ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.853.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 853/2012-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. září 2012 o dovolání obviněného J. L. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 3. 2012 sp. zn. 31 To 38/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 103/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2011 sp. zn. 3 T 103/2010 byl obviněný J. L. uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.) a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jichž se dopustil tím, že společně a po vzájemné dohodě s již odsouzeným J. Š. (správně Š.), kdy ods. J. Š. jako obchodní zástupce společnosti Provident Financial s. r. o. na naléhání obžalovaného v L. a jinde v období od 10. 10. 2008 do 3. 11. 2008 umožnil a provedl uzavření smluv o půjčce ke škodě následujících osob, aniž by tyto o uzavřených smlouvách věděly, případně daly souhlas či poskytly osobní údaje, kdy podklady opatřil obžalovaný a rovněž převzal půjčky z uzavřených smluv, a v období od 21. 10. 2008 do 25. 11. 2008 z těchto smluv obžalovaný uhradil splátky v celkové výši 5.730,- Kč, kdy se jedná o následující smlouvy o půjčce
- číslo 324530890 na M. K., bytem L., R. ve výši 9.000,- Kč, ze které byla uhrazena částka ve výši 370,- Kč dne 21. 10. 2008, dne 4. 11. 2008 ve výši 400,- Kč, dne 11. 11. 2008 ve výši 370,- Kč, dne 19. 11. 2008 ve výši 400,- Kč, čímž byla způsobena škoda ve výši 7.460,- Kč,
- číslo 324533246 na M. K., bytem L., R. ve výši 9.000,- Kč, ze které byla uhrazena částka ve výši 370,- Kč dne 21. 10. 2008, dne 4. 11. 2008 ve výši 400,- Kč, dne 11. 11. 2008 ve výši 370,- Kč, dne 19. 11. 2008 ve výši 400,- Kč, čímž byla způsobena škoda ve výši 7.460,- Kč,
- číslo 324555363 na M. K., bytem T., Ž., okr. J. n. N. ve výši 15.000,- Kč, ze které byla uhrazena dne 19. 11. 2008 částka ve výši 350,- Kč, dne 25. 11. 2008 částka ve výši 100,- Kč, tedy způsobená škoda je ve výši 14.550,- Kč,
- číslo 324555356 na J. O., bytem L., H. ve výši 10.000,- Kč, ze které byla uhrazena dne 19. 11. 2008 částka ve výši 350,- Kč, dne 25. 11. 2008 částka ve výši 100,- Kč a způsobená škoda představuje částku ve výši 9.550,- Kč,
- číslo 324555231 na I. K., bytem L., Z. ve výši 16.000,- Kč, ze které byla uhrazena dne 11. 11. 2008 částka ve výši 600,- Kč, dne 19. 11. 2008 částka ve výši 300,- Kč, dne 25. 11. 2008 částka ve výši 100,- Kč, čímž byla způsobená škoda ve výši 15.000,- Kč,
kdy takto byla společnosti Provident Financial s. r. o. způsobena škoda ve výši 53.270,- Kč,
Za to byl obviněný J. L. odsouzen podle 250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. K výkonu tohoto trestu byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 9. 3. 2012 sp. zn. 31 To 38/2012 tak, že toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podané dovolání obviněný zaměřil pouze proti výroku o trestu, neboť je přesvědčen, že mu soudem prvého stupně měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Tento svůj názor opřel o skutečnost, že předmětných skutků se dopustil v období od 10. 10. do 3. 11. 2008, přičemž dne 24. 3. 2011 byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 216/2009 za jiný jeho trestný čin. Z toho vyplývá, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci byl odsouzen za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvého stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 5 T 216/2009. Měl mu tedy být uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest, což soudy obou stupňů bez bližšího vysvětlení neučinily.
V závěru proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2011 sp. zn. 3 T 103/2010 ve výroku o trestu a s ním související usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 3. 2012 sp. zn. 31 To 38/2012 a věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného zaujal toto stanovisko.
Námitku obviněného, že mu nebyl uložen souhrnný trest, označuje za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Byť ale takto vymezenému dovolacímu důvodu podané dovolání odpovídá, pokládá je za zjevně neopodstatněné.
Cituje ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a dodává, že soudní praxe dovodila, že byl-li obviněnému uložen souhrnný trest a později byl dalším rozsudkem uznán vinným trestným činem, spáchaným po vyhlášení prvého rozsudku a před vyhlášením rozsudku, jímž mu byl uložen souhrnný trest, nejde v případě posledního odsouzení o souběh trestných činů, který je předpokladem uložení souhrnného trestu, nýbrž o recidivu, takže je nutno uložit samostatný trest. Tyto závěry pak dopadají na projednávanou věc obviněného. Jak vyplývá z rozsudku soudu prvého stupně, dopustil se obviněný nyní projednávané trestné činnosti v období od 10. 10. do 3. 11. 2008. Z opisu rejstříku trestů vyplývá, že v rámci odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. 5 T 216/2009 byl obviněnému uložen jednak souhrnný trest ve vztahu k odsouzení téhož soudu ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 3 T 248/2006, jednak (údajně) společný trest za jednání, pro které byl odsouzen trestním příkazem téhož soudu ze dne 21. 8. 2009 sp. zn. 5 T 147/2009. Z opisu tohoto rozsudku však vyplývá, že ve skutečnosti byl obviněnému uložen jediný souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 3 T 248/2006-81 a z trestního příkazu téhož soudu ze dne 21. 8. 2009 č.j. 5 T 147/2009-102. Nyní projednávaná věc přitom jednoznačně nemůže být v souběhu s trestní věcí vedenou Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 3 T 248/2006, ve vztahu k níž byl ukládán souhrnný trest rozsudkem sp. zn. 5 T 216/2009, neboť v této věci bylo rozhodováno rozsudkem, kterýžto byl vyhlášen dne 30. 10. 2008, tj. ještě předtím, než obviněný ukončil jednání, jež bylo předmětem nyní projednávané věci. Ve smyslu existující judikatury tak v nyní projednávané věci uložení souhrnného trestu za současného zrušení výroku o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. 5 T 216/2009 nebylo možné, a proto soudy nepochybily, pokud obviněnému uložily úhrnný a nikoli souhrnný trest.
Po zvážení těchto skutečností státní zástupce dospěl k závěru, že dovolání obviněného, přestože odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, je z hlediska obviněným uplatněných vad zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, na zákonem stanoveném místě, oprávněnou osobou, prostřednictvím obhájce a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Nejprve tedy bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz usnesení Nejvyššího soudu č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
S ohledem na výše konstatované lze námitky uplatněné dovolatelem k důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. z hlediska formálního hodnotit jako podřaditelné pod daný dovolací důvod.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Jinými slovy jednoduše řečeno, souhrnný trest je soud povinen uložit pachateli, u něhož dochází k postupnému odsuzování za trestné činy, které jsou vůči sobě ve vztahu vícečinného souběhu.
K takové situaci došlo při odsouzení obviněného J. L. rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. 5 T 216/2009 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jimiž byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil dne 17. 10. 2008 a byl mu za to uložen souhrnný trest odnětí svobody na 18 měsíců do věznice s dozorem. Současně byly zrušeny výroky o trestech v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 3 T 248/2006 (právní moc dne 19. 2. 2009) a v trestním příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 8. 2009 sp. zn. 5 T 147/2009 (právní moc dne 11. 9. 2009) včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbyla svého podkladu. Jednání, za něž byl odsouzen citovaným rozsudkem a trestním příkazem, v nichž byly zrušeny výroky o trestech, se podle znění těchto rozhodnutí obviněný dopustil dne 21. 12. 2005 a od března 2007 do srpna 2008 a jednalo se rovněž o trestné činy podvodu.
Z uvedených dat spáchání trestných činů a dat vyhlášení zmíněných rozsudků či doručení trestního příkazu obviněnému (viz §314e odst. 5 tr. ř.) vyplývá, že všechny tyto trestné činy byly obviněným spáchány dříve, než byl za kterýkoli z nich odsouzen ve formě vyhlášení rozsudku nebo doručení trestního příkazu. Tyto trestné činy tak tvořily vícečinný souběh a bylo souladné se zákonem za ně uložit jediný trest, v daném případě trest souhrnný.
Naproti tomu trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným rozhodnutím soudu prvého stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu, a které napadl svým dovoláním, se obviněný podle znění rozsudku okresního soudu dopustil v období od 10. 10. 2008 do 3. 11. 2008 . Tedy trestnou činnost ukončil až poté, kdy byl v jiné jeho věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 248/2006 dne 30. 10. 2008 vyhlášen odsuzující rozsudek. Z toho je zcela evidentní, že trestné činy, za něž byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 9. 2011 sp. zn. 3 T 103/2010, již nebyly s ostatními výše zmíněnými trestnými činy ve vícečinném souběhu, nýbrž se jednalo o recidivu. Souhrnný trest v takovém případě nepřicházel v úvahu a soudy nižších stupňů se možností jeho uložení nezabývaly. Obviněnému ale zcela správně a v souladu se zákonem byl ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 103/2010 za spáchané trestné činy uložen trest samostatný .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněného J. L. odmítnuto, přičemž ve smyslu §265i odst. 2 tr. ř. byly v odůvodnění tohoto usnesení jen stručně uvedeny důvody odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Nejvyšší soud pak toto rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec