ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.965.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 965/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2012 dovolání obviněného L. U. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 5 To 105/2012, který rozhodoval jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 2 PP 305/2008, a rozhodl takto:
Dovolání obviněného L. U. se podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozhodl dne 10. 2. 2012 usnesením sp. zn. 2 PP 305/2008, že podle §91 odst. 1 tr. zákoníku odsouzený L. U. vykoná zbytek trestu z uloženého trestu odnětí svobody v trvání dva roky, sedm měsíců a tři roky, uložených rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 4. 2001, sp. zn. 33 T 168/2000, ze dne 23. 12. 1997, sp. zn. 33 T 110/96, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 3 T 126/2003, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn na podkladě pravomocného usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 22. 5. 2008, č.j. 2 PP 305/2008-19.
Proti tomuto usnesení podal ihned po jeho vyhlášení obviněný L. U. stížnost, v jejímž písemném odůvodnění namítl neúplnost a nesprávnost provedených důkazů, na jejichž základě nalézací soud dospěl k nesprávnému závěru, že ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu nevyhověl na něj kladeným podmínkám. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 5 To 105/2012 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost obviněného zamítl jako nedůvodnou.
Ve lhůtě stanovené podle §265e tr. řádu podal L. U. prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Chomutově proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. 5 To 105/2012, dovolání. Napadl jím usnesení tohoto soudu, aniž by v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu odkázal na kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V dovolání uvedl pouze některé skutkové okolnosti k vysvětlení, proč s napadeným usnesením nesouhlasí a má je za nesprávné. Mimořádný opravný prostředek však neobsahuje žádnou explicitně vyjádřenou námitku, kterou by bylo možno pod některý ze zákonných dovolacích důvodů podřadit
V petitu svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výše označená rozhodnutí soudů obou stupňů a popřípadě přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Přípisem ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 1 NZO 628/2010, se k podanému dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání nesměřuje proti rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu a je tedy nepřípustné. Proto navrhl jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu. Současně souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání a pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas s projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Podle §265a odst. 2 tr. řádu se rozhodnutím ve věci samé rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
V posuzovaném případě je zjevné, že dovolání sice směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoli však proti rozhodnutí ve věci samé, tedy proti některému z rozhodnutí uvedených ve výše citovaném taxativním výčtu v ustanovení §265a odst. 2 tr. řádu. Rozhodnutí o zamítnutí stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu takovým rozhodnutím není.
Z uvedeného vyplývá, že posuzované dovolání nelze považovat za přípustné. Za tohoto stavu věci se Nejvyšší soud už nezabýval tou okolností, že dovolání nesplňuje ani formální náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu, jeho obsah neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů dle §265b odst. 1 tr. řádu a jako takové (i kdyby bylo přípustné) by muselo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) či §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Především však musí být dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítnuto tehdy, není-li přípustné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání přípustné není, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání L. U. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. srpna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á