ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1008.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1008/2012-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2012 o dovolání obviněného J. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 13 To 377/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 55/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 3 T 55/2011, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „tr. zák.“), který spáchal tím, že
- v období od 20. 3. 2009 do 23. 3. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky, kde se představil jako „pan D.“, nabídnul O. M. zprostředkování půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, za což požadoval nejprve finanční částku 3.400,- Kč jako poplatek za vyřízení požadované půjčky, následně částku 2.500,- Kč jako provizi za sjednání a dále částku 1.500,- Kč ve formě dobití čísel mobilních telefonů, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému O. M. tak způsobil celkovou škodu ve výši 7.400,- Kč,
- dne 30. 3. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul B. V. zprostředkování půjčky ve výši 120.000,- Kč, za což požadoval 2.600,- Kč jako poplatek za cestovní výdaje, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému B. V. tak způsobil škodu ve výši 2.600,- Kč,
- dne 1. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul D. M. zprostředkování půjčky ve výši 100.000,- Kč, za což požadoval částku 1.800,- Kč jako poplatek za cestovní náklady, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému D. M. tak způsobil škodu ve výši 1.800,- Kč,
- v období od 31. 3. 2009 do 2. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky, kde se představil jako „pan B.“, nabídnul L. D. zprostředkování půjčky ve výši 500.000,- Kč, za což požadoval nejprve částku 3.000,- Kč jako poplatek za její zprostředkování a na cestovní náklady, následně částku 8.400,- Kč jako úhradu prvních dvou splátek půjčky, částku 8.000,- Kč jako náhradu dalších dvou splátek půjčky a nakonec částku 3.800,- Kč jako poslední předběžnou splátku půjčky, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému L. D. tak způsobil celkovou škodu ve výši 23.200,- Kč,
- dne 2. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul I. B. zprostředkování půjčky ve výši 150.000,- Kč, za což požadoval částku 4.700,- Kč jako poplatek za její vyřízení, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozené I. B. tak způsobil škodu ve výši 4.700,- Kč,
- dne 2. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul M. Š. zprostředkování půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, za což požadoval částku 3.000,- Kč jako poplatek za cestovní náklady a sepsání smlouvy, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému M. Š. tak způsobil celkovou škodu ve výši 3.000,- Kč,
- dne 2. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul M. S. zprostředkování půjčky ve výši 200.000,- Kč, za což požadoval částku 3.000,- Kč jako poplatek za cestovní náklady, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému M. S. tak způsobil celkovou škodu ve výši 3.000,- Kč,
- v období od 2. 4. 2009 do 6. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul K. J. zprostředkování půjčky ve výši 500.000,- Kč, za což požadoval nejprve částku 3.500,- Kč jako poplatek za vypracování směnky a notářského zápisu a následně částku 2.600,- Kč na náhradu cestovních výdajů, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozené K. J. tak způsobil celkovou škodu ve výši 6.100,- Kč,
- dne 10. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul M. N. zprostředkování půjčky ve výši 500.000,- Kč, za což požadoval částku 1.800,- Kč jako poplatek za cestovní náklady a výdaje na advokáta a notáře, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil, a poškozené M. N. tak způsobil škodu ve výši 1.800,- Kč,
- v období od 31. 3. 2009 do 14. 4. 2009 v přesně nezjištěnou dobu měsíce března 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul S. B. zprostředkování půjčky ve výši 1.000.000,- Kč, za což požadoval nejprve částku 2.400,- Kč jako poplatek za uzavření smlouvy a na náklady soudního znalce, dále částku 1.200,- Kč za opravu písařské chyby ve smlouvě a nakonec částky 1.900,- Kč a 1.000,- Kč na úhradu pohonných hmot (benzínu), přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému S. B. tak způsobil celkovou škodu ve výši 6.500,- Kč,
- v období od 3. 4. 2009 do 14. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky, kde se představil buď jako „pan K.“ nebo jako „pan Š.“, nabídnul L. T. zprostředkování půjčky ve výši 200.000,- Kč, za což požadoval nejprve 4.000,- Kč ve formě dobití kreditu mobilních telefonů, dále částku 3.500,- Kč jako poplatek za zpracování smlouvy a 1.000,- Kč za spotřebované pohonné hmoty (benzín), přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozené L. T. tak způsobil celkovou škodu ve výši 8.500,- Kč,
- dne 20. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky, kde se představil jako „pan N. z P.“ nabídnul F. M. zprostředkování půjčky ve výši 300.000,- Kč, za což požadoval nejprve částku 2.000,- Kč jako poplatek za zprostředkování, a dále telefonicky pod smyšleným jménem „pan P.“ v souvislosti se stejnou půjčkou požadoval úhradu částky 2.700,- Kč jako další poplatek za zprostředkování, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému F. M. tak způsobil škodu ve výši 2.000,- Kč a poškozené E. V., která hradila ze svého bankovního účtu druhý z poplatků, způsobil škodu ve výši 2.700,- Kč,
- dne 23. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul G. H. zprostředkování půjčky ve výši 150.000,- Kč, za což požadoval částku 2.000,- Kč jako jistinu půjčky, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému G. H. tak způsobil škodu ve výši 2.000,- Kč,
- v období od 7. 4. 2009 do 27. 4. 2009 v podvodném úmyslu telefonicky nabídnul P. J. zprostředkování půjčky ve výši 300.000,- Kč, za což požadoval nejprve částku 2.000,- Kč jako poplatek za vyřízení požadované půjčky a následně částku 3.000,- Kč z důvodu zvýšení poplatku za vyřízení, přičemž však žádnou půjčku nezprostředkoval, vylákané peníze nevrátil a poškozenému P. J. tak způsobil celkovou škodu ve výši 5.000,- Kč.
Za tento trestný čin a dále za sbíhající se trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíne ze dne 25. 5. 2011, č. j. 3T 229/2009-69, podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a dvou trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 T 275/2007-140, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2011, č. j. 5 To 64/2011-171, podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 5. 2011, č. j. 4 T 140/2010-181, byl obviněný J. K. podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti (36) měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho (1) roku. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíne ze dne 25. 5. 2011, č. j. 3 T 229/2009-69, rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 T 275/2007-140, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2011, č. j. 5 To 64/2011-171, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 10. 5. 2011, č. j. 4 T 140/2010-181, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu poškozeným O. M. ve výši 7.400,- Kč, B. V. ve výši 2.600,- Kč, D. M. ve výši 1.800,- Kč, L. D. ve výši 23.200,- Kč, I. B. ve výši 4.700,- Kč, M. Š. ve výši 3.000,- Kč, M. S. ve výši 3.000,- Kč, K. J. ve výši 6.100,- Kč, M. N. ve výši 1.800,- Kč, S. B. ve výši 6.500,- Kč, L. T. ve výši 8.500,- Kč, F. M. ve výši 2.000,- Kč, E. V. ve výši 2.700,- Kč, G. H. ve výši 2.000,- Kč a P. J. ve výši 5.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození O. M., I. B., M. S., M. N. a S. B. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který jako soud odvolací projednal odvolání obviněného J. K., rozhodl o něm usnesením ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 13 To 377/2011, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 13 To 377/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 3 T 55/2011, podal obviněný J. K. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Moniky Ipserové dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přičemž současně také zřejmě uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ačkoliv neodkázal na toto zákonné ustanovení, jak mu ukládá §265f odst. 1 tr. ř., když namítal, že usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. přesto, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť již rozsudkem nalézacího soudu byla porušena pravidla pro ukládání trestů stanovená trestním zákonem a k nápravě nedošlo ani v odvolacím řízení.
Dovolatel napadl výrok o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř., a to v celém jeho rozsahu. Dovolatel se domáhal nápravy právní vady usnesení odvolacího soudu, přičemž s ohledem na rozhodnutí soudu odvolacího soudu namítl též vadu rozhodnutí nalézacího soudu, neboť již jím byl uložen trest v rozporu s trestním zákonem. V podrobnostech dále dovolatel uvedl, že byla porušena pravidla při ukládání trestů za více trestných činů podle §23 odst. 1, §31 odst. 1, resp. §35 až 37 tr. zák. Podle §35 odst. 2 tr. zák. měl být uložen trest souhrnný ve vztahu i k rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009. Uložený trest je tak nezákonný, neboť je uložen v rozporu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. a navíc je uložen i v nepřiměřeně vysoké výměře a mělo být od dalšího trestu upuštěno.
Jestliže se dovolatel trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 3 T 55/2011, dopustil před vyhlášením rozsudku za jiný trestný čin, a to rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, měl mu být uložen trest souhrnný ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. i ve vztahu k tomuto rozsudku, za současného zrušení výroku o trestu jím uloženým, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, by pozbyla podkladu, resp. by podle dovolatele mělo být upuštěno od uložení dalšího trestu, neboť tresty uložené mu dřívějšími rozsudky lze považovat za dostačující. Dovolatel také poznamenal, že ve vztahu k rozsudkům Okresního soudu v Děčíně, jimiž byl odsouzen v letech 2003 – 2011, je na Vrchním státním zastupitelství v Praze konáno přezkumné řízení ohledně podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ze strany Ministerstva spravedlnosti České republiky.
Soudy nižších stupňů tedy podle jeho názoru pochybily při ukládání souhrnného trestu, navíc jak již bylo zmíněno, nalézací soud měl při ukládání souhrnného trestu současně upustit od uložení dalšího trestu vzhledem k rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 3 T 229/2009, jelikož podle dovolatele oba uložené souhrnné tresty byly dostačující, a navíc rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, je uložen za podvod podle §250 odst. 1, 3 tr. zák., za což byl dovolateli uložen souhrnný trest v trvání 48 měsíců nepodmíněně.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 13 To 377/2011, resp. i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 3 T 55/2011, jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o trestu, zrušil, a nerozhodne-li sám, aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného J. K. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., sdělila, že dovolatelem uplatněný odkaz na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se relevantně uplatní ve dvou případech. Buď byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Stojí-li dovolací argumentace na tvrzení o nesprávném uložení souhrnného trestu a porušení souvisejícího §35 odst. 2 tr. zák., je nutno zdůraznit, že se nejedná o argumentaci subsumovatelnou pod uplatněný dovolací důvod, neboť se míjí s oběma uvedenými případy. Právní vada, která by mohla pramenit z nesprávné aplikace tohoto ustanovení, bude zásadně jiným nesprávným hmotně právním posouzením podřaditelným pod dovolací důvod specifikovaný v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten však dovolatelem uplatněn nebyl.
Navzdory této skutečnosti je třeba konstatovat, že dovolání obviněného J. K. by nebylo možné přisvědčit ani, pokud by ze škály dovolacích důvodů vybral přiléhavý důvod dovolání. Právní názor spočívající v nutném ukládání souhrnného trestu také ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, totiž nelze označit za správný. Trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, byl ukládán jako trest souhrnný. Byl uložen ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 3 T 54/2005, a rozsudku téhož soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 6 T 34/2004. Jedná se tedy o trestnou činnost, pro niž je rozhodujícím mezníkem ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. datum 4. 3. 2005, nikoliv den 6. 1. 2011, jak se domnívá dovolatel. Souběh k trestné činnosti páchané od 20. 3. 2009 do 27. 4. 2009 v této souvislosti dovodit nelze.
Co se týče tvrzené nepřiměřeně vysoké výměry trestu, lze v tomto směru odkázat na argumentaci soudů obou stupňů. Vzhledem k rozsahu projednávané trestné činnosti, opakovanému soudnímu postihu, absenci jakékoli lítosti, postoji k náhradě škody a způsobu jeho jednání nelze považovat uložený trest za nepřiměřeně přísný, a to již vůbec v takové intenzitě, která by mohla odůvodňovat zásah v rámci dovolacího řízení. Naopak za nepřiměřeně mírný postup by bylo možné považovat ze stejných důvodů využití institutu upuštění od uložení souhrnného trestu, kterého se dovolává obviněný.
Ze shora popsaných důvodů dospěla státní zástupkyně k závěru, že podanému dovolání s odkazem na uplatněný dovolací důvod nelze přiznat opodstatněnost. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřila také ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h), l) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že pouze dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byly uplatněny alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný J. K. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v němž je stanoveno, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. (v §52 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu (§16 odst. 2 tr. zák., §3 odst. 1 tr. zákoníku), nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“ (např. „společný“ trest propadnutí jedné věci více spoluobviněným). Dovolací důvod spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se týká jen těch odstupňovatelných druhů trestu, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákonem. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolatel také uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem zde je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech: řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což je varianta, kterou uplatnil také obviněný J. K.. Tedy přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku věcně a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným, zamítl jej, a to u odvolání podle §256 tr. ř., je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. S přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, je přípustné použití důvodu podle §265b odst. 1 písm. g), pokud jde mj. o ukládání souhrnného trestu, neboť jde z hlediska jeho vymezení o hmotně právní ustanovení, které lze podřadit pod jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Nelze tedy sice dovodit správnost uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak je naopak možné s jistou dávkou tolerance dovodit, že dovolatel správně uplatnil naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací soud zamítl opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. ve spojení s písm. a) §265a odst. 2 tr. ř. a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že byl nucen ukládat trest jako trest souhrnný ve vztahu k další trestné činnosti. Časovou hranicí je vyhlášení rozsudku Okresním soudem v Děčíně dne 22. 9. 2010 (sp. zn. 3T 275/2007). Souhrnný trest, k němuž soud ukládal další souhrnný trest, byl ve výměře 22 měsíců. Protože je nyní obviněný odsuzován pro celkem 14 dílčích skutků ve vztahu k podvodnému jednání vůči 14 poškozeným, považoval nalézací soud za odpovídající navýšit stávající trest o 14 měsíců trestu odnětí svobody. Výslovně k tomu nalézací soud uvedl, že trest nestanovil pouhým početním součtem poškozených, ale bral do úvahy charakter trestné činnosti, kdy jednání obviněného bylo soustavné a promyšlené. Souhrnný trest v délce 36 měsíců bere do úvahy veškeré okolnosti činu a osobu obviněného. Zároveň soud zrušil výroky o trestech ze všech tří sbíhajících se rozhodnutí (srov. str. 8 rozsudku nalézacího soudu).
Následně se souhrnným trestem zabýval odvolací soud, který dospěl k závěru, že nalézací soud nepochybil ve výroku o uložených trestech, neboť plně respektoval ustanovení §23 odst. 1 i §31 odst. 1 tr. zák. Důvodně ukládal obviněnému trest souhrnný ve vztahu k rozsudkům Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 5. 2011, č. j. 3 T 229/2009-69, rozsudku téhož soudu ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 T 275/2007-140, a rozsudku téhož soudu ze dne 10. 5. 2011, č. j. 4 T 140/2010-181. Jestliže se obviněný naopak dovolává uložení ještě trestu souhrnného ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, č. j. 24 T 148/2009-122, pak je zde třeba připomenout, že tento trest byl již ukládán jako souhrnný ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 3 T 254/2005, a rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 6 T 34/2004, a proto nelze ukládat souhrnný trest k nyní projednávanému skutku, který je z období dubna až března 2009. Přitom s ohledem na rozsah projednávané trestné činnosti, počet útoků i s ohledem na ukládaný trest souhrnný je třeba považovat uložený trest odnětí svobody na dobu tří let za přiměřený. S odkazem na ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. nalézací soud správně zrušil výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Děčíně, které byly citovány ve výroku rozsudku nalézacího soudu (srov. str. 5 usnesení odvolacího soudu).
Nejvyšší soud se zabýval jak rozhodnutími soudů nižších stupňů, tak i předloženým spisovým materiálem, k němuž si dále vyžádal připojení spisů Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 254/2004, sp. zn. 6 T 34/2004 a sp. zn. 24 T 148/2009, aby mohl učinit správné a spolehlivé rozhodnutí o námitkách dovolatele týkajících se porušení pravidel při ukládání trestů za více trestných činů. Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Obviněnému J. K. byl správně uložen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 48 měsíců ve vztahu k rozsudkům Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 3 T 254/2004, a ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 6 T 34/2004, neboť byl odsuzován za trestnou činnost, které se dopustil v období od června do září roku 2004. Jinými slovy řečeno, J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, uložen souhrnný trest, když jej jmenovaný soud odsoudil za trestný čin, který spáchal v červnu až září 2004, tj. dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, tj. než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 3 T 254/2004. Následně byl obviněný K. odsouzen Okresním soudem v Děčíně dne 1. 11. 2006, sp. zn. 6 T 34/2004, ovšem také pro trestnou činnost spáchanou před 4. 3. 2005 (konkrétně se jednalo o červen a červenec 2003). Ve všech věcech Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 3 T 254/2004, sp. zn. 6 T 34/2004 a sp. zn. 24 T 148/2009 se tak jednalo o trestnou činnost spáchanou před 4. 3. 2005, a proto Okresní soud v souladu se zákonem uložil obviněnému rozsudkem ze dne 6. 1. 2011, sp. zn. 24 T 148/2009, souhrnný trest za všechny trestné činy, kterých se dopustil v trestních věcech pod uvedenými spisovými značkami. Pokud se týká napadeného rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 3 T 55/2011, také tento soud postupoval v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák., když odsuzoval obviněného za trestnou činnost, které se dopustil v období březen – duben 2009, tj. předtím než byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 3 T 275/2007, vynesen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Rovněž i v tomto druhém případě byla ve věcech Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 275/2007 (březen – červen 2007), sp. zn. 4 T 140/2010 (rok 2009), sp. zn. 3 T 229/2009 (září – říjen 2009) a v projednávané věci Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 55/2011 (březen – duben 2009) trestná činnost obviněným páchána před vynesením odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Děčíně dne 22. 9. 2010, a proto bylo na místě uložit souhrnný trest za všechny trestné činy, kterých se obviněný dopustil v těchto trestních věcech. Postupu soudů nižších stupňů tak není čeho vytknout, když tento byl správný a v souladu pravidly pro ukládání trestů. Nalézací soud také správně s ohledem na okolnosti činu a osobu pachatele a vzhledem k tomu, že souhrnný trest, k němuž ukládal další souhrnný trest (rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 3 T 229/2009), byl ve výměře 22 měsíců, navýšil tento trest o 14 měsíců. Tuto svou úvahu také náležitě odůvodnil. Nejvyšší soud tak nepovažuje trest uložený nalézacím soudem ani za nepřiměřený.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 5. 2012, č. j. 269/2012-OD-SPZ, byl podnět obviněného J. K. k podání stížnosti pro porušení zákona, směřující do trestních věcí Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 3 T 275/2007, 4 T 140/2010, 3 T 229/2009, 3 T 156/2008 a 24 T 148/2009, po přezkoumání věci odložen jako nedůvodný.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 13 To 377/2011, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22. 7. 2011, sp. zn. 3 T 55/2011, nevykazuje takové vady, pro které by jej bylo nutno z některého důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. zrušit. Soud prvního stupně jako soud nalézací objasnil a posoudil všechny skutečnosti rozhodné z hlediska skutkového zjištění i právního posouzení, jakož i uloženého souhrnného trestu, které posléze náležitě přezkoumal i soud druhého stupně, jako soud odvolací, jenž po řádném a důkladném přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, přičemž se současně bez pochybností a logicky vypořádal se všemi relevantními námitkami obviněného uplatněnými v rámci odvolacího řízení.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, jakož i s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí právně relevantními vadami. Z těchto důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě obviněného J. K. o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. října 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.