ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1182.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1182/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 12. 2012 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 3 To 18/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 46/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 2 T 46/2011, byl obviněný Ing. R. P. společně s obviněným R. O. odsouzen za přečin neodvedení daně, pojistného na sociálním zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustili ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku tím, že jako jednatelé obchodní společnosti ALLSYS, s. r. o., se sídlem Jízdárenská 590, Vyškov, IČ: 27667014, neplnili svoji zákonnou povinnost tím, že neodvedli za své zaměstnance povinné platby, a to
Okresní správě sociálního zabezpečení Vyškov, Dvořákova 36, za období od 20. 8. 2009 do 20. 9. 2010 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti hrazený zaměstnanci ve výši 74.096,- Kč,
Všeobecné zdravotní pojišťovně, Územnímu pracovišti Vyškov, Dobrovského 3, za období od 20. 10. 2006 do 18. 11. 2010 pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnanci ve výši 49.954,- Kč,
Finančnímu úřadu ve Vyškově, Dobrovského 3, za období od 15. 2. 2009 do 15. 1. 2010 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši 12.477,- Kč,
přičemž tak společně neodvedli za výše uvedená období příslušným státním institucím celkovou částku ve výši 136.527,- Kč.
Podle §241 odst. 1 tr. zák. jim byl oběma shodně uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon soud podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1, 2 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Zároveň byla oběma obviněným uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil způsobenou škodu uhradit.
Na podkladě odvolání, která proti citovanému rozsudku podali oba obvinění, rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 3 To 18/2012, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně u obviněného R. O. v celém výroku o uloženém trestu a u obviněného Ing. R. O. ve výroku, kterým mu byla dle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost v průběhu zkušební doby podle svých sil uhradit způsobenou škodu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněnému R. O. podle §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Ing. R. P. dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Radky Ježkové. Svůj mimořádný opravný prostředek obviněný podal v rozsahu výroku o trestu a opřel jej o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., tedy, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve upozornil na to, že v rámci předmětného řízení před soudem II. stupně byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, kdy i přes jeho řádnou omluvu z důvodu pracovní neschopnosti proběhlo jednání dne 18. 4. 2012 bez jeho účasti. Nemohl se tak vyjádřit především k novým tvrzením spoluobviněného a případně navrhnout důkazy k jejich vyvrácení. Vyslovil rovněž přesvědčení, že mu neúčast u veřejného zasedání byla odvolacím soudem připočtena k tíži. Dále obviněný vyslovil názor, že soud II. stupně nesprávně právně vyhodnotil skutková zjištění ve vztahu k jeho osobě při ukládání trestu, postupoval v rozporu s ustanovením §261 tr. ř. a rozhodl ve prospěch pouze jednoho ze spoluobviněných, přestože jejich procesní i skutkové postavení a rovněž jejich osobní poměry byly zcela shodné včetně polehčujících okolností. Poukázal také na ustanovení §2 tr. ř., podle něhož nikdo nemůže být stíhán jinak, než ze zákonem stanovených důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Podle dovolatele došlo rozhodnutím odvolacího soudu k porušení jeho práva na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ohledně obviněného Ing. R. O., byť zjevně omylem uvedl „Ing. R. O.“, a taktéž celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově (zřejmě rovněž jen ve vztahu k dovolateli), a dále aby přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově znovu věc projednat a rozhodnout o trestu obviněného Ing. R. O., případně aby po zrušení v citovaném rozsahu Nejvyšší soud sám rozhodl a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného Ing. R. O. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiřího Siegela. Podle jeho přesvědčení nelze námitky o přísnosti uloženého trestu uplatněné obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto ani jinému důvodu podřadit a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v nich spatřuje spíše vyjádření nespokojenosti s uložením přísnějšího trestu než spoluobviněnému R. O. Námitky týkající se provedení veřejného zasedání před odvolacím soudem v nepřítomnosti obviněného sice odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak nejsou důvodné. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozornil na skutečnost, že pouhé předložení potvrzení o pracovní neschopnosti nezakládá objektivní neschopnost obviněného dostavit se k veřejnému zasedání, proto nelze omluvy obviněného považovat za dostatečné. Zdůraznil ale, že provedením veřejných zasedání v nepřítomnosti obviněného nedošlo k porušení žádných výslovných ustanovení trestního řádu ani obviněným namítaného práva na spravedlivý proces, neboť měl příležitost se k věci vyjádřit u prvního veřejného zasedání dne 25. 1. 2012, v jehož rámci také vypovídal. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný Ing. R. P. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Při jeho naplnění dochází ke zkrácení práva obviněného zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod aby věc byla soudem projednána v jeho přítomnosti, případně zásady ústnosti soudního jednání ve smyslu §2 odst. 11 tr. ř. Obviněným citovaný čl. 36 odst. 1 Listiny a §2 odst. 1 tr. ř., na něž v dovolání odkázal, neodpovídají obsahu jeho námitek. Porušení svých práv spatřoval obviněný v podstatě v tom, že soud druhého stupně dvakrát konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoli se „řádně“ omluvil a doložil doklady o své pracovní neschopnosti.
Nejvyšší soud shledal námitky obviněného za odpovídající danému dovolacímu důvodu, avšak nemají opodstatnění. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že u prvního veřejného zasedání konaného u Krajského soudu v Brně dne 25. 1. 2012, byli osobně přítomni oba obvinění. Obviněnému Ing. R. P. byl poskytnut dostatečný prostor vyjádřit se k podanému odvolání, případně jej doplnit a projevit před odvolacím senátem veškeré připomínky k průběhu trestního řízení i odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Svého práva také využil, byl podroben dotazům členů senátu a intervenujícího státního zástupce. Následně bylo veřejné zasedání odročeno na 21. 3. 2012, přičemž sice není výslovně uvedeno z jakých důvodů, lze však dovodit, že se tak stalo za účelem poskytnutí určité šance oběma obviněným doplatit dlužné platby příslušným institucím. Obviněný Ing. R. P. se však omluvil ze zdravotních důvodů a prostřednictvím spoluobviněného R. O. soudu doručil potvrzení o své pracovní neschopnosti (viz č. l. 216). V rámci tohoto v pořadí druhého veřejného zasedání došlo pouze k vyjádření spoluobviněného R. O., že dlužné částky se jim doposud nepodařilo uhradit, odvolací soud znovu odročil veřejné zasedání na 18. 4. 2012, zjevně opět za účelem možné úhrady dluhu obviněnými. Na tomto místě je nutné podotknout, že odročování veřejných zasedání za tímto účelem nemá zákonný podklad a jde v podstatě proti smyslu represivní úlohy trestního řízení. Obvinění svými neurčitými vyjádřeními, resp. pouze přítomný R. O., sice naznačoval dodatečné splnění odvodní povinnosti, ale tato okolnost nemohla nijak ovlivnit potřebu potrestání za zjištěný skutek. Další veřejné zasedání se konalo dne 18. 4. 2012, avšak i z něho se dovolatel ze zdravotních důvodů omluvil a opět prostřednictvím druhého obviněného R. O. zaslal soudu potvrzení o své pracovní neschopnosti. Podle sdělení spoluobviněného s ním dovolatel ani osobně nehovořil, stal se pro něho nekontaktním a i uvedené potvrzení mu pouze vhodil do poštovní schránky. Krajský soud v Brně tedy konečně na tomto veřejném zasedání ukončil své dobrodiní, které obviněným poskytoval k náhradě povinných plateb, a vynesl v úvodu citovaný rozsudek.
Z uvedeného průběhu jednání odvolacího soudu jasně vyplynulo, že dovolateli byl poskytnut dostatečný prostor k tomu, aby se vyjádřil ke všemu, co považoval za podstatné pro svou obhajobu i důvody nespokojenosti s rozhodnutím soudu prvního stupně. Jelikož obviněný byl účasten u prvního veřejného zasedání, mohl zde uplatnit všechny své námitky a argumenty, čehož také náležitě využil. K opakovanému odročování veřejného zasedání došlo pouze díky benevolenci krajského soudu a jeho vůli poskytnout obviněným nad rámec jeho povinností možnost uhradit dlužné částky. Nepřítomnost obviněného na následujících veřejných zasedáních, v nichž se pouze spoluobviněný vyjadřoval k dodatečné úhradě dlužných částek, neznamená porušení základních práv obviněného, jak se snažil prosadit ve svém dovolání. Ani výtku dovolatele, že nemohl reagovat na tvrzení R. O. o své nekontaktnosti nelze brát v potaz. Krajský soud totiž tuto skutečnost, jak vyplývá z jeho rozsudku, vůbec nezohlednil a nijak nevyhodnotil k tíži obviněného.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud považuje za nutné znovu připomenout, že potvrzení o pracovní neschopnosti není možné považovat samo o sobě za řádnou omluvu neúčasti u veřejného zasedání. Jak již dříve Nejvyšší soud konstatoval, potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se totiž vystavuje především pro účely nemocenského pojištění a pracovně právní účely, jak vyplývá z ustanovení §61 písm. j) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Toto potvrzení lékaře o trvání pracovní neschopnosti obviněného pro účely výplaty dávek nebo poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu (snížené odměny) bez dalšího neprokazuje, že obviněný současně není schopen dostavit se k hlavnímu líčení, případně k veřejnému zasedání a být mu přítomen. K tomu, aby bylo možné považovat omluvu za řádnou, muselo by příslušné potvrzení obsahovat dostatečný podklad pro závěr, že zdravotní důvody skutečně znemožňují obviněnému osobní účast na nařízeném úkonu. Samotné předložení zmíněného potvrzení o pracovní neschopnosti nemůže být dostatečným podkladem pro omluvu neúčasti a důvod odročení bez jednání, protože z něj není patrný charakter onemocnění a způsob léčby, ani druh a rozsah omezení, která z onemocnění nebo z léčby pro obviněného vyplývají (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2004, sp. zn. 5 Tdo 28/2004). Krajský soud v Brně proto nepochybil, pokud konal dne 18. 4. 2012 veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného Ing. R. O. a rozhodl o obou podaných odvoláních. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proto nebyl naplněn.
Druhým z dovolacích důvodů, které obviněný ve svém dovolání uplatnil je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dopadá na případy, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je tudíž určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na tento dovolací důvod se proto nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadení založeno, ani přehodnocení provedeného dokazování.
V rámci tohoto důvodu uplatnil obviněný Ing. R. P. výhrady proti druhu a výši trestu, který mu byl uložen. Domáhal se toho, aby mu byl uložen stejný trest jako spoluobviněnému R. O., tedy trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Tento druh námitek však neodpovídá shora ve stručnosti popsanému obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g). Obviněný totiž vyjádřil nespokojenost s druhem a výměrou jemu uložené trestní sankce, aniž by odkázal na hmotně právní ustanovení, k jehož porušení mělo výrokem soudu o trestu dojít. Výhrady proti trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K naplnění tohoto důvodu však může ze zákona dojít pouze tehdy, byl-li obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávného vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §45 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu (srov. č. 22/2003 Sbírky rozhodnutí trestních, usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/2008).
Vzhledem ke skutečnosti, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon připouští, ve výměře stanovené zákonem, nemohl být naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Svým dovoláním se obviněný snažil dosáhnout pouze změny druhu trestu a dožadoval se téhož trestu, jaký odvolací soud uložil jeho spoluobviněnému R. O. Takové výhrady však neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů, jak jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř. Je totiž vždy na uvážení soudu, jaký trest při současném zvážení všech polehčujících a přitěžujících okolností, které jsou demonstrativně uvedeny v ustanoveních §41 a §42 tr. zákoníku, a v souladu se všemi zásadami pro ukládání trestů uvedenými v ustanoveních §37 až §39 tr. zákoníku, zvolí. Pokud jsou tyto zásady pro ukládání trestů soudem dodrženy, není možné cestou mimořádného opravného prostředku výrok o trestu změnit.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Brně neshledal důvodným v části, v níž bylo správně uplatněno, v části pak jeho námitky neodpovídaly žádnému z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. prosince 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová