ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.946.2012.1
sp. zn. 5 Tdo 946/2012-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 9. 2012 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 67 To 69/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 118/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. J. Š. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 1. 2012, sp. zn. 3 T 118/2011, uznán vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle §225 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle §225 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce správce konkursní podstaty a insolvenčního správce v trvání 8 let.
Uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 napadl obviněný odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 67 To 69/2012, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako opožděně podané. Současně obviněný podal žádost o navrácení lhůty k podání odvolání, o níž rozhodl odvolací soud týmž usnesením tak, že podle §61 odst. 1 per analogiam tr. řádu nepovolil obviněnému navrácení lhůty k podání opravného prostředku.
Obviněný Ing. J. Š. podal dne 22. 6. 2012 proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, přičemž výslovně neuvedl, jaké námitky podřadil pod jednotlivé dovolací důvody. Podle názoru obviněného se odvolací soud nevypořádal správně s otázkou posouzení důvodů, pro které obviněný žádal navrácení lhůty k podání opravného prostředku. Odvolací soud totiž sám hodnotil obsah lékařské zprávy, aniž k tomu byl oprávněn. Proto obviněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, pokud jde o jeho objektivní možnosti podat odvolání. Podle obviněného odvolací soud neprovedl řádně všechny důkazy a nahradil je „pouhými spekulacemi“. Závěrem svého dovolání tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a aby věc přikázal příslušnému soudu (aniž by ho výslovně označil) k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného Ing. J. Š. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce považuje dovolání obviněného za nepřípustné v té části, v níž uplatnil námitky proti výroku napadeného rozhodnutí o nepovolení navrácení lhůty k podání opravného prostředku. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, podle státního zástupce jde z hlediska jeho první alternativy o dovolání zjevně neopodstatněné. Jak dále státní zástupce upozornil, lhůta k podání odvolání totiž obviněnému uplynula dne 13. 2. 2012 a jeho odvolání bylo podáno k poštovní přepravě až dne 14. 2. 2012. Proto státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud nejdříve zkoumal, zda obviněný Ing. J. Š. podal své dovolání proti takovému rozhodnutí soudu druhého stupně, proti kterému je dovolání přípustné (viz §265a tr. řádu). Jak vyplývá z dosavadní judikatury (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1135/2003, publikované pod č. T 655. v sešitě 2 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004), jestliže odvolatel podal odvolání až po uplynutí odvolací lhůty (§248 tr. řádu) a v důsledku toho odvolací soud nemohl věcně přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně, ale zamítl odvolání jako podané opožděně (§253 odst. 1 tr. řádu), není proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání [§265i odst. 1 písm. a) tr. řádu], ledaže by dovolatel v dovolání namítal, že odvolání nebylo podáno opožděně, a že je tudíž naplněn dovolací důvod spočívající v zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí [viz první alternativa důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu]. Přitom obviněný Ing. J. Š. v dovolání uplatnil citovaný dovolací důvod v jeho první alternativě, což je zřejmé z kontextu námitek v něm obsažených.
Pokud jde o výhrady, které obviněný uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud uvádí následující. Jak vyplývá z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 118/2011, odvolací soud nebyl oprávněn věcně přezkoumávat rozhodnutí soudu prvního stupně napadené odvoláním, protože nepovolil obviněnému navrácení lhůty k odvolání a poté dospěl k závěru, že obviněný podal odvolání opožděně. Za tohoto procesního stavu by nebylo proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání obviněného s poukazem na posledně zmíněný dovolací důvod. Kdyby tedy obviněný podal dovolání pouze z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, publikované pod č. T 666. v sešitě 3 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004).
Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný Ing. J. Š. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Poté se Nejvyšší soud zabýval námitkami obviněného, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. K tomuto dovolacímu důvodu Nejvyšší soud nejdříve připomíná, že ho lze naplnit ve dvou alternativách. Podle první z nich je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde o dovolací důvod procesní, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě pak formálně naplňují námitky obviněného Ing. J. Š., v nichž odvolacímu soudu vytýká, že zamítl jeho odvolání podle §253 odst. 1 tr. řádu bez splnění stanovených procesních podmínek. Podle názoru obviněného totiž odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o povolení navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání, ač k tomu byly splněny všechny podmínky uvedené v §61 tr. řádu. Zmíněná argumentace sice odpovídá citovanému dovolacímu důvodu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. 3 Tdo 932/2002, publikované pod č. T 521. ve svazku 23 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2003), ale v nyní posuzovaném případě není opodstatněná.
Jak vyplývá z obsahu shora konkretizovaného trestního spisu (viz jeho č. l. 472), dne 4. 2. 2012 byl obviněnému Ing. J. Š. doručen rozsudek soudu prvního stupně. Lhůta pro podání odvolání mu uplynula dne 13. 2. 2012, přičemž obviněný podal odvolání až dne 17. 2. 2012. Toto své podání obviněný spojil se žádostí o navrácení lhůty podle §61 odst. 1 tr. řádu, kterou doložil lékařskou zprávou (viz č. l. 490 a 491 trestního spisu). Vzhledem k těmto zjištěním tedy nejsou pochybnosti o tom, že obviněný podal své odvolání opožděně, což sám uznal i svou žádostí o navrácení zmeškané lhůty k odvolání, takže předmětem posouzení může být jen otázka, zda u něj byly takové důvody k navrácení této lhůty, které lze označit jako důležité.
Podle §61 odst. 1 tr. řádu platí, že zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší rozhodovat o opravném prostředku, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej spojit se žádostí. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty. Citované ustanovení zmírňuje nepříznivé účinky spojené s marným uplynutím lhůty k podání opravného prostředku, přičemž předpokládá určité výjimečné okolnosti subjektivního nebo objektivního charakteru. Na základě tohoto ustanovení je možný dodatečný přezkum rozhodnutí, které se stalo pravomocným, resp. též vykonatelným. Zákon sice blíže nekonkretizuje pojem „důležité důvody“ obsažený v §61 odst. 1 tr. řádu, z výjimečné povahy institutu navrácení lhůty, jímž se zasahuje do již pravomocného rozhodnutí, je však třeba dovodit, že takovými důvody jsou pouze důvody, které mají charakter určitých překážek znemožňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Za důležité důvody v uvedeném smyslu se v soudní praxi považují zejména vážnější onemocnění v posledních dnech lhůty, které svým charakterem a závažností brání podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo jeho obhájce, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek, a dále také např. nesprávné poučení obviněného ohledně opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno. Navrácení lhůty je ustanovením „in favorem defensionis“, neboť zákon neposkytuje tuto možnost jinému subjektu než obviněnému a jeho obhájci. O navrácení lhůty je možné rozhodnout pouze na žádost obviněného nebo obhájce.
Podle názoru Nejvyššího soudu se odvolací soud v nyní posuzované věci náležitě vypořádal se žádostí obviněného Ing. J. Š. o navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Přitom dospěl k závěru, že zdravotní stav obviněného deklarovaný v lékařské zprávě mu nebránil v podání odvolání. Odvolací soud pak posoudil žádost obviněného s ohledem na okolnosti případu jako účelovou. Jak je patrné z lékařské zprávy o neurologickém vyšetření, obviněný byl vyšetřen dne 9. 2. 2012, přičemž byl u něj diagnostikován těžký akutní cervikokraniální syndrom (bolest hlavy spojená s onemocněním krční páteře) a indikována konzervativní léčba s nasazením analgetik bez nutnosti hospitalizace. Nejvyšší soud tedy sdílí názor odvolacího soudu, podle něhož obviněný nebyl zcela vyloučen z běžného života, takže mohl podat – i přes objektivně existující zdravotní obtíže – v zákonem stanovené lhůtě odvolání, a to případně i bez jeho bližšího odůvodnění, které mohlo být následně doplněno postupem podle §251 odst. 2 tr. řádu. V této souvislosti Nejvyšší soud nehodlá zpochybňovat objektivitu lékařské zprávy jen z důvodu rodinného vztahu obviněného a ošetřující lékařky, která vyhotovila předmětnou lékařskou zprávu. V dosavadním průběhu řízení ostatně nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by svědčily o neobjektivitě lékařského vyšetření obviněného a zmíněné zprávy. Nejvyšší soud proto vzal v úvahu zejména povahu onemocnění obviněného, která zcela nevylučovala řádné a včasné uplatnění jeho procesních práv, když nikoli každé onemocnění či úraz, k němuž došlo v posledních dnech lhůty stanovené k podání opravného prostředku, je důvodem pro postup podle §61 odst. 1 tr. řádu. Musí jít o závažnější případy, v nichž není obviněný schopen provádět ani jednoduché životní úkony, takže nemůže učinit ani podání na poště nebo kontaktovat obhájce, a to třeba i telefonicky, apod.
S ohledem na výše konstatované skutečnosti lze v posuzované věci dospět k závěru, že podmínky pro navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle §61 odst. 1 tr. řádu nebyly splněny, neboť ke zmeškání zákonné lhůty pro jeho podání došlo z důvodů, které nelze pokládat za důležité ve smyslu citovaného ustanovení trestního řádu. Odvolací soud tedy mohl rozhodnout způsobem uvedeným v jeho usnesení napadeném dovoláním obviněného. Proto ani nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohl být naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě.
Podle druhé alternativy lze tento dovolací důvod shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný důvod dovolání obsažený v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný Ing. J. Š. v podaném dovolání namítl existenci dovolacího důvodu v předcházejícím řízení podle již zmíněného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, k němuž se Nejvyšší soud vyjádřil výše.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. J. Š. podal své dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Protože však jeho dovolání se částečně opírá o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě, ale Nejvyšší soud neshledal tyto námitky opodstatněnými, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, takže nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného Ing. J. Š. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 9. 2012
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y