občanský soudní řád je založen na konceptu, podle něhož má být zásadně žalováno u obecného soudu žalovaného. K tomu uvedl, že k projednání sporu mezi účastníky by v případě neexistence sporu o zrušení rozhodčího nálezu byl věcně a místně příslušný Krajský soud v Praze. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, podle něhož je předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ust. §12 odst. 2 o. s. ř. (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je toho názoru, že se v tomto řízení jedná právě o tento případ. Žalovaná využila svého práva a k návrhu se vyjádřila (č. l. 88 - 89) tak, že s navrhovaným postupem nesouhlasí, neboť žalobce ve svém návrhu na delegaci vhodnou nikterak nespecifikuje jím tvrzenou existenci okolností umožňujících hospodárnější a rychlejší projednání věci a ani z jeho návrhu nevyplývá, o jaké okolnosti se jedná. Podle žalované je naopak ekonomičtější a hospodárnější, bude-li věc rozhodovat soud, který spis zná a navíc k tomu má k dispozici veškeré podklady. Podle žalované je dále ustanovení §34 zákona o rozhodčím řízení ustanovením speciálním k občanskému soudnímu řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. a) nebo b), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Z toho pak podle žalované plyne, že tak učiní soud, který rozhodčí nález zrušil. Věcně i místně příslušným je proto podle ní Krajský soud v Brně. Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně a Krajskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Krajskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě. V projednávaném případě žalobce svůj návrh na delegaci Krajskému soudu v Praze nijak nezdůvodnil, pouze poukázal na své místo podnikání, jež se nachází v obvodu Krajského soudu v Praze, obecnou místní příslušnost tohoto soudu stanovenou podle občanského soudního řádu a existenci okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci bez uvedení dalších rozhodných skutečností. Podle Nejvyššího soudu tyto okolnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnost uváděná žalobcem, tj. blízkost Krajského soudu v Praze není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci z důvodu vhodnosti. V této souvislosti je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá faktické bydliště, sídlo, příp. místo podnikání v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště, sídlem nebo místem podnikání účastníka a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s náklady na dopravu, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že Krajský soud v Brně rozhodl ve věci samé shora uvedeným rozsudkem, jímž zrušil předmětný rozhodčí nález podle §31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Žalovaná následně navrhla, aby bylo v řízení pokračováno v souladu s ustanovením §34 odst. 1 téhož zákona, podle něhož zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. a) nebo b), pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Z tohoto ustanovení vyplývá, že věcná a místní příslušnost soudu, jenž rozhoduje po zrušení rozhodčího nálezu, je dána příslušností soudu pro jeho zrušení, tzn. jde podle §43 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů o soud, v jehož obvodu se koná nebo konalo rozhodčí řízení, je-li toto místo v tuzemsku, a tím je Krajský soud v Brně. Zároveň bylo třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Praze nesouhlasila a delegací věci by mohl být navozen stav pro ni nepříznivý. Navíc nelze přehlédnout, že požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Krajský soud v Brně je s věcí již obeznámen. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. ledna 2012 Předseda senátu: JUDr. František Hrabec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/10/2012
Spisová značka:4 Nd 405/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.ND.405.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Dotčené předpisy:§12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01