ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.278.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 278/2012-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2012 o dovolání, které podal obviněný R. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 8 To 380/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 10 T 60/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 10 T 60/2011, byl obviněný R. R. , uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 16. 10. 2010 v P., v době od cca 23.00 do 23.35 hod., nejprve před klubem P. v K. s. přes odpor poškozeného L. Š. k tomuto přistoupil do vozidla Taxi, společně odjeli před ubytovnu v P., Z., kde oba vystoupili, přičemž po odjetí vozidla chytil obviněný poškozeného nezjištěným způsobem pod krkem, otočil jej zády k sobě, přiložil mu na krk nezjištěný předmět, pravděpodobně nůž, pak mu sáhl do levé zadní kapsy kalhot a vzal 1.200,- Kč ve dvou bankovkách, když se jej poškozený ptal, co dělá, řekl mu: „dej mi peníze, drž hubu, ještě něco a zabiju tě“, pak z místa utekl, aniž by poškozeného zranil. Za tento čin byl obviněnému R. R. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně také rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o nároku poškozeného na náhradu škody.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 8 To 380/2011, k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a znovu v tomto rozsahu rozhodl podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. tak, že obviněnému uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněného krajský soud zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný R. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný spatřoval uplatněný dovolací důvod v tom, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil jednotlivá svědectví a důkazy a odvolací soud převzal jeho závěry, přestože „se zabýval i odvoláním obviněného“. Dále vznesl výhrady proti tomu, že soudy zjištěný skutkový stav je v podstatě popisem událostí převzatým z výpovědí poškozeného. Zdůraznil, že ve věci kromě tvrzení poškozeného nebyl opatřen jiný přímý důkaz, že by se dopustil žalovaného jednání. Samotná fotografie z bankomatu pořízená ve 20:54 hod. se neshoduje s výpověďmi svědků – přátel poškozeného, kteří určili podstatně dřívějsí čas, kdy měl poškozený opustit restauraci za účelem výběru hotovosti. Tvrdil, že se nepohyboval ve společnosti poškozeného poté, co s ostatními svědky opustili restauraci. Dovolatel rovněž vytýkal soudům nesprávné hodnocení výpovědí skupiny svědků, kteří potvrzovali přítomnost obviněného mimo město Plzeň v inkriminovaný večer. Pochybnosti o pravdivosti tvrzení poškozeného vzbuzuje podle obviněného i skutečnost, že se policejním orgánům nepodařilo ztotožnit osobu taxikáře, který jej měl odvézt na místo činu. Hodnocení věrohodnosti výpovědí obviněného, jeho přátel, a poškozeného odvolacím soudem nemá oporu v provedeném dokazování, jedná se, dle obviněného, výlučně o domněnky soudu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a řízení mu předcházející podle §265k odst. 1 tr. ř., jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující podle §265k odst. 2 tr. ř., a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí podle §265l odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného R. R. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že námitky obviněného se vztahují pouze k nesprávnému hodnocení provedených důkazů a k učiněnému skutkovému zjištění a s ohledem na výklad dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují jeho obsah ani jiný dovolací důvod. Proto navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný R. R. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, a proto je vázáno na výslovně stanovené a taxativně vypočtené dovolací důvody vymezené v rámci ustanovení §265b tr. ř. Přitom dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřuje pouze k nápravě právních vad spočívajících v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Vztahuje se tedy na případy, kdy skutek, jímž je obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu proto není možné přezkoumávat a hodnotit správnost nebo úplnost skutkového stavu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., což jsou právě otázky upravené normami procesního práva, nikoliv hmotným právem. Předmětem právního posouzení je tedy skutek zjištěný soudy nižších stupňů, kterým je dovolací soud v podstatě vždy vázán.
Námitky obviněného však uvedenému výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají, neboť směřují nikoli proti vadám v právním posouzení skutku, ale vytýkají způsob hodnocení provedených důkazů a soudy zjištěný skutkový stav, jež se stal podkladem odsouzení obviněného.
Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud jen stručně připomíná, že podstata dovolacích námitek obviněného vychází z jeho obhajoby, jíž uplatňoval v průběhu celého trestního řízení, v tvrzení, že v době, kdy se měl dopustit posuzovaného jednání vůči poškozenému, již nebyl v jeho přítomnosti. V přípravném řízení dovolatel vypověděl, že v inkriminovaný den 16. 10. 2010 byl od 21:00 hod. do druhého dne do 5:00 hod. na zábavě, aniž by se kamkoliv vzdálil, a odkud šel přímo domů, což může potvrdit několik svědků. K dotazu komisaře uvedl, že na zábavu jel přímo z domu a nikde se nezastavoval. V hlavním líčení konaném dne 8. 6. 2011 pak svoji výpověď modifikoval tak, že poškozeného potkal kolem 17:00 hod., ukázal mu bankomat a šel s ním na pivo, kde byli i jeho přátelé. Po jednom nebo dvou pivech se rozloučili, přičemž obviněný jel domů, kde se osprchoval a oblékl. Z domova odjel na zábavu, kam dorazil kolem 21:00 hod. a kde zůstal do 5:00 hod. následujícího dne. Soudy obou stupňů se však pečlivě zabývaly mj. i touto verzí, jíž obviněný přednesl v samotném počátku trestního stíhání, přičemž dospěly k tomu, že není pravdivá, a že to byl obviněný, kdo poškozeného napadl a odcizil mu finanční hotovost.
Z formulace argumentů, které použil obviněný ve svém dovolání, a smyslu citovaného dovolacího důvodu je evidentní, že jeho námitky nejsou způsobilé být uplatněny právně relevantně pod žádným ze zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů, protože jejich prostřednictvím dovolatel toliko předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového stavu a nabízí v jeho prospěch vyznívající interpretaci jednotlivých důkazů ve věci provedených. Soudy obou stupňů přitom v odůvodnění napadených rozhodnutí podrobně zdůvodnily své úvahy, tj. způsob, jakým hodnotily jednotlivé i obsahově rozporné důkazy, a přesvědčivě vysvětlily důvody pro přijetí skutkového stavu, jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Je nutné poukázat především na záznam bezpečnostní kamery bankomatu, podle něhož poškozený provedl výběr peněžní hotovosti ve 20:54 hod., fotografii obviněného, kterou jedna ze svědkyň pořídila v restauraci, výpovědi svědků A. B., J. M., B. T. a V. K., kteří uvedli, že obviněného s poškozeným viděli naposledy kolem 22:00 hod., a především výpověď samotného poškozeného, která je v souladu s vyjmenovanými důkazy, přičemž není pochyb o tom, že poškozený neměl jakýkoli motiv k nepravdivému obvinění jiné osoby než skutečného pachatele o spáchaném činu. Přestože nebyl ve věci opatřen jiný přímý důkaz o konkrétním fyzickém napadení poškozeného než jeho vlastní výpověď, postupovaly soudy velice pečlivě při hodnocení všech důkazů, tj. zejména nepřímých, a odpovídajícím způsobem respektujícím všechny zásady spravedlivého procesu učinily skutkové a právní závěry, jež nelze na podkladě zjištěných okolností bez dalšího jakkoli zpochybnit.
Obviněný R. R. tak ve svém mimořádném opravném prostředku spatřoval nesprávnost právního posouzení výlučně ve vadách hodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu. V rámci svých námitek neuplatnil jedinou výhradu, která by směřovala proti použití ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se v podstatě prostřednictvím dovolání domáhá přijetí své obhajoby založené na tom, že on nemohl být osobou, jež v předmětnou dobu napadla poškozeného a odcizila mu finanční hotovost. Nejvyšší soud se však tímto druhem námitek nemohl zabývat, proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadené rozhodnutí a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4 tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová