ECLI:CZ:NS:2012:4.TZ.62.2012.1
sp. zn. 4 Tz 62/2012-32
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. N. , proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005 a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §49 odst. 1, §50 odst. 1, §23 a §31 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného J. N.
Napadený rozsudek se ve výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, byl obviněný J. N. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) – v bodě 1) a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. – v bodech 2) – 4). Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1) jako fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem J. N. – D., s místem podnikání K., O. a s živnostenským oprávněním v oboru koupě a prodej zboží a v oboru zprostředkovatelské činnosti, učinil dne 11. 7. 2003 v O. u společnosti TH Trading, s.r.o., O. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch závaznou písemnou objednávkou na odběr drogistického hygienického zboží v celkové ceně 161.796,60 Kč, a konkrétně 5000 ks papírových ručníků ZZ šedých, 1200 ks papírových ubrousků Cherr 33x33, 3840 ks toaletního papíru Jumbo 280/1,4/64 RECY, 504 ks toaletního papíru Jumbo 190/1, 240 ks toaletního papíru Jumbo 280/1, 10080 ks papírových kapesníků Merci Sun 10x10 a 40320 ks toaletního papíru 400/1/64 RECY, které také dne 17. 7. 2003 odebral ve skladu uvedené společnosti v O. –V., na ulici U c., a to prostřednictvím dopravce – společnosti Fluture, s.r.o., O. u které si dopravu do O. dopředu objednal, aniž by měl v úmyslu a vůbec možnost za tuto zaplatit, stejně jako zaplatit za odebrané zboží, které v období od 15. 7. 2003 do 25. 7. 2003 prodal ještě pod nákupní cenou konečným odběratelům, kterým zboží dopravil opět prostřednictvím stejného dopravce, jemuž nezaplacením celkem 10 faktur za dopravu, konkrétně faktur č. 230100 318, 320, 325, 330, 331, 335, 336, 344, 350, 357, s konečnou splatností do 28. 7. 2003, způsobil škodu v celkové výši 38.552,- Kč a dále škodu ve výši 9.000,- Kč v důsledku nezaplacení faktury č. 230100470 splatné do 8. 9. 2003 za zapůjčené palety, které nevrátil a dodavateli zboží – společnosti TH Trading, s.r.o., pak nezaplacením faktury za zboží č. 2003477, splatné ke 14. 8. 2003, způsobil škodu ve shora uvedené výši, když v době objednávky a odběru zboží a služeb autodopravce neměl dostatečné finanční prostředky k jejich zaplacení ani žádný jiný majetek, neboť jako podnikatel neměl zřízen žádný bankovní účet a jeho bankovní účet jako fyzické osoby vykazoval tehdy minusový zůstatek a během celého roku 2003 na něm nebyl zaznamenán žádný pohyb finančních prostředků a naopak měl finanční dluhy z podnikání za předcházející období ve výši přes 2 mil. Kč, jejichž splacení, stejně jako splacení dluhů nově vzniklých se následně vyhýbal,
2) dne 19. 10. 2004 v O. na ul. N. V., v bytě Ing. E. T., uzavřel jako prodávající s pošk. Ing. E. T. smlouvu o prodeji vozidla, kterým mělo být vozidlo zn. Škoda Octavia r.v. 2002, v provedení Laurin a Klement, bez uvedení jakýchkoliv dalších základních identifikačních znaků jako je VIN a registrační značka, se stanovenou prodejní cenou ve výši 169.000,- Kč a termínem dodání do 3. 11. 2004, kdy dle této smlouvy pošk. Ing. E. T. téhož dne bankovním příkazem ze svého účtu, vedeného u Komerční banky, a.s., uhradil dle zálohové faktury č. 20040034 vystavené J. N. zálohu ve výši 21.300,- Kč na účet dodavatele, vedený u Komerční banky, a.s., přičemž J. N. ve stanoveném termínu vozidlo nedodal a zálohu nevrátil, ačkoliv dne 21. 10. 2004 byla předmětná smlouva Ing. E. T. vypovězena, kdy písemnou výpověď smlouvy J. N. téhož dne osobně převzal a převzetí stvrdil podpisem,
3) dne 19. 10. 2004 v O. na ul. N. V., v bytě Ing. E. T., uzavřel jako prodávající smlouvu o prodeji vozidla s MUDr. M. T., kdy předmětem prodeje bylo vozidlo zn. Volkswagen Golf TDi, r.v. 2002, s plnou výbavou, bez uvedení jakýchkoliv dalších základních identifikačních znaků, jako je VIN a RZ, se stanovenou kupní cenou ve výši 128.000,- Kč s termínem dodání do 3. 11. 2004, kdy dle této smlouvy Ing. E. T. téhož dne ze svého účtu, vedeného u Komerční banky, a.s., uhradil dle zálohové faktury č. 20040035 za svoji manželku MUDr. M. T. sjednanou zálohu ve výši 21.100,- Kč na účet dodavatele, vedený u Komerční banky, a.s., přičemž J. N. ve stanoveném termínu vozidlo nedodal a zálohu nevrátil, ačkoliv dne 21. 10. 2004 byla předmětná smlouva Ing. E. T. vypovězena, kdy písemnou výpověď smlouvy J. N. téhož dne osobně převzal a převzetí stvrdil podpisem,
4) dne 20. 10. 2004 v O. na ul. R., v sídle společnosti A. S., uzavřel jako prodávající smlouvu o prodeji vozidla se společností A. S., zastoupenou S. S., kdy předmětem prodeje bylo osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia 1,9 SDi, r.v. 2002, s uvedením konkrétní výbavy a údajem o najetých 32.000 km na tomto vozidle, bez uvedení základních identifikačních znaků, jako je VIN a RZ, se stanovenou prodejní cenou ve výši 111.600,- Kč s termínem dodání do 3. 11. 2004, kdy k této smlouvě byla vystavena faktura č. 20040025, dále téhož dne na stejném místě se stejným kupujícím uzavřel smlouvu o prodeji vozidla, kdy předmětem prodeje bylo osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia RS, r.v. 2002, s uvedením konkrétní výbavy a údajem o najetých 21.600 km na tomto vozidle, bez uvedení základních identifikačních znaků, jako je VIN a RZ, se stanovenou prodejní cenou ve výši 168.000,- Kč s termínem dodání do 3. 11. 2004, kdy k této smlouvě byla vystavena faktura č. 20040026, přičemž ihned na místě po uzavření těchto smluv převzal zálohu ve výši 35.000,- Kč a téhož dne v místě trvalého bydliště S. S., a to v B. L. na ul. H., okres O., převzal doplatek ve výši 244.600,- Kč, čímž způsobil pošk. S. S. celkovou škodu ve výši 279.600,- Kč, kdy předmětná vozidla do dnešního dne nedodal a již uhrazenou kupní cenu kupujícímu nevrátil,
přičemž ve všech případech uvedených pod body 2) – 4) již od počátku jednal v podvodném úmyslu neoprávněným způsobem získat majetkový prospěch, aniž by měl v úmyslu dodržet podmínky jednotlivých smluv a jím uváděná vozidla kupujícím dodat, neboť tato neměl v době uzavírání smluv k dispozici, neměl možnost v uvedené výbavě a za sjednanou cenu vozidla ani obstarat a objednatelům dodat a nedisponoval žádným osobním majetkem z důvodu špatné finanční situace a finančních závazků i z minulosti.
Za shora popsané jednání byl obviněný J. N. odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, podle §39a) odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 8 T 1/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo také předmětným rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody.
Vzhledem ke skutečnosti, že písemné vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, se obviněnému nepodařilo doručit, byl na něj Okresním soudem v Olomouci dne 14. 2. 2006, sp. zn. 8 T 59/2005, vydán příkaz k zatčení a poté, s ohledem na zjištění Polici ČR a Interpolu, že se má obviněný nacházet na blíže neurčeném místě v Irsku, vydal příslušný soud dne 17. 10. 2007 pod sp. zn. 8 T 59/2005 usnesení, kterým podle §305 tr. ř. rozhodl o konání trestního řízení proti obviněnému v dané trestní věci jako proti uprchlému. Současně opatřením podle §39 tr. ř. z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. c) tr. ř. ustanovil obviněnému obhájkyni JUDr. Evu Viktorinovou, která podala za obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, odvolání, a to do všech jeho výroků.
O podaném odvolání poté rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 55 To 50/2008, tak, že z podnětu odvolání obviněného J. N. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti vysloveného podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. V ostatních částech zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil vzhledem k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost tím, že příslušný trest byl obviněnému uložen bez stanovení jeho výměry a z podkladů založených ve spise vyplynulo, že takto byl daný trest soudem prvního stupně i vyhlášen. Proto za situace, kdy odvolací soud přezkoumával napadený rozsudek soudu prvního stupně toliko z podnětu odvolání obviněného, nezbylo, než výrok o trestu zákazu činnosti bez dalšího zrušit, neboť výrok o trestu zákazu činnosti, u kterého není stanovena jeho výměra v rámci trestní sazby, je vadný, resp. zmatečný a náprava tohoto stavu je možná pouze zrušením vadného výroku o trestu bez dalšího (v opačném případě by došlo k porušení zásady zákazu reformace in peius).
Z uvedeného je zřejmé, že celé odvolací řízení bylo vůči obviněnému vedeno již jako řízení proti uprchlému.
Dne 26. 5. 2010 byla Okresnímu soudu v Olomouci doručena zpráva z Vazební věznice Praha – Ruzyně o nastoupení obviněného J. N. do výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci (viz č. l. 298 spisu). Na základě toho Okresní soud v Olomouci předvolal obviněného, jeho obhájkyni a státního zástupce na den 8. 6. 2010 k výslechu. Obviněný po doručení rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně do protokolu založeného na č. l. 307 prohlásil, že žádá, aby se jednání konalo znovu s tím, že trvá na podaném odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005. Okresní soud v Olomouci proto usnesením podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 55 To 50/2008 a předložil věc Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k novému provedení odvolacího řízení.
Obviněný v dopise ze dne 23. 6. 2010 (viz č. l. 313 spisu) upozornil na skutečnost, že předmětná trestní věc nebyla předmětem řízení o jeho vydání z ciziny (z Irska) a v přípisu ze dne 2. 7. 2010 (viz č. l. 314 spisu) soudu navrhl, aby byl spis doplněn o písemné materiály irského justičního orgánu týkající se vydávacího řízení jeho osoby v jiné jeho trestní věci projednávané u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 206/2007. V návaznosti na to si odvolací soud příslušné materiály vyžádal a současně požádal Národní centrálu SIRENE o součinnost související s předáním obviněného a o spolupráci požádal rovněž národního člena českého zastoupení v Eurojustu při zprostředkování žádosti o souhlas se stíháním obviněného pro jiné trestné činy spáchané před předáním než ty, pro něž byl předán. Souhlas byl udělen rozhodnutím Vrchního soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 2009 č. 110 EXT (viz č. l. 621 spisu).
Poté Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, přistoupil k opětovnému projednání odvolání obviněného a na den 2. 11. 2011 nařídil ve věci veřejné zasedání. Ještě před tím, dne 27. 10. 2011 (viz č. l. 629 spisu), však obviněný a rovněž jeho obhájkyně doručili příslušnému soudu podání, kterými sdělili, že odvolání proti rozsudku nalézacího soudu berou výslovně zpět s žádostí, aby nebylo projednáváno. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, proto usnesením ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 55 To 239/2010, podle §250 odst. 4 tr. ř. vzal zpětvzetí odvolání na vědomí (viz č.l. 638 spisu). Rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, tedy nabyl právní moci dne 27. 10. 2011.
Proti výroku o trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. N. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §49 odst. 1, §50 odst. 1, §23 a §31 tr. zák. v neprospěch obviněného J. N.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že dle jeho názoru postupu nalézacího i odvolacího soudu při projednávaní a rozhodování předmětné věci nelze nic vytknout vyjma pochybení nalézacího soudu v tom, že uložil obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost, aniž by současně stanovil konkrétní výměru takto ukládaného trestu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. N. ve vytýkaném směru a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. daný rozsudek v napadené části zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §49 odst. 1, věta první, tr. zák. soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.
Podle §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti záleží v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis.
Trest zákazu činnosti patří k těm druhům trestů, které mají přímo zabránit v dalším páchání trestné činnosti. Jde o zamezení toho, aby pachatel mohl vykonávat zmíněné zvláštní aktivity, k nimž se vyžaduje určitá morální a odborná způsobilost a které zneužil nebo využil ke spáchání trestného činu nebo trestným činem projevil vážné pochybnosti o své způsobilosti k výkonu těchto činností. Trest zákazu činnosti může být (podle zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009) uložen ve výměře nejméně na 1 rok a nejvýše na 10 let s tím, že nejvyšší ani nejnižší hranici nelze překročit (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, 438, 440 s.).
Podle §23 odst. 1 tr. zák. účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.), k možnosti nápravy a poměrům pachatele.
Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předloženého spisového materiálu ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona v tom, že Okresní soud v Olomouci pochybil, když obviněnému J. N. v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, uložil podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost, aniž by současně stanovil konkrétní výměru takto ukládaného trestu.
Zmíněné pochybení nalézacího soudu bylo původně napraveno v pořadí prvním odvolacím řízení, ve kterém Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. 55 To 50/2008, z podnětu odvolání obviněného J. N. podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti vysloveného podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. Je třeba zdůraznit, že obviněný byl v průběhu zmíněného odvolacího řízení v postavení uprchlého a odvolání za něj podávala soudem ustanovená obhájkyně.
Dne 8. 6. 2010, jak již bylo uvedeno výše, však obviněný při svém výslechu před Okresním soudem v Olomouci požádal o provedení nového odvolacího řízení (již nikoliv v postavení uprchlého) a následně dne 27. 10. 2011 vzal odvolání výslovně zpět. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, vzal proto usnesením ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 55 To 239/2010, podle §250 odst. 4 tr. ř. zpětvzetí odvolání na vědomí, čímž rozsudek soudu prvního stupně (Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005) nabyl právní moci dne 27. 10. 2011.
Popsaným postupem tak došlo k situaci, že pochybení nalézacího soudu, kdy tento uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost, aniž by současně stanovil konkrétní výměru takto ukládaného trestu, které dříve zhojil odvolací soud ve svém prvním odvolacím rozhodnutí (proti obviněnému jako uprchlému), zůstalo nedotčeno.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uložení trestu zákazu činnosti bez stanovení jeho výměry nepochybně umožňuje podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu v souladu s ustanovením §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání v oboru zprostředkovatelská činnost z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. 8 T 59/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §49 odst. 1, §50 odst. 1, §23 a §31 tr. zák. v neprospěch obviněného J. N. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadenou část rozsudku zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních částech zůstal stížností pro porušení zákona napadený rozsudek nezměněn.
Nejvyšší soud České republiky neposupoval podle §270 tř. ř. či 271 tr. ř., neboť trest zákazu činnosti nemůže u obviněného J. N. splnit svůj účel dle §23 odst. 1 tr. zák. se zřetelem na časový odstup od doby spáchání trestné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2012
Předseda senátu:
JU
Dr. Jiří Pácal