ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.1635.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 1635/2011-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2012 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného P. M. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 190/2010, takto:
Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch i v neprospěch obviněného P. M. se podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušuje rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se přikazuje Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný P. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 3 T 190/2010, uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jehož se dopustil skutky konkretizovanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v tomto rozsudku.
Za uvedený přečin byl obviněný P. M. odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku soud obviněnému uložil povinnost, aby v době výkonu trestu obecně prospěšných prací podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., škodu způsobenou trestným činem.
Z podnětu odvolání obviněného P. M. rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl a uznal obviněného vinným přečinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu. Za tento přečin byl obviněnému uložen podle §255 odst. 2 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Podle §63 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud uložil obviněnému i povinnost, aby v době výkonu trestu obecně prospěšných prací podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., škodu způsobenou trestným činem.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce dne 10. 10. 2011 ve prospěch i v neprospěch obviněného P. M. dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu spatřuje nejvyšší státní zástupce v tom, že vzhledem k užitému právnímu posouzení skutku rozhodl Krajský soud v Praze ve druhém stupni jako soud věcně nepříslušný, protože nerespektoval ustanovení §17 odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle kterého o trestném činu zneužití informace a postavení v obchodním styku koná řízení v prvním stupni krajský soud. Proto podle názoru nejvyššího státního zástupce Krajský soud v Praze nemohl v odvolacím řízení pravomocně meritorně ukončit věc vlastním rozhodnutím o odvolání obviněného, nýbrž po zrušení rozsudku soudu prvního stupně měl postupovat podle §257 odst. 1 písm. a) tr. řádu a předložit věc nadřízenému soudu k rozhodnutí o příslušnosti. Tímto vadným procesním postupem krajského soudu mělo dojít nejen k omezení práva obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces, nýbrž i k odnětí obviněného zákonnému soudci v řízení v prvním stupni. Podle nejvyššího státního zástupce bylo obviněnému též odňato právo na to, aby o jeho řádném opravném prostředku podaném proti rozhodnutí o vině a trestu rozhodoval vrchní soud jako soud ze zákona příslušný k rozhodování o odvolání ve věci vedené o přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněný se nijak neúčastnil na podnikání svědka R. K., neboť v době činu neměl takové postavení či zákonem předpokládaný právní vztah k zúčastněným podnikajícím subjektům, které jsou znakem skutkové podstaty přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, takže nebyl naplněn znak subjektu tohoto přečinu, což vylučuje trestní odpovědnost obviněného za jeho spáchání. Podle názoru nejvyššího státního zástupce posuzovaný skutek spáchaný obviněným by za určitých podmínek mohl být právně kvalifikován jako přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže ve smyslu §248 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdyby oba spáchané útoky naplnily znaky pokračování v trestném činu podle §116 tr. zákoníku. Za tohoto stavu by však Krajský soud v Praze jako soud odvolací nemohl učinit ve věci meritorní rozhodnutí o podaném odvolání, neboť i k projednání uvedeného přečinu je ve smyslu §17 odst. 1 písm. c) tr. řádu v prvním stupni příslušný krajský soud.
Proto závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 a 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž by došlo jeho zrušením, pozbydou podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný P. M. se k dovolání nejvyššího státního zástupce do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná [§265d odst. 1 písm. a) tr. řádu], učinil tak včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 a 4 tr. řádu z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Pokud jde o dovolací důvody, nejvyšší státní zástupce opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu, tedy že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná následující. Tento dovolací důvod je určen k nápravě procesních pochybení, k nimž došlo v důsledku porušení ustanovení §16 a §17 tr. řádu, resp. §25, §29 a §33 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Jde tedy zejména o případy, když v prvním stupni rozhodl namísto krajského soudu okresní soud nebo namísto senátu samosoudce, anebo v druhém stupni rozhodl namísto vrchního soudu krajský soud.
Nejvyšší soud se nejdříve zabýval námitkou nejvyššího státního zástupce, v níž s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. řádu vytkl porušení ustanovení §17 odst. 1 písm. c) tr. řádu. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že – jak vyplývá z jeho dosavadní judikatury (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 32/1977 Sb. rozh. tr.) – pokud důkazy shromážděné a provedené v přípravném řízení poskytují dostatečný podklad pro možnost posouzení skutku uvedeného v žalobním návrhu jako trestného činu, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni krajskému soudu (§17 odst. 1 tr. řádu), je tento soud příslušný k projednání věci v prvním stupni i tehdy, když v obžalobě je tento skutek právně posouzen jako trestný čin, o němž přísluší konat řízení v prvním stupni okresnímu soudu. Proto také platí, že pokud k uvedenému závěru dospěje krajský soud až na podkladě odvolání některé ze stran trestního řízení, nemůže ve věci vydat meritorní pravomocné rozhodnutí, ale podle §257 odst. 1 písm. a) tr. řádu musí zrušit napadený rozsudek soudu prvního stupně a věc předložit soudu, který je nejblíže společně nadřízen tomuto soudu a soudu prvního stupně. Splnění podmínky vyjádřené formulací „… měl-li tak učinit už soud prvního stupně …“, která je obsažena v posledně citovaném ustanovení, se pak odvíjí od rozsahu provedeného dokazování a hodnocení jednotlivých důkazů, z nichž musí jednoznačně vyplývat závěr, že žalovaný skutek je trestným činem, k jehož projednání v prvním stupni je příslušný krajský soud ve smyslu §17 odst. 1 písm. a) až d) tr. řádu. Přitom je nezbytné, aby předpoklady k tomuto postupu existovaly již v řízení před soudem prvního stupně. Podle názoru Nejvyššího soudu ovšem skutek spáchaný obviněným P. M. není takovým trestným činem, k jehož projednání by byl příslušný krajský soud jako soud prvního stupně, takže v tomto směru nelze přisvědčit námitce nejvyššího státního zástupce.
Jak vyplývá ze závěrů hlavního líčení v nyní posuzované trestní věci, Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně právně kvalifikoval skutky obviněného P. M. jako přečin podvodu podle §209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, přičemž tyto závěry formuloval na str. 7 svého rozsudku. Nejvyšší soud považuje zmíněnou právní kvalifikaci za správnou a odpovídající zákonu, protože rozhodné skutkové okolnosti vyjádřené v popisu skutků a rozvedené v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně svědčí o naplnění zákonných znaků přečinu podvodu. Z důvodů, které Nejvyšší soud uvádí níže v souvislosti s námitkami nejvyššího státního zástupce k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, proto nelze akceptovat rozhodnutí Krajského soudu v Praze, který z podnětu odvolání obviněného a po zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně ve věci nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku. Takový postup jednak představuje porušení ustanovení trestního zákoníku, jednak není v souladu ani s ustanovením §17 odst. 1 písm. c) tr. řádu, jak důvodně namítl nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání. Kdyby skutky obviněného skutečně naplňovaly znaky zmíněného přečinu podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, nemohl by Krajský soud v Praze v daném stadiu rozhodnout ani jako soud prvního stupně, ale musel by předložit věc k rozhodnutí soudu, který je nejblíže nadřízený soudu prvního stupně a soudu, jenž je podle odvolacího soudu příslušný k projednání a rozhodnutí věci, měl-li tak učinit již soud prvního stupně. Za popsaného stavu by tedy Krajský soud v Praze jako soud odvolací nemohl sám posoudit skutek jako trestný čin (přečin), o kterém podle §17 odst. 1 tr. řádu koná řízení v prvním stupni krajský soud. Vzhledem k právní kvalifikaci skutku, kterou použil soud prvního stupně a s níž se ztotožňuje i Nejvyšší soud, je ovšem vyloučeno, aby krajský soud rozhodoval jako soud prvního stupně, jak se domnívá nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nejvyšší státní zástupce zpochybnil správnost právní kvalifikaci skutků spáchaných obviněným P. M. a posouzených jako přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, protože podle jeho názoru obviněný nemohl být subjektem (pachatelem) tohoto trestného činu.
Ke zmíněnému přečinu Nejvyšší soud připomíná, že se ho dopustí ten, kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků. Přitom účastníkem na podnikání ve smyslu §128 odst. 2 tr. zák., resp. §255 odst. 2 tr. zákoníku je každá fyzická osoba, která se v jakékoli funkci nebo jakýmkoli způsobem podílí na podnikání určitého podnikatelského subjektu, a proto jím může i být i prokurista nebo jiný zákonný nebo smluvní zástupce podnikatele (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 5 Tdo 866/2011).
U obviněného P. M. ovšem nejde o žádnou z těchto alternativ účasti na podnikání dvou různých podnikatelských subjektů se stejným nebo podobným předmětem činnosti. Jak totiž vyplývá z popisu rozhodných skutkových okolností v nyní posuzované věci, obviněný
1. v době od ledna roku 2009 do 24. 7. 2009 v úmyslu se obohatit na úkor jiného využil svého postavení jediného italsky hovořícího zaměstnance obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., když byl pověřen komunikovat s obchodními partnery v tomto jazyce, a sjednal prodej a dodání keramických výrobků – sošek s vyobrazením Pražského Jezulátka v počtu 640 kusů stávajícímu obchodnímu partnerovi jmenované obchodní společnosti – řádu Karmelitánů vystupujícímu pod označením Convento del Carmelitani Scalzi, P. le S. Bambino 1, 160 11 Arenzano (Genova), Itálie, a to pod záminkou založenou na nepravdivé skutečnosti, že společně s osobou podnikající pod jménem R. K., jsou subjektem nahrazujícím původního dodavatele zmíněného sortimentu – obchodní společnost Keramika Celina, s. r. o., IČ: 62968912, se sídlem Lešetice č. 51, Milín, okres Příbram, ač jmenovaná obchodní společnost nepřestala působit v daném oboru, takže italský obchodní partner posléze jednal v tomto přesvědčení a na základě takto úmyslně nepravdivě podaných informací odebral keramické výrobky prostřednictvím obviněného P. M. od bývalého zaměstnance obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., R. K., který zhotovil tyto výrobky podle požadavku P. M. v dílně v R. ul. v P., místo od svého původního obchodního partnera – obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., přičemž obviněný P. M. tak společně s R. K. získal za uskutečněnou dodávku keramických sošek dne 24. 7. 2009 od odběratele – Convento del Carmelitani Scalzi, Itálie, finanční hotovost ve výši v přepočtu 56 445,- Kč, takže po odečtení nutných nákladů, které by obchodní společnost Keramika Celina, s. r. o., vynaložila na výrobu sošek stejného počtu a druhu, způsobil této společnosti přímou škodu na jejím ušlém zisku ve výši 16 862,- Kč;
2. v době od ledna roku 2010 do 20. 5. 2010 v úmyslu se obohatit na úkor jiného využil svého postavení jediného italsky hovořícího zaměstnance obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., když byl pověřen komunikovat s obchodními partnery v tomto jazyce, a sjednal prodej a dodání keramických výrobků – sošek s vyobrazením Pražského Jezulátka v počtu 512 kusů stávajícímu obchodnímu partnerovi jmenované obchodní společnosti – řádu Karmelitánů vystupujícímu pod označením Convento del Carmelitani Scalzi, P. le S. Bambino 1, 160 11 Arenzano (Genova), Itálie, a to pod záminkou založenou na nepravdivé skutečnosti, že společně s osobou podnikající pod jménem R. K. jsou subjektem nahrazujícím původního dodavatele zmíněného sortimentu – obchodní společnost Keramika Celina, s. r. o., se sídlem Lešetice č. 51, Milín, okres Příbram, ač tato společnost nepřestala působit v daném oboru, takže italský obchodní partner posléze jednal v tomto domnění a na základě takto úmyslně nepravdivě podaných informací odebral keramické výrobky prostřednictvím P. M. od bývalého zaměstnance obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., R. K., který tyto výrobky podle požadavku obviněného P. M. zhotovil v dílně v R. ul. v P., místo od svého původního obchodního partnera – obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., přičemž obviněný P. M. tak společně s R. K. získal za uskutečněnou dodávku keramických sošek dne 20. 5. 2010 od odběratele Convento del Carmelitani Scalzi, Itálie, finanční hotovost ve výši v přepočtu 115 266,73 Kč, takže po odečtení nutných nákladů, jež by obchodní společnost Keramika Celina, s. r. o., vynaložila na výrobu sošek stejného počtu a druhu, způsobil této společnosti přímou škodu na jejím ušlém zisku ve výši 33 723,- Kč.
Takový popis rozhodných skutkových okolností podle názoru Nejvyššího soudu rozhodně nesvědčí o naplnění zákonných znaků přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, jak správně namítl nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání. Obviněný P. M. totiž spáchanými skutky nenaplnil znak subjektu tohoto přečinu, protože i když byl zaměstnancem poškozené obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., žádným způsobem se neúčastnil i na podnikání svědka R. K. jako podnikající fyzické osoby, která byla v jistém konkurenčním vztahu ke jmenované obchodní společnosti. Obviněný pouze neformálně spolupracoval s tímto svědkem, aniž by byl jeho zaměstnancem či alespoň prokuristou nebo jiným zákonným či smluvním zástupcem ve výše uvedeném smyslu. Současně však nelze z rozhodných skutkových zjištění učinit závěr, že by se obviněný dopustil jiného trestného činu proti závazným pravidlům tržní ekonomiky a oběhu zboží ve styku s cizinou, a to konkrétně trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 tr. zákoníku, na který poukazuje nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání. Jak již Nejvyšší soud shora zdůraznil, jestliže obviněný byl jen zaměstnancem obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., ale sám nebyl podnikatelem ani se neúčastnil na podnikání jiné osoby (tj. svědka R. K.), nemohly ho zavazovat ty právní předpisy o pravidlech hospodářské soutěže, jejichž porušení sankcionuje ustanovení §248 odst. 1 tr. zákoníku a které se vztahují zejména na podnikatele jako účastníky hospodářské soutěže. Obviněný byl totiž jen neformálním zprostředkovatelem obchodu mezi řádem Karmelitánů vystupujícím pod označením Convento del Carmelitani Scalzi, Itálie, a podnikající fyzickou osobou – R. K., přičemž podstata trestné činnosti zde spočívala v podvodném jednání obviněného, jímž uvedl v omyl zmíněný řád Karmelitánů ohledně možnosti a schopnosti obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., dodat jím požadované sošky s vyobrazením Pražského Jezulátka. Jak vyplývá z rozhodných skutkových zjištění, kdyby nebylo nepravdivých informací obviněného, řád Karmelitánů vystupující pod označením Convento del Carmelitani Scalzi, Itálie, by nadále odebíral tyto sošky od poškozené obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., která v důsledku jednání obviněného utrpěla újmu v podobě ušlého zisku a na jejíž úkor se obohatili obviněný a podnikatel R. K.
Proto podle názoru Nejvyššího soudu podstatu trestné činnosti obviněného P. M. vyjadřuje právní kvalifikace spáchaných skutků jako přečinu podvodu podle §209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku, jímž byl původně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 3 T 190/2010. Jestliže tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný zákazníkovi obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., jejímž byl zaměstnancem, tvrdil, že předmětné zboží mu tato společnost již nemůže dodat, ačkoli šlo o nepravdivý údaj, naplnil znak objektivní stránky citovaného přečinu spočívající v uvedení v omyl. Přitom obviněný jednal v úmyslu obohatit sebe a jiného (tj. svědka R. K., který byl bývalým zaměstnancem obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o.), neboť, jak zjistil soud prvního stupně, poškozené obchodní společnosti vznikla jednáním obviněného škoda v celkové výši 50 585,- Kč (což je částka, která podle §138 odst. 1 tr. zákoníku odpovídá větší škodě). O úmyslu obviněného rovněž nevznikají žádné pochybnosti, protože závěr o naplnění subjektivní stránky přečinu podvodu zde vyplývá nejen z charakteru a způsobu jednání obviněného původně popsaného ve skutkových větách v rozsudku soudu prvního stupně, ale i z ostatních rozhodných okolností, zejména pak z neodvratnosti následku v podobě škody na majetku obchodní společnosti Keramika Celina, s. r. o., a obohacení obviněného a svědka R. K., s nímž obviněný musel počítat jako s následkem, který může snadno nastat a také nastal.
Přitom soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (zrušeného k odvolání obviněného) konkretizoval, z jakých skutečností dovodil naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a to včetně jeho subjektivní stránky, tj. úmyslného zavinění obviněného P. M. Nejvyšší soud považuje zmíněnou argumentaci za správnou, logickou a odpovídající zákonu, takže v posuzované věci nevznikají žádné pochybnosti ani o naplnění subjektivní stránky spáchaného přečinu.
Ze všech výše konstatovaných důvodů proto Nejvyšší soud považuje závěr soudu prvního stupně o naplnění zákonných znaků přečinu podvodu podle §209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku za správný a odpovídající zákonu, takže odvolací soud neměl žádný důvod k tomu, aby z podnětu odvolání obviněného P. M. zrušil rozsudek soudu prvního stupně a aby sám učinil jiné právní posouzení spáchaných skutků.
Jestliže tak Krajský soud v Praze v nyní napadeném rozsudku přesto učinil a dospěl k závěru o spáchání přečinu zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2 tr. zákoníku, jde o nesprávné právní posouzení skutků, a tím byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který opodstatněně uplatnil nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání. Proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 12 To 241/2011, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Praze jako odvolací soud opětovně projedná trestní věc obviněného P. M. na podkladě jeho odvolání a rozhodne v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. řádu).
Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaného dovolání nejvyššího státního zástupce nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o tomto dovolání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 1. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y