ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.866.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 866/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2012 dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 10 To 130/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 2 T 207/2011, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 10 To 130/2012.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 207/2011, byl obviněný M. M. uznán vinným jednak přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím, že
dne 28. 6. 2011 v době okolo 19.00 hod. po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů v obci R., V. ulici, okr. P.-v. řídil osobní automobil tov. zn. Škoda Felicia Combi, s kterým při odbočování z hlavní ulice vlevo nedal přednost protijedoucímu osobnímu automobilu tov. zn. Škoda Felicia, řízenému Ing. J. B. a došlo ke střetu obou vozidel, přičemž dechovou zkouškou na přístroji Dräger Alcotest provedenou v 19.41 hod. bylo v jeho dechu zjištěno 3,70 g/kg alkoholu a ve 20.24 hod. 3,56 g/kg alkoholu, přitom skutku se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 2. 2011, sp. zn. 35 T 37/2011, který nabyl právní moci dne 17. 3. 2011, uložen podmíněný trest odnětí svobody na dobu 6 měsíců se zkušební dobou na 16 měsíců a trest spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 22 měsíců.
Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu trvání čtyř let.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost uhradit způsobenou škodu ve výši 36.000,- Kč Allianz pojišťovně, a.s., se sídlem K. Š., P. Podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Allianz pojišťovna, a.s. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti označenému rozsudku Okresního soudu Praha-východ podali odvolání obviněný M. M. a jeho manželka I. M.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 10 To 130/2012, obě odvolání podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako opožděně podaná.
Ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 10 To 130/2012, dovolání, ve kterém napadl rozhodnutí o zamítnutí svého řádného opravného prostředku s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že pro zamítnutí jeho odvolání nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dne 4. 10. 2011 Okresní soud Praha-východ zahájil řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům a nebyl proto schopen ve své trestní věci podat odvolání. Z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Praze vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci dne 6. 12. 2011 a obviněnému měl být doručen 25. 11. 2011. Dne 15. 12. 2011 manželka obviněného jako jeho opatrovnice podala k nalézacímu soudu návrh na prominutí zmeškání lhůty a zároveň i stručné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zaměřené do výroku o trestu. Ke svému podání připojila i posudky z Psychiatrické léčebny v B., které potvrdily, že způsobilost obviněného k právním úkonům je omezena. Na základě uvedené skutečnosti soud prvního stupně zrušil právní moc rozsudku, kdy shledal důvody pro prominutí zmeškání lhůty v souladu s §61 odst. 1 tr. řádu a ustanovil obviněnému obhájce, který včas podal odvolání do výroku o trestu rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 2 T 207/2011.
Podle názoru obviněného tedy nebyly splněny procesní podmínky k zamítnutí jeho odvolání stanovené v ustanovení §253 odst. 1 tr. řádu a odvolací soud mu nedůvodně odepřel přístup k druhé soudní instanci v řádném opravném řízení.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přípisem ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 1 NZO 577/2012, se k obsahu podaného dovolání vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatovala, že obviněný uplatnil zákonný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu právně relevantní námitkou, kterou je třeba posoudit jako důvodnou, neboť postupem především odvolacího soudu mu byla odňata možnost projednání věci ve druhé instanci, když jeho odvolání bylo podáno řádně a včas.
Státní zástupkyně dále uvedla, že ve věci odpovídajícím způsobem postupoval nalézací soud, který správně postupoval podle §61 odst. 1 tr. řádu. Z okolností případu totiž bylo zřejmé, že obviněnému v podání odvolání bránily překážky objektivního charakteru, neboť byly sníženy jeho duševní schopnosti k samostatnému rozhodnutí podat řádný opravný prostředek. Z podání jeho manželky, ke kterému doložila i posudky z psychiatrické léčebny, jednoznačně vyplynulo, že obviněný je uvedeným způsobem indisponován. Poté nalézací soud obviněnému podle §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu ustanovil obhájce, který ve lhůtě podle §61 odst. 1 věta čtvrtá tr. řádu podal za obviněného odvolání. Obhájce byl tedy obviněnému ustanoven proto, že jeho způsobilost k právním úkonům byla omezena. Odvolací soud však dospěl k závěru, že takové rozhodnutí o způsobilosti obviněného k právním úkonům vydáno nebylo a postup soudu prvého stupně vyhodnotil jako nesprávný.
Soudy obou stupňů však řádně nezkoumaly, zda jsou v případě obviněného dány podmínky nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. řádu. Státní zástupkyně vyslovila názor, že soud tak měl učinit s ohledem na tělesné a duševní vady obviněného, které mohou ovlivnit způsobilost obviněného náležitě se hájit. Podle jejího názoru je vyloučeno, aby soud eliminoval právo obviněného na obhajobu akceptací kroků, k nimž osoba, která je učinila, nemá pro své nedostatečně vyvinuté mentální schopnosti způsobilost, a to dokonce i kdyby její způsobilost k právním úkonům nebyla autoritativním výrokem soudu omezena nebo zcela vyloučena. V této souvislosti státní zástupkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 188/2004.
Podle státní zástupkyně odvolací soud nepostupoval správně, pokud řádně podané odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu ve veřejném (zjevně však míněno v neveřejném ) zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný své dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, na který je v dovolání odkázáno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel odkázal na tento dovolací důvod v jeho první alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny procesní podmínky stanovené zákonem. O naplnění zmíněného dovolacího důvodu v této alternativě jde tehdy, jestliže řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. řádu nebo podle §253 odst. 1 tr. řádu, přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas, odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz §253 odst. 2 tr. řádu).
Charakter uplatněné dovolací námitky a citované zákonné vymezení uplatněného dovolacího důvodu odůvodňují závěr, že dovolání je se zákonným dovolacím důvodem v souladu. Nejvyšší soud po prostudování trestního spisu dospěl k závěru, že podané dovolání je důvodné, pokud dovolatel namítá, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho řádného opravného prostředku odvolacím soudem.
Z opravného prostředku podaného manželkou obviněného I. M. na č.l. 103 - 109 spisu vyplývá (s přihlédnutím k ustanovení §59 odst. 1 věty prvé tr. řádu), že toto podání má povahu jednak žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (odůvodněného zčásti v textu, zčásti v přílohách tohoto podání), jednak povahu odvolání samotného.
Podle ustanovení §61 odst. 1 věty prvé tr. řádu zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty.
Za dané procesní situace měl tedy Okresní soud Praha - východ nejprve předložit předmětné podání jako žádost o navrácení lhůty k podání odvolání Krajskému soudu v Praze jako orgánu oprávněnému k rozhodnutí o této žádosti. Krajský soud v Praze měl o této žádosti rozhodnout usnesením, proti němuž není přípustná stížnost a toto usnesení oznámit ve smyslu §137 tr. řádu.
K tomuto procesnímu kroku však nedošlo . Okresní soud Praha – východ nejprve usnesením ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 2 T 207/2011 s odkazem na ustanovení §36 odst. 1 písm. b) tr. řádu ustanovil obviněnému obhájce (ačkoli jeho rozsudek v téže trestní věci ze dne 26. 10. 2011 nabyl právní moci dne 6. 12. 2011 a ze spisu není dostatečně zřejmé, jakým procesním krokem mělo dojít ke „zrušení“ této právní moci) a teprve poté, kdy obdržel odvolání obviněného ze dne 21. 2. 2012 zpracované jeho obhájcem, dne 6. 3. 2012 odeslal toto odvolání spolu s předkládací zprávou a se spisem Krajskému soudu v Praze, jemuž byla věc doručena dne 9. 3. 2012.
Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 10 To 130/2012, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako opožděně podaná jak odvolání manželky obviněného ze dne 15. 12. 2011 (kdy bylo předáno k poštovní přepravě), tak odvolání obviněného ze dne 21. 2. 2012 zpracované jeho obhájcem. Z odůvodnění tohoto usnesení je zjevné, že Krajský soud v Praze se sice zabýval procesní stránkou věci, když rekapituloval průběh řízení a dospěl k závěru, že obě podání byla podána opožděně (přičemž vytkl i vadu v postupu soudu prvního stupně), avšak i s touto procesní stránkou se náležitě nevypořádal, když zcela pominul skutečnost, že podání manželky obviněného ze dne 15. 12. 2011 mělo – jak výše uvedeno – charakter žádosti o navrácení lhůty k podání opravného prostředku, o které měl primárně rozhodnout usnesením. Současně – s přihlédnutím k důvodům, které manželka obviněného v této žádosti uvedla a k doloženým okolnostem na straně obviněného – měl krajský soud rovněž zvážit, zda již v průběhu řízení nebyly dány podmínky nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. řádu. V tomto ohledu se Nejvyšší soud ztotožňuje s výše zmíněným názorem státní zástupkyně, nadto akcentuje právní názor uvedený v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. IV. ÚS 188/04.
Odvolacím soudem nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro usnesení o zamítnutí odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. řádu. Dovolání obviněného, který právě nesplnění procesních podmínek pro takové rozhodnutí s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu namítl, je tedy nutno mít za důvodné.
S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 10 To 130/2012.
Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Praze opětovně projedná označenou trestní věc obviněného M. M. a odstraní výše označené procesní vady vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Poté znovu ve věci rozhodne.
Podle §265s odst. 1 tr. řádu je soud nižšího stupně v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí.
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání obviněného M. M. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á