ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.805.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 805/2012-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2012 o dovolání, které podal obviněný J. J. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 61 To 110/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 89/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. J. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 2 T 89/2009, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., dále zločinem poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil dílem sám, dílem jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. skutky konkretizovanými pod body II./1. až II./3., III., IV./1. a IV./3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem byl obviněný uznán vinným i trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchal skutkem blíže popsaným pod bodem IV./2. ve výroku o vině. Tímto rozsudkem soud prvního stupně zrušil podle §45 odst. 1 tr. zákoníku výrok o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 T 68/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 61 To 481/2009, který se týkal pokračujících trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování a ohrožování obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaných v souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. J. odsouzen podle §276 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 3 tr. řádu bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněného k náhradě škody. Naproti tomu byl obviněný zmíněným rozsudkem podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 1 Zt 253/09. Současně soud prvního stupně rozhodl také o vině a trestu dalších spoluobviněných v téže trestní věci.
Z podnětu odvolání obviněných J. J. a L. V. podaných proti shora uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 61 To 110/2011, podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), odst. 2 tr. řádu tak, že zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části týkající se obviněného J. J. (a spoluobviněného L. V. ). Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu odvolací soud rozhodl znovu tak, že ve vztahu k obviněnému J. J. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil výrok o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 T 68/2009, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 61 To 481/2009, který se týkal pokračujících trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování a ohrožování obecně prospěšného zařízení podle §182 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaných v souběhu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Odvolací soud pak nově uznal obviněného J. J. vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku, zločinem poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky popsanými pod body II./1. a II./2., III. a IV. ve výroku o vině v citovaném rozsudku odvolacího soudu.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. J. odsouzen podle §276 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému a společnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 3 tr. řádu bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněného k náhradě škody. Naproti tomu byl obviněný týmž rozsudkem podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 1 Zt 253/09.
Obviněný J. J. podal dne 6. 10. 2011 proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného skutkový stav věci nemá oporu v provedených důkazech. V této souvislosti obviněný zejména zpochybnil výpověď spoluobviněného J. T. učiněnou v přípravném řízení. Obviněný rovněž nesouhlasí s výrokem o náhradě škody, neboť její výše byla určena na podkladě vadného znaleckého posudku. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 61 To 110/2011, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 2 T 89/2009, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce sdělil k dovolání obviněného J. J. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství pouze tolik, že po seznámení s obsahem dovolání se k němu nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. J. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. J. ho dovozuje s poukazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že ho lze úspěšně uplatnit tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněný J. J. však nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, zejména pokud jde o výpověď spoluobviněného J. T. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaných činů tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto není možno podat dovolání ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s námitkou vytýkající nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotně právní posouzení, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti sám prováděl či opakoval tyto důkazy v řízení o dovolání, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelem ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. J. , přitom znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutků, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového stavu, pak nevytýkal soudům nižších stupňů vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvyšší soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněného J. J. to pak znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutků tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaných skutků, jak se toho obviněný domáhá ve svém dovolání, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku, zločinu poškození a ohrožení obecně prospěšného zařízení podle §276 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Obviněný J. J. tedy svými dovolacími námitkami ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, takže obviněný podal dovolání z jiných důvodů, které neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b tr. řádu. Obviněný totiž nezpochybnil právní závěry učiněné v rozhodnutích soudů nižších stupňů, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutků, resp. proti hodnocení provedených důkazů a rozsahu dokazování. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
V návaznosti na výše uvedený výklad k citovanému dovolacímu důvodu se Nejvyšší soud zabýval i námitkami obviněného J. J. , které zaměřil proti výroku o náhradě škody, jímž byl zavázán k náhradě škody ve prospěch obchodní společnosti Telefónica O2, a. s. Obviněný vytýká soudům obou stupňů, že při rozhodování o náhradě škody nesprávně posoudily znalecký posudek týkající se výše způsobené škody.
Ke zmíněné námitce obviněného Nejvyšší soud především uvádí, že dovolání lze podat s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu také tehdy, jestliže se jiné nesprávné hmotně právní posouzení týká výroku o náhradě škody způsobené trestným činem. Podmínkou ovšem je, aby dovolatel vytýkal porušení hmotného práva, jímž může být ve vztahu k výroku o náhradě škody zejména porušení toho hmotně právního předpisu, kterým se řídí režim náhrady škody, např. ustanovení o odpovědnosti za způsobenou škodu, o rozsahu náhrady škody apod.; dovolacím důvodem pak nejsou námitky vytýkající porušení procesních ustanovení, byť upravujících rozhodování o náhradě škody (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 7 Tdo 587/2004, publikované pod č. T 703. v sešitu 6 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004). Uvedené dovolací námitky obviněného J. J. ohledně stanovení výše škody však nelze podřadit pod uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod, neboť jimi zpochybnil toliko postup při hodnocení důkazu v podobě znaleckého posudku.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. J. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného J. J. podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 7. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František Púry