ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.116.2011.1
sp. zn. 4 Tz 116/2011-34
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. ledna 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. D. , proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 37 T 11/2009 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 37 T 11/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. D.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 37 T 11/2009, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. d) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil tím, že nejméně do dne 23. 9. 2008, kdy převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, nenastoupil protitoxikomanické ochranné léčení, které mu bylo uloženo rozsudkem Obvodního sodu pro Prahu 10 ze dne 14. 7. 1999 pod sp. zn. 29 T 90/1999, pravomocným dne 14. 7. 1999, a dále nařízením výkonu ochranného léčení ambulantního téhož soudu, téže sp. zn. ze dne 3. 9. 1999 v ordinaci AT, P., D., které si dne 2. 4. 2002 řádně převzal a ordinaci AT žádným způsobem nekontaktoval a neučinil ani žádné další úkony vyplývající z uložené povinnosti.
Za uvedené jednání byl obviněnému M. D. uložen podle ustanovení §171 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Daný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 18. 3. 2009 a právní moci nabyl dne 27. 3. 2009. Z uloženého trestu obecně prospěšných prací obviněný nic nevykonal.
Dále byl obviněný M. D. rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 T 100/2009, v právní moci dne 22. 7. 2009, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil dne 20. 7. 2009. Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonával od 17. 10. 2009 do 1. 1. 2010, kdy byl z výkonu trestu předčasně propuštěn v důsledku aplikace ustanovení §419 tr. zákoníku.
Poté byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 37 T 11/2009, podle §340b odst. 1 tr. ř. za použití §65 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému přeměněn trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin uložený trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 37 T 11/2009, v právní moci dne 27. 3. 2009, na trest odnětí svobody v trvání 200 dnů a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Své rozhodnutí Obvodní soud pro Prahu 4 odůvodnil tím, že obviněný v době od odsouzení do skončení výkonu uloženého trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, když se několik měsíců po nabytí právní moci meritorního rozhodnutí dopustil další trestné činnosti, za kterou byl odsouzen výše zmíněným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 3 T 100/2009. Rovněž bylo prokázáno, že z uloženého trestu obecně prospěšných prací obviněný zaviněně nevykonal ani hodinu. Obvodní soud pro Prahu 4 s ohledem na situaci po 1. 1. 2010, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 40/2009 Sb., postupoval podle ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody. Citované usnesení nabylo právní moci dne 21. 9. 2010.
Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 37 T 11/2009, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. D. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. D.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že nalézací soud v posuzované věci správně shledal existenci podmínek pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, avšak na rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací nesprávně aplikoval ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku, neboť pro obviněného byla příznivější dřívější právní úprava podle §45a odst. 4 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 37 T 11/2009, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. D. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §45a odst. 4 tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009) jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
Podle ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Podle ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku (účinného od 1. 1. 2010) jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
Otázkou rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody v případech, kdy byl trest odnětí svobody pravomocně uložen ještě za účinnosti dřívějšího trestního zákona (č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009), ale k rozhodování o přeměně trestu došlo až za účinnosti nového tr. zákoníku (tj. po 1. 1. 2010), se Nejvyšší soud České republiky již zabýval a na nejednotnou soudní praxi reagoval tak, že schválil k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 13 To 147/2010 (R 5/2011 tr.). Z citovaného usnesení mimo jiné vyplývá, že přepočet nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody je třeba považovat za obsahovou složku trestnosti činu, neboť jde o zákonem určenou součást ukládaného trestu obecně prospěšných prací. Proto se uplatní zásada časové působnosti trestních zákonů podle §2 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 tr. zák. a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody. Postup podle trestního zákoníku za těchto okolností není pro pachatele příznivější.
Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předmětného spisového materiálu ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona v tom, že Obvodní soud pro Prahu 4 na rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací nesprávně aplikoval ustanovení §65 odst. 2 tr. zákoníku.
Srovnáním podmínek pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody ve výše citovaných ustanoveních §45a odst. 4 tr. zák. a §65 odst. 2 tr. zákoníku je zřejmé, že použití v současnosti platného zákona není pro obviněného příznivější. V případě projednávané věci byl obviněnému nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 200 dnů namísto nařízení výkonu trestu odnětí svobody na 100 dnů (při aplikaci §45 a odst. 4 tr. zák.).
Není tedy pochyb o tom, že Obvodní soud pro Prahu 4 měl při rozhodování v příslušné věci postupovat podle zákona účinného v době spáchání činu (tj. podle §45a odst. 4 tr. zák.) a rozhodnout o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin (z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26.2.2009, sp. zn. 37 T 11/2009) na trest odnětí svobody v trvání 100 dnů.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 37 T 11/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. D. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení včetně ustanovení §2 odst. 1 a §45a odst. 4 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. D., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal