ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1548.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 1548/2011-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2012 o dovolání, které podal obviněný P. O. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 3 To 330/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 32/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 3 T 32/2008, byl obviněný P. O. uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zák.“). Za to mu byl podle §256a odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §§58 odst. 1 a 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně s ním byla za tentýž trestný čin a k trestu ve stejné výměře odsouzena i spoluobviněná R. O., a to jako spolupachatelka ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 tr. zák.
Odvolání, která podali proti citovanému rozsudku oba obvinění, Krajský soud v Ostravě zamítl jako nedůvodná podle §256 tr. řádu usnesením ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 3 To 330/2011.
Obviněný poté podal prostřednictvím obhájce proti citovanému usnesení odvolacího soudu dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou dovolacích námitek obviněného je nesouhlas se závěrem soudů, které jej odsoudily za jednání spočívající v nerovnoměrném uspokojování jednotlivých bývalých věřitelů obchodní společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., ačkoli on sám již nemohl jakkoli ovlivnit tento proces, neboť pohledávky převzala nová obchodní společnost Textilní galanterie, s. r. o. Jedinou společnicí i jednatelkou této společnosti byla pouze spoluobviněná R. O., bývalá manželka obviněného. Ohradil se tudíž proti zahrnutí své osoby do procesu splácení dlužných částek bývalého dlužníka novým subjektem, v jehož kompetenci i moci pak byly případné úhrady převzatého dluhu, přičemž on sám již ani neměl jakoukoli možnost zasáhnout do způsobu uspokojování jednotlivých věřitelů. Obviněný tak vyloučil vznik své trestní odpovědnosti za čin, který mohla spáchat výhradně spoluobviněná R. O. Vycházel ze své obhajoby, tvrdil, že kvůli zadržovanému účetnictví mu nebyl znám přesný počet věřitelů a výše jejich pohledávek, jakmile se tyto informace dozvěděl, podal návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., neboť až v tento okamžik zjistil, že nebude schopen závazky této obchodní společnosti splnit. Bylo povinností soudů rozlišit míru účasti obou obviněných a pokud byl i přes provedené dokazování odsouzen, jedná se o nesprávné právní posouzení skutku. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), v zákonné lhůtě na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. řádu), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu). Pokud však obviněný P. O. uplatnil ve svém dovolání námitky odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud je posoudil jako zjevně neopodstatněné.
Předpokladem naplnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je, aby konkrétní dovolací námitka směřovala proti hmotně právnímu posouzení těch skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy ve věci rozhodující. K nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení může proto dojít pouze tehdy, byl-li skutek posouzen podle jiného ustanovení hmotného práva, tj. především trestního zákoníku, případně jiné normy upravující hmotné právo, než jaké na něj dopadalo. (V předmětné věci jde o již citovaný zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinný v době spáchání činu.) Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak může být naplněn pouze právní a nikoli skutkovou vadou, a to pouze tou, která má hmotně právní charakter.
Svůj výrok o vině obviněného P. O. a spoluobviněné R. O. opřel okresní soud o zjištění, že nejprve obviněná založila dne 27. 1. 2006 obchodní společnost Textilní galanterie, s. r. o., jíž se stala jedinou společnicí a jednatelkou. Chtěla pokračovat v podnikání v oboru textilní galanterie, jak dosud činila společně s obviněným P. O. v rámci obchodní společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., v níž oba byli společníky a jednateli. Vědomi si toho, že tato společnost nebude schopna uhradit všechny své závazky, v rozporu se zásadou poměrného uspokojení všech jejích věřitelů, o jejichž existenci věděli, dne 2. 3. 2006 v Ostravě na základě „Smlouvy o postoupení závazků a vyrovnání“ převedli ze společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., zásoby v hodnotě nejméně 1.391.003,- Kč, přičemž se jednalo o jediná aktiva způsobilá k uspokojení věřitelů společnosti. Vybrali pouze některé z existujících věřitelů (vyjmenované ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku), jimž mělo být plněno v celé výši, takto znemožnili ostatním věřitelům byť i jen částečné uspokojení jejich pohledávek označených rovněž ve výroku o vině. Učinili tak přesto, že věděli o stavu předlužení společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., následně rozhodli o jejím zrušení likvidací, a v poměrně krátké době podal obviněný P. O. jako jmenovaný likvidátor návrh na prohlášení konkursu na majetek této obchodní společnosti, který však byl zamítnut pro jeho nedostatek. Celkem tak poškodili věřitele o částku 863.248,90 Kč.
Okresní soud v Ostravě sám formuloval skutek ve výroku o vině svého odsuzujícího rozsudku a vyjádřil v něm pečlivě všechny podstatné okolnosti, jimiž došlo k naplnění zákonem vyžadovaných znaků základní i kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 2 tr. zák. Ze způsobu, jakým byl trestný čin spáchán, je naprosto zřetelný i úmysl obou obviněných, a to jak ve vztahu k jednání, tak i ke škodlivému následku, resp. účinku. V rámci hodnocení jednotlivých důkazů soud prvního stupně provedl pečlivé srovnání významných skutečností a spolehlivě pak vyvrátil tvrzení obviněného, že nevěděl o věřitelích obchodní společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., a neznal výši jejich pohledávek. Pokud obviněný ve svém dovolání upozornil na obsah smlouvy uzavřené mezi společnostmi TELEKAT CZ, s. r. o., jako prodávajícím a Textilní galanterie, s. r. o., jako kupujícím ze dne 2. 3. 2006, neinterpretoval přesně její smysl. Ze stručného textu totiž jasně vyplývá, že předmětem smlouvy je závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího v hodnotě stanovené částkou 1.391.003,20 Kč, která představuje cenu zásob, jež kupující současně přebírá. Z žádného ustanovení předmětné smlouvy tak není možné vyčíst, že by jejím předmětem byl převod veškerých existujících závazků obchodní společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., a že by se kupující zavázal uhradit všechny platby , k nimž byla tato společnost v rozhodné době povinna. I kdyby snad případně mohly vzniknout pochybnosti o výkladu smyslu tohoto smluvního ujednání, byly v trestním řízení jednoznačně vyvráceny, mj. i samotnými výpověďmi obou obviněných a dalšími provedenými důkazy.
Soudy tak vyšly ze zjištění, že obviněná R. O. chtěla pokračovat v provozování obchodu textilní galanterie, navázala tak na dosavadní obchodní činnost společnosti TELEKAT CZ, s. r. o., a měla proto zájem na další spolupráci s dodavateli tohoto druhu zboží. Za tímto účelem provedla v podstatě výběr těch subjektů, k nimž měla původní společnost nesplacené závazky, a hodlala je uhradit již jménem nově založené společnosti Textilní galanterie, s. r. o. Učinila tak po vzájemné dohodě s obviněným, který byl tudíž zcela nepochybně informován o tom, že dochází k převodu pouze některých splatných závazků obchodní společnosti TELEKAT CZ, s. r. o. Mohl důvodně předpokládat, že převzaté závazky budou uhrazeny. Opačná situace však nastala ve vztahu k těm věřitelům, jejichž pohledávky spoluobviněná nepřevzala a závazek plnit zůstal původnímu dlužníkovi, po realizaci citované smlouvy zcela nemajetnému. Oběma obviněným proto muselo být zcela zřejmé, že tito věřitelé nebudou moci být uspokojeni ani zčásti, neboť sám obviněný nenaznačil např. možnost uhradit zbylé závazky z jiného majetku, a samotná právnická osoba TELEKAT CZ, s. r. o., již nedisponovala žádným majetkem.
Jak správně uzavřel již soud prvního stupně, obviněný měl přehled o věřitelích obchodní společnosti TELKAT CZ, s. r. o., a při znalosti stavu předlužení, který trval prakticky po celou dobu podnikání této právnické osoby, byl proto srozuměn s tím, že závazky, k jejichž převodu na nový subjekt nedošlo, nebudou uspokojeny vůbec, neboť nebylo z čeho, a dojde tak ke zvýhodnění těch věřitelů, jejichž pohledávky převzala společnost Textilní galanterie, s. r. o. Není tak pravdou, jak obviněný tvrdil v dovolání, že nemohl nijak ovlivnit rozsah plnění převzatých závazků, a tím i zvýhodnění určitých věřitelů. Ke spáchání trestného činu mohlo dojít jen díky tomu, že obviněný akceptoval a v podstatě se sám podílel na „výběru“ určitých věřitelů, jejichž pohledávky měly být uspokojeny nově založenou obchodní společností spoluobviněné R. O. Sám obviněný tak participoval na protiprávním způsobu uspokojení vybraných věřitelů, a to na úkor těch, kteří již neměli žádnou možnost dosáhnout svých oprávněných nároků pro nedostatek majetku dlužníka (společnosti TELEKAT CZ, s. r. o.). Ať by, jistě již nezávisle na vůli obviněného, byli „vybraní“ věřitelé uspokojováni zcela nebo zčásti, nemohlo by se tak stát podle zásad platných v konkursním řízení (v době činu platil ještě zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů), tj. poměrně a rovnoměrně. Společnost TELEKAT CZ, s. r. o., totiž jako dlužník byla zbavena veškerého svého majetku, a nebyla proto schopná uspokojit pohledávky těch svých věřitelů, které nepřevzala společnost Textilní galanterie, s. r. o.
Obviněné nemohl zbavit trestní odpovědnosti případný názor či dokonce doporučení svědkyně H. H., která zpracovávala účetnictví v nové společnosti Textilní galanterie, s. r. o. Nejedná se totiž o osobu znalou práva a všech z hlediska případného trestního postihu významných skutečností, pokud snad vyslovila nějaký názor na způsob, jak vypořádat vzájemné vztahy mezi oběma společnostmi, mohla tak činit pouze z pohledu účetních předpisů. Naopak bylo povinností samotných obviněných jako statutárních orgánů dlužníka, aby dodrželi zákonná pravidla vyplývající z podnikání, a vyrovnali splatné závazky v rámci platného práva. Jestliže vytvořili stav, kdy věřitelé nemohli být ani částečně uspokojeni poměrným a rovnoměrným způsobem, museli si být vědomi negativních důsledků svých protiprávních kroků včetně své trestní odpovědnosti.
Námitky obviněného, jimiž se v dovolání snažil zvrátit pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, neshledal Nejvyšší soud oprávněnými. Skutkové okolnosti tak, jak jsou popsány ve výroku odsuzujícího rozsudku, odpovídají všem zákonným znakům trestného činu zvýhodňování věřitele podle §256a odst. 1, 2 tr. zák., včetně subjektivní stránky. Obviněný se v podstatě jiným způsobem hodnocení provedených důkazů snažil vyvinit svou osobu ze spáchání tohoto trestného činu, avšak jednostranným způsobem, aniž by se vypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi. Napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek tak nejsou zatíženy vadami, které dovolatel vytýkal. Nejvyšší soud proto neshledal ve věci nesprávné hmotně právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a odmítl dovolání obviněného P. O. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. ledna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová