ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1240.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 1240/2012 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného D. N. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 5 To 19/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 48/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 18 T 48/2011, byl obviněný D. N. V. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě pro skutek spočívající v tom, že
dne 19. 7. 2010 v 15:00 hodin v prostoru prodejny na T. ul. ve Z. jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona s oborem činnosti velkoobchod a maloobchod, skladoval a vystavoval v této své provozovně za účelem dalšího prodeje celkem 146 párů plastových pantoflí napodobujících model obuvi společnosti Crocs, Inc., se sídlem v USA, 6273 Monarch Park Place, Niwot, Colorado 80530, pod označením Classic, který je chráněn zejména průmyslovým vzorem Společenství č. 000257001-0001 a prostorovou ochrannou známkou Společenství č. 006543516, a to zejména celkovým tvarem, provedením svrchní části obuvi, identickými otvory ve svrchní části a na boku obuvi a pohyblivým páskem, jeho funkcí i uchycením, přičemž toto zboží bylo identické či zaměnitelné se zapsanou ochrannou známkou a chráněným průmyslovým vzorem, ačkoliv mu nebyla poskytnuta licenční práva k užívání této ochranné známky a chráněnému průmyslovému vzoru, čímž porušil ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů, v němž byly spatřovány přečiny porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku a porušení chráněných průmyslových práv podle §269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť označený skutek není trestným činem.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 5 To 19/2012, tak, že rozsudek soudu prvního stupně podle §257 odst. 1 tr. ř. zrušil. Dále podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití §222 odst. 2 tr. ř. krajský soud nově rozhodl tak, že věc obviněného pro výše citovaný skutek kvalifikovaný jako přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku a přečin porušení chráněných průmyslových práv podle §269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, postoupil Městskému úřadu Znojmo, obecnímu živnostenskému úřadu se sídlem Znojmo, nám. Armády 1213/8, neboť žalovaný skutek by mohl být tímto orgánem posouzen jako přestupek.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce a to v neprospěch obviněného. Svůj mimořádný opravný prostředek nejvyšší státní zástupce opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), g) a l) tr. ř., tedy, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že tímto usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce nejprve podrobně interpretoval argumenty soudu prvního stupně, které jej vedly k rozhodnutí o zproštění obviněného obžaloby, a námitky, jimiž státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě zdůvodnil své odvolání proti rozsudku nalézacího soudu. Soud druhého stupně se v podstatě ztotožnil se způsobem hodnocení jednání obviněného, které nevybočilo z pravidel formální logiky a odmítl se proto zabývat konkrétními výhradami uplatněnými v odvolání. Sice souhlasil s názorem nalézacího soudu, že skutek, pro který byla podána obžaloba, není nutné postihovat podle trestního zákoníku, ale pro jeho menší závažnost předmětnou věc postoupil orgánu státní správy z důvodu jejího možného posouzení jako přestupku. Podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce soudy obou stupňů vyloučily trestní odpovědnost obviněného, odkazem na nedostatek úmyslu, event. nedostatečnou společenskou škodlivost jednání spočívajícího v nakládání s výrobky zaměnitelnými s výrobky chráněnými ochrannou známkou, pokud tak činí prostřednictvím výrobku, který není označen grafickým nebo slovním označením, jež by připomínalo dotčenou ochrannou známku. V rámci svých úvah však soudy podle nejvyššího státního zástupce vůbec nezohlednily ty okolnosti jednání obviněného, které se vztahovaly k naplnění znaku snadné zaměnitelnosti s výrobky známkoprávní ochrany společnosti Crocs, Inc. Konkrétně poukázal na nedostatečné vyřešení otázky individuální schopnosti obchodníka rozlišit výše specifické znaky prostorové ochranné známky společnosti Crocs, Inc. tak, aby mohly s jistotou vyloučit či potvrdit nedostatek jeho povědomí o tom, že uvádí do oběhu výrobky svým tvarem snadno zaměnitelné s výrobky chráněnými prostorovou ochrannou známkou, k níž náleží právo jinému subjektu. Nejvyšší státní zástupce dále vyslovil přesvědčení, že mělo dojít k zohlednění nečitelného způsobu nabytí předmětné obuvi a i cenové relace, ve které je obviněný nabízel k prodeji. Soudy podle jeho mínění nerozlišovaly mezi ochranou poskytovanou podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, a ochranou podle zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů, neboť dovodily, že pokud nejsou výrobky označeny grafickým či slovním označením, pak se nejednalo o natolik závažné porušení práv k ochranné známce a práv k průmyslovým vzorům, aby bylo stíháno jako trestný čin. Podle nejvyššího státního zástupce nebyla soudy vyhodnocena míra závažnosti všech podstatných okolností a není tak zcela zřejmé, zda je možné vyloučit u obviněného trestně právní odpovědnost, a dovodit odpovědnost podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Upozornil také na to, že soudy zcela pominuly speciální právní úpravu průmyslových vzorů, neboť u obuvi zn. Crocs je chráněn právě toliko vzhled výrobku se všemi detaily tvaru, materiálu atd., není třeba slovního či grafického označení. Nejvyšší státní zástupce přitom několikrát odkázal na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, které se týkají předmětné trestné činnosti. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, sp. zn. 5 To 19/2012 a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 18 T 48/2011 a aby přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se vyjádřil obviněný D. N. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Juračky. Ve svém vyjádření zevrubně zrekapituloval dosavadní vývoj řízení a v jeho závěru vyslovil své stanovisko. Obviněný se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, které považuje za zcela správné. Ze všech provedených důkazů podle něj vyplývá, že nenaplnil subjektivní stránku skutkové podstaty přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle §269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvého stupně tedy z jeho pohledu nepochybil, když jej obžaloby v celém rozsahu zprostil. Obviněný tak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce zamítl podle §265j tr. ř. s tím, že jej neshledal důvodným.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], učinil tak včas a na správném místě (§265e odst. 1 tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. d) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolatel uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., který lze užít na případy, kdy soud učinil některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 2 písm. c), d), f) a g), aniž by byly pro takový postup splněny zákonné podmínky. V předmětné věci zaujal nejvyšší státní zástupce názor, že odvolací soud neměl rozhodnout o postoupení věci k posouzení jako přestupku, nýbrž měl sám vyslovit vinu obviněného v souladu s obžalobou a uložit mu trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil nejvyšší státní zástupce v jeho druhé variantě, která směřuje proti rozhodnutím o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Za takový důvod dovolání pak nejvyšší státní zástupce označil ten, který je uveden pod písm. g) tr. ř., a je určen na případy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Předpokladem úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné vytýkat buď nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jak byl soudy zjištěn, nebo vadu jiného hmotně právního posouzení. V rámci dovolacích námitek proto nelze mít výhrady proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, ale pouze k jejich právnímu posouzení. V této souvislosti je nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž je možné zvrátit již pravomocné rozhodnutí soudů. Jeho uplatnění proto není možné v tak široké míře, jako řádný opravný prostředek - odvolání.
V projednávaném případě nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s postupem nižších soudů, kdy nejprve Okresní soud ve Znojmě nespatřoval v jednání obviněného protiprávnost a zprostil jej obžaloby. Krajský soud v Brně v odvolacím řízení rozhodl, že věc obviněného postoupí Městskému úřadu Znojmo, obecnímu živnostenskému úřadu, k projednání, zda se nejedná o přestupek. Ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce namítl, že obviněný v postavení prodejce nabízel k prodeji předmětnou obuv napodobující model obuvi společnosti Crocs, Inc., tedy ve smyslu §268 odst. 1 a §269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku uváděl do oběhu druh obuvi, který byl zaměnitelný s ochrannou známkou originálního výrobku společnosti Crocs, Inc., který je chráněn prostorovou ochrannou známkou a průmyslovým vzorem Společenství, čímž zasáhl nikoli nepatrně do práv této obchodní společnosti a to v rámci obchodní činnosti. Soudy se ale podle názoru nejvyššího státního zástupce dostatečně nezabývaly tím, zda tak obviněný činil s vědomím, že tyto výrobky jsou bez jejich bližšího zkoumání běžným zákazníkem snadno zaměnitelné. U obviněného proto nebyla dostatečně prokázána či vyvrácena schopnost rozpoznat výše popsané znaky prostorové ochranné známky, nemohlo tak být ani spolehlivě vyloučeno, že u něho lze dovodit úmysl (přímý či nepřímý) uvádět do oběhu výrobky svým tvarem snadno zaměnitelné s výrobky chráněnými prostorovou ochrannou známkou.
Nejvyšší soud posoudil dovolací námitky nejvyššího státního zástupce jako neopodstatněné. Přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo uvede do oběhu výrobky nebo poskytuje služby neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou s ní zaměnitelnou nebo pro tento účel sobě nebo jinému takové výrobky nabízí, zprostředkuje, vyrobí, doveze, vyveze nebo jinak opatří nebo přechovává, anebo takovou službu nabídne nebo zprostředkuje. Přečinu porušení chráněných průmyslových práv podle §269 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do práv k chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, užitnému vzoru nebo topografii polovodičového výrobku, přičemž tento čin vykazuje znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání. Jednání u obou těchto trestných činů musí být úmyslné, v trestním řízení tedy musí být prokázán alespoň úmysl nepřímý /§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku/.
V rámci hodnocení žalovaného skutku je nutné zohlednit veškeré okolnosti zjištěné doposud v trestním řízení. Nelze mít žádné pochybnosti o tom, že obviněný nabízel v rámci své podnikatelské činnosti k prodeji na své provozovně 146 párů plastové obuvi, která svým tvarem připomínala model obuvi společnosti Crocs, Inc. pod označením Classic, který je chráněn zejména průmyslovým vzorem Společenství a prostorovou známkou Společenství. Jak vyplývá z čl. 19 nařízení Rady 6/2002/ES, o průmyslových vzorech Společenství, zapsaný průmyslový vzor má účinky na celém teritoriu Evropské unie a poskytuje majiteli výlučné právo vzor užívat a zabránit třetí osobě tento vzor užívat bez jeho souhlasu.
Při posuzování subjektivní stránky jednání obviněného je však nutné vycházet ze všech okolností, které zahrnují nejen povinnost opatřit si dostatečné informace k provozování živnostenské činnosti, jak ve své judikatuře zdůrazňuje v podobných případech Nejvyšší soud, ale současně je třeba zohlednit o jaké konkrétní zboží se jedná, jakou formou byla zneužita ochranná známka či průmyslový vzor, a v neposlední řadě též způsob porušení práv duševního vlastnictví. Originální obuv společnosti Crocs, Inc. je zřetelně označena nápisem „Crocs“ na své zadní části a na kloubu patového pásku černobílým obrázkem krokodýla, oproti tomu na obviněným nabízené obuvi nebylo žádné označení. Tvrzená shoda s obuví nabízenou obviněným je tak pouze v podobném tvaru, a právě tyto prvky prostorové známky a prvky průmyslového vzoru se dají považovat za obtížněji rozpoznatelné než tzv. „běžné“ způsoby zneužití těchto práv, tj. konkrétní slovní a grafické označení na padělku. V tomto konkrétním případě tedy lze dospět k názoru, že není možné konstatovat typický případ porušení práv k ochranné známce a jiným označením, na které bylo formou uváděných rozhodnutí Nejvyššího soudu dovolatelem odkazováno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 5 Tdo 539/2010, a ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 5 Tdo 752/2011). Navíc, jak plyne i z trestního spisu, při porovnávání originálních bot společnosti Crocs, Inc. s botami zajištěnými u obviněného v průběhu hlavního líčení dne 31. 8. 2011, bylo konstatováno několik odlišností ve tvaru i v použitém materiálu. Poměrně zásadní skutečností, kterou je rovněž nezbytné zvážit při hodnocení otázky, zda obviněný vědomě uváděl do oběhu zboží neoprávněně označené, resp. zaměnitelné s výrobky chráněnými průmyslovým vzorem a prostorovou ochrannou známkou, je poměrně rozsáhlá nabídka tohoto druhu obuvi v tzv. renomovaných prodejnách ať již velkých obchodních řetězců, tak i dokonce ve specializovaných obchodech sportovní či zdravotní obuvi.
Při zvážení všech okolností včetně těch, na něž poukázal ve svém rozhodnutí soud prvního stupně, a s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, se Nejvyšší soud přiklonil k závěru, že u obviněného nedošlo k naplnění ani eventuálního úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že oba přečiny, pro něž byla na obviněného podána obžaloba, vyžadují úmysl, nemohl být žalovaný skutek právně posouzen podle tvrzených ustanovení trestního zákoníku. Jestliže odvolací soud rozhodl o postoupení věci příslušnému orgánu státní správy k projednání s tím, že obviněný mohl naplnit znaky přestupku, nelze proti takovému postupu s ohledem na prokázané skutečnosti cokoli namítat. Jak vyplývá z ustanovení §3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, nestanoví-li tento zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Současně je však vhodné připomenout, že orgán, který bude rozhodovat ve správním řízení, bude otázku zavinění posuzovat naprosto samostatně a není jakkoli vázán právním závěrem soudů činných v této věci o neexistenci úmyslu v rámci trestního řízení.
Nejvyšší soud tak nemá pochybnosti o správnosti právního závěru Krajského soudu v Brně, že posuzovaný skutek není trestným činem a může být ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku posouzen podle zákona o přestupcích. Dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce proti usnesení Krajského soudu v Brně, proto posoudil jako zjevně neopodstatněné a odmítl je podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová