ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.771.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 771/2012-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2012 o dovolání, které podal obviněný ing. L. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. 68 To 272/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 179/2010, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. 68 To 272/2011, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 9. 5. 2011, sp. zn. 3 T 179/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vsetíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně byl obviněný ing. L. M. , odsouzen pro přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2010 (dále také jen „tr. zákoník“). /V rozsudku nebyla citována alternativa skutkové podstaty tohoto přečinu označená pod písm. a) §241 odst. 1 tr. zákoníku./ Za to mu byl uložen trest odnětí svobody podle §241 odst. 1 tr. zákoníku v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítl podle §256 tr. ř. odvolání, které proti citovanému rozsudku podal obviněný, a to usnesením ze dne 19. 9. 2011, sp. zn. 68 To 272/2011.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný ing. L. M. dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Lubomíra Gajduška. Odkázal v něm na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v úvodu svého dovolání připomněl své argumenty, které uplatňoval proti obžalobě, že nemohl disponovat běžným účtem obchodní společnosti z důvodu exekuce ve prospěch Finančního úřadu ve Vsetíně. Naopak on sám poskytoval své osobní finanční prostředky, což podle jeho názoru vylučuje úmysl neodvádět povinné platby. Poté, co bylo rozhodnuto o exekuci formou prodeje podniku, potom obviněný již nemohl „dělat vůbec nic“. Poté vyjádřil stěžejní důvod svého dovolání, který spatřoval ve finanční situaci obchodní společnosti, v níž vykonával funkci jednatele, a která byla v rozhodném období ve stavu insolvence. Připustil proto možnost svého postihu jen za nepodání návrhu na „prohlášení úpadku“, ale odmítl odpovědnost za neplnění povinných odvodů. Odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 5 Tdo 1325/2010. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek a aby „bylo o věci znovu rozhodnuto“.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného ing. L. M. vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Radka Doležela. Ten označil námitky obviněného jako skutkové, neboť v podstatě směřují proti závěrům o průběhu skutkového stavu, k nimž dospěly soudy obou stupňů. Odvolací soud se již podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství náležitým způsobem vypořádal s jeho tvrzením o insolvenci obchodní společnosti a o jeho možné dispozici s účtem z důvodu probíhající exekuce. Pokud obviněný prosazuje svými dovolacími námitkami jiný průběh skutku, nelze k nim přihlížet, neboť se míjí s uplatněným dovolacím důvodem a nenaplňují ani ostatní důvody dovolání uvedené v zákoně. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud při zkoumání formálních podmínek pro projednání podaného dovolání zjistil, že obviněný podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. ř.], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dopadá na případy, kdy skutek, jímž je obviněný uznán vinným, naplňuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, event. nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tehdy, jestliže určitá skutková okolnost byla soudy posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu není možné napadat samotné závěry soudů, jež učinily ohledně skutkového stavu včetně jeho rozsahu, a především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily ani jak postupovaly při dokazování. Předmětem právního posouzení je skutek tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, a dovolací soud je jím v podstatě vázán.
Vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného v podstatné části odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních §265i odst. 3 a 4 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jakož i řízení, které mu předcházelo včetně rozsudku soudu prvního stupně. Přitom dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů pochybily v hmotně právním posouzení jimi učiněných skutkových zjištění, která však s ohledem na některé zajištěné důkazy nemohla postačovat pro náležité objasnění všech významných okolností tak, aby bylo možné spravedlivě posoudit případnou trestní odpovědnost obviněného. Nejvyšší soud proto zrušil jak usnesení odvolacího soudu tak i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo ve větším rozsahu jako zaměstnavatel nebo plátce nesplnil svou zákonnou povinnost za zaměstnance odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění. Citované ustanovení směřuje k ochraně fiskálních zájmů státu, konkrétně vyjmenovaných povinných plateb, které zaměstnavatel srazí ze mzdy zaměstnanců a je povinen je odvést jejich příjemcům. Jednou z podmínek trestnosti jednání odpovídajícího formálním znakům citovaného přečinu je podle soudní judikatury zjištění, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tj. že příslušné částky na platby uvedené v §241 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku skutečně z mezd svých zaměstnanců srazil, neodvedl je oprávněným příjemcům, nýbrž je použil k jiným účelům. Tyto okolnosti musí však být předmětem dokazování a o jejich existenci nesmí být jakékoli pochybnosti. Současně také soudní praxe zastává názor, že při zjištění insolvence zaměstnavatele, který by za tohoto ekonomického stavu plátce zaplatil pohledávku jiného věřitele v úmyslu zmařit tím uspokojení pohledávek spočívajících v povinnosti odvést příslušné částky na zákonné platby ze mzdy zaměstnanců, pak by takové jednání mohlo být posouzeno jako trestný čin zvýhodnění věřitele podle §223 tr. zákoníku a nikoli jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. č. 30/2001 Sb. rozh. tr.).
Obviněný ing. L. M. byl odsouzen za jednání, jehož se dopustil ve stručnosti tím, že jako jednatel společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o., záměrně neodvedl z finančních prostředků sražených z mezd zaměstnanců společnosti
a) Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín za období od února 2009 do března 2010 pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v částce 73.024,- Kč,
b) Finančnímu úřadu ve Vsetíně za období let 2008 a 2009 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků v částce 90.949,- Kč
c) pojistné na zdravotní pojištění – Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, územní pracoviště Vsetín za období od ledna 2008 do dubna 2010 v částce 52.668,- Kč
- České průmyslové zdravotní pojišťovně, Ostrava –Vítkovice, Jeremenkova 11, za období od srpna 2008 do července 2010 v částce 36.725,- Kč,
přičemž takto získanou částku v celkové výši 254.366,- Kč použil k jiným účelům ve prospěch podnikatelských aktivit společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o.
Okresní soud ve Vsetíně založil svůj výrok o vině obviněného na jeho částečném doznání, neboť potvrdil, že vedl účetnictví a rozhodoval o tom, jaká částka a komu bude hrazena, snažil se udržet společnost, proto hradil leasing pracovního stroje a náklady na běžný provoz, např. elektřinu. Ačkoli obviněný současně vypovídal o probíhajících exekucích na běžném účtu obchodní společnosti, za kterou měl platby odvádět, a rovněž soud upozornil na existenci rozhodnutí o exekuci prodejem podniku, soud prvního stupně nevěnoval těmto skutečnostem žádnou pozornost. Svůj právní názor založil výhradně na listinách, jež obsahovaly jednotlivé nedoplatky za citovaná období od jmenovaných příjemců zákonných plateb. Na str. 3 svého rozsudku vyjmenoval okresní soud další listiny, z nichž měla být patrná ekonomická situace obchodní společnosti v rozhodném období, tj. daňová přiznání, přehled závazků a pohledávek, pokladní knihu a výpisy z účtů, aniž by však jakkoli takto „zjištěnou“ ekonomickou situaci zhodnotil. V další části odůvodnění svého rozsudku se již soud prvního stupně omezil na toliko formální a paušální vyjádření jednotlivých zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle §241 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (znovu opakoval chybu z výroku o vině, když neoznačil alternativu prvního odstavce uvedenou pod písm. a/ tohoto ustanovení).
Přestože se odvolací soud snažil doplnit chybějící právní úvahu nezbytnou pro odsuzující výrok o vině, učinil tak rovněž nedostatečným způsobem. Vycházel totiž pouze z výpisu bankovního účtu společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o., vedeného u Komerční banky, a. s., z něhož dovodil možnost obviněného disponovat s finančními prostředky na tomto účtu, odkázal přitom na konkrétní výběry hotovosti v období měsíců leden, březen a duben roku 2009 v celkové částce 165.000,- Kč. Na základě tohoto zjištění učinil odvolací soud závěr, že obviněný mohl minimálně v roce 2009 plnit své zákonné povinnosti a „nemůže se hájit, že v roce 2010 měl tzv. obestavený účet, kdy žalovaná období jsou roky 2008, 2009 až duben, resp. červenec 2010“.
Z uvedené části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zcela evidentní, že je zčásti vnitřně rozporná, ale především se soud nevypořádal se všemi, pro správné právní posouzení věci významnými skutečnostmi, ačkoli byly zaznamenány v listinných důkazech založených v trestním spise a sám obviněný na ně upozorňoval. Zaměstnankyně Finančního úřadu ve Vsetíně M. Z. provedla přehled jednotlivých plateb, které byly společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o., sraženy na podkladě exekučních rozhodnutí v období let 2008 až únor 2010, označila čísla dvou účtů, na něž byly jednotlivé exekuce vedeny, a přitom v trestním spise je opatřen výpis pouze jednoho z těchto účtů. Stejné údaje týkající se vymáhání a výše nedoplatků a příslušenství daní z příjmů ze závislé činnosti pak vyplývají i z trestního oznámení, které tento úřad proti obviněnému učinil v červnu roku 2010. Z konkrétního výpisu z běžného účtu obchodní společnosti není zcela vyloučeno, že obviněný měl skutečně faktickou možnost disponovat s peněžními prostředky na tomto účtu, jak dovodil krajský soud, ale není jasné, zda tak učinit mohl podle práva, event. zda výběr prováděl skutečně on sám. Zcela stranou pozornosti soudů obou stupňů, ale i orgánů činných již v přípravném řízení, totiž zůstala skutečnost, která mohla mít naprosto zásadní význam pro právní posouzení předmětné trestní věci. Již z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 30. 12. 2008, sp. zn. 5 E 209/2008, nařídil soud podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 19 Cm 12/2004 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 5 Cmo 245/2007, pro pohledávku ve výši 946.011,70,- Kč s příslušenstvím, výkon rozhodnutí prodejem podniku povinného – obchodní společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o. Uvedené exekuční rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 5. 2009 a správcem podniku byl ustanoven JUDr. Jaroslav John. O činnosti jmenovaného správce podniku pak svědčí i usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 5 E 209/2008, založené na č. l. 212 trestního spisu s tím, že v dané věci jednal již od 6. 1. 2009 až do 1. 6. 2010 a za toto období mu také byla přiznána finanční odměna. Mezi jednotlivé úkony, které správce činil, bylo mj. i opatření znaleckého posudku k ohodnocení podniku, jehož kopie je založena na č. l. 213 trestního spisu. Vyplývá z ní, že podnik pro účely jeho zpeněžení měl majetek celkem ve výši 154.000,- Kč. Jedná se o natolik důležité skutečnosti, že bylo nutné se s nimi vypořádat a zhodnotit náležitě v jejich souhrnu tak, aby bylo vůbec možné rozhodnout o rozsahu trestní odpovědnosti obviněného neplněním odvodů zákonných plateb za zaměstnance obchodní společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o. v rozhodném období.
Mezi povinnosti správce podniku ustanoveného soudem po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku totiž mj. patří řádné zajištění majetku podniku a za tímto účelem správce činí vhodná opatření, např. vyrozumí peněžní ústav, že s prostředky na účtu povinného, které slouží k provozování podniku, může povinný nakládat jen s jeho souhlasem. Může také vyzvat dlužníky, aby plnění svých peněžitých dluhů skládali na účet povinného, který za tím účelem zřídil. Souhlas správce s úkony povinného musí být udělen písemně a právní úkony povinného, které učinil bez souhlasu správce, jsou dokonce neplatné. To vše vyplývá z ustanovení §338k zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Přestože výhrady obviněného, jež uplatnil ve svém dovolání, vyplývaly nejen z jeho vlastních výpovědí, ale především z obsahu trestního spisu, soudy se jimi prakticky vůbec nezabývaly a o podané obžalobě rozhodly, aniž by zhodnotily všechny důležité okolnosti, které mohly mít zásadní význam pro právní posouzení věci. Proto bylo dovolání obviněného podáno důvodně, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení věci ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto na podkladě podaného dovolání zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. jak usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci tak i rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně. Zároveň muselo dojít i ke zrušení obsahově navazujících rozhodnutí podle §265k odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že zjištěné pochybení mělo svůj původ již v řízení u soudu prvního stupně, který se náležitě nezabýval právním posouzením skutku, pro který byla na obviněného podána obžaloba, rozhodl Nejvyšší soud tak, že věc přikázal tomuto soudu znovu projednat a rozhodnout podle §265l odst. 1 tr. ř.
V rámci nového řízení bude potřebné především doplnit dokazování tak, aby mohla být náležitě objasněna situace v obchodní společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o., po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku a nástupu JUDr. Jaroslava Johna do funkce správce podniku. Minimálně tak bude nutný výslech tohoto správce podniku jako svědka k okolnostem dispozice s finančními prostředky na bankovních účtech společnosti, a o povinných platbách, které měla společnost po jeho ustanovení správcem podniku hradit. Dále bude nutné, aby se soud zabýval celkovou ekonomickou situací, v níž se společnost nacházela, neboť zatím opatřené důkazy nasvědčují stavu insolvence (exekuce prodejem podniku byla nařízena pro závazek téměř jeden milion korun a ocenění podniku, byť jen pro účely této exekuce, činilo 154.000,- Kč), a pak by nebylo možné klást obviněnému za vinu neodvádění plateb minimálně v celé výši, ale bylo by nutné zjištění poměrných částek, které hrazeny být mohly. Samozřejmě pouze v období před nařízením výkonu rozhodnutí prodejem podniku, odkdy již obviněný mohl platby provádět jen s písemným souhlasem správce podniku. Opět bude záležet na výsledcích dokazování týkajících se konkrétních úkonů JUDr. Jaroslava Johna ve vztahu ke společnosti G. O. M. Liptál, spol. s r. o., k jejímu majetku i obviněnému jako jednateli. Teprve po opatření dostatečných podkladů pro zjištění jak ekonomického stavu obchodní společnosti, k čemuž bude zřejmě nutný znalecký posudek, tak možností obviněného disponovat s peněžními prostředky v rozhodném období a stanovení případné poměrné výše jednotlivých povinných odvodů, může soud náležitě vyhodnotit veškeré zákonné předpoklady pro event. posouzení důvodnosti podané obžaloby. Samozřejmě bude třeba se zabývat i subjektivní stránkou jako jednou z podmínek trestní odpovědnosti obviněného. V případě, že soud bude ve věci rozhodovat rozsudkem, musí v rámci jeho odůvodnění respektovat ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., tj. uvést, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a především jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů.
Podle §265s odst. 1 tr. ř. je soud v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu, který vyslovil v tomto dovolacím rozhodnutí a podle §265s odst. 2 tr. ř. je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius.
Závěrem ještě k dovolatelem naznačené možnosti právního posouzení věci Nejvyšší soud připomíná změnu právní úpravy ustanovení §126 tr. zák., provedenou zákonem č. 296/2007 Sb., jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2008. Do 31. 12. 2007 se jednalo o trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu, přičemž ustanovení §126 obsahovalo dvě samostatné skutkové podstaty. Podle odst. 1 byl postižen, kdo po prohlášení konkursu mařil nebo hrubě ztěžoval výkon funkce správce konkursní podstaty, a tím ohrozil úplné a správné zjištění majetku patřícího do konkursní podstaty nebo zpeněžení tohoto majetku. Skutková podstata odstavce 2 dopadala na pachatele, který nesplnil svou zákonnou povinnost podat návrh na prohlášení konkursu. Citovanou novelou byl původní odstavec 2 zcela vypuštěn a jednání spočívající v nepodání návrhu na „prohlášení úpadku“, jak navrhoval obviněný ing. L. M. ve svém dovolání, již nemůže být trestným činem.
O podaném dovolání mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání, neboť byly splněny zákonné podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová