ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1654.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1654/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. února 2012 dovolání, které podal obviněný Z. P. , nar., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 55 To 402/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 257/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 1 T 257/2008, byl obviněný Z. P. uznán vinným přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin soud prvního stupně obviněného odsoudil podle §187 odst. 1 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 11. 2008, č. j. 23 T 298/2005-208, z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 1. 2008, č. j. 1 T 264/2007-143, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2008, č. j. 9 To 59/2008-155, a z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 14. 10. 2008, č. j. 5 T 141/2007-107, a další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných na str. 2 rozhodnutí.
Proti konstatovanému rozsudku obviněný Z. P. podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 55 To 402/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu obviněný Z. P. (dále též i „dovolatel“) podal prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle jeho názoru mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný připomněl, jak soud prvního stupně ve věci rozhodl. V odvolání proti tomuto rozhodnutí vytýkal, že v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. mu měl být v řízení u Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 23 T 298/2005, uložen souhrnný trest s tím, že by byl zrušen výrok o trestu uloženého v rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 23 T 27/2001, a další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Neuložení souhrnného trestu v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. označil za porušení ustanovení trestního zákona. Konstatoval, že dovoláním napadá rozhodnutí krajského soudu, přičemž „shodně jako v odvolání uvádí, že došlo k porušení ustanovení trestního zákona o ukládání trestu za daný trestný čin, jak je stanoveno v §36 tr. zák., platného v době rozhodování soudu a platného v době spáchání projednávané věci“ . Namítl, že z důvodu neuložení souhrnného trestu v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně byly posuzovány skutky z konce roku 2004 a z roku 2005 a odsuzující rozsudek za jiný trestný čin (Okresní soud v Děčíně, sp. zn. 23 T 27/2001) byl vyhlášen až 11. 5. 2006, přičemž následně nebyl uložen souhrnný trest do rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 11. 2008, sp. zn. 23 T 298/2005. Tím došlo k situaci, kdy mu byl vyměřen trest odnětí svobody, tj. trest stejného druhu, který nesmí spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou zákonem pro daný trestný čin.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 8. 2011, č. j. 55 To 402/2011-171, a soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomněl, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly a obviněným uplatněné dovolací námitky. Vytkl, že dovolání je chaoticky formulované, že lze sotva porozumět tomu, jakou vadu napadenému usnesení vytýká. Upozornil, že obviněný nenapadá ani tak vadnost výroku o trestu, který mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 1 T 257/2008, uložen, jako spíše skutečnost, že mu nebyl v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 23 T 298/2005 uložen souhrnný trest k rozsudku téhož soudu sp. zn. 23 T 27/2001, jak se podle jeho přesvědčení mělo správně stát. Konstatoval, že obviněný tudíž fakticky brojí proti nesprávnosti výroku o trestu z jiného rozhodnutí (Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 23 T 298/2005), nikoli proti meritornímu rozhodnutí v této trestní věci. Takto formulované dovolání označil za nepřípustné, protože směřuje proti rozhodnutí v jiné trestní věci.
Pokud jde o meritorní rozhodnutí v této trestní věci, tak státní zástupce připomněl, že obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. předpokládá, že byl v daném řízení uložen pravomocným rozhodnutím takový trest, který buď zákon nepřipouští, anebo trest sice co do druhu podle zákona pro daný delikt přípustný, avšak mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na ten trestný čin, jímž byl uznán vinným. V návaznosti na to zdůraznil, že Okresním soudem v Liberci byl obviněnému ukládán souhrnný trest v souladu s pravidlem vysloveným v §35 odst. 1 věta před středníkem zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), přičemž za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. je stanovena sazba od jednoho roku do pěti let odnětí svobody. Dodal, že uložený čtyřletý trest odnětí svobody se očividně nachází v rozmezí takto stanovené trestní sazby (což ostatně platí i o přečinu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl obviněný odsouzen v tomto řízení, a který je ohrožen trestní sazbou až na pět let odnětí svobody). Uzavřel, že námitkám obviněného tudíž nelze přisvědčit ani pokud by se měly týkat rozhodnutí v této trestní věci.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce označil dovolání obviněného jednak za nepřípustné, pokud napadá správnost výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 23 T 298/2005, jednak jako naprosto nedůvodné a uplatněný dovolací důvod naplňující, když brojí proti zákonnosti uloženého trestu z hlediska jeho druhu a výměry. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] i pro případ jiného rozhodnutí, než je navrhováno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného Z. P. je zčásti nepřípustné (viz argumentace popsaná níže), zčásti přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Nutno uvést, že v té části mimořádného opravného prostředku, ve které obviněný tvrdí chybné rozhodnutí rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 23 T 298/2005, při ukládání souhrnného trestu, jde o dovolání nepřípustné a zmíněné rozhodnutí nemůže Nejvyšší soud v tomto řízení přezkoumávat, byť z tvrzeného nedostatku následně dovolatel dovozuje vadu v trestu uloženém rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 1 T 257/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 55 To 402/2011. Nepřípustnost dovolání, a to v příslušné části, je dána tím, že je požadován přezkum rozhodnutí, které nebylo dovoláním napadeno, jak ostatně důvodně konstatuje i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k mimořádnému opravnému prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným Z. P. ostatní vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný uplatnil námitku, že při ukládání trestu došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák., což jím uplatněný důvod dovolání obsahově naplňuje.
Podle §36 tr. zák. platí, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let .
Ustanovení §39 odst. 1 tr. zák. zakotvuje, že trest odnětí svobody se ukládá nejvýše na patnáct let .
Z vyžádaného aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů ohledně obviněného Z. P. a vyžádaných příslušných trestních spisů Nejvyšší soud zjistil skutečnosti umožňující závěr, že obviněnému nebyl odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2011, sp. zn. 1 T 257/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 55 To 402/2011, uložen trest odnětí svobody, který by spolu s dosud nevykonanou částí trestů odnětí svobody uložených dřívějšími rozhodnutími přesahoval nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu, tj. patnáct let. Současně lze poznamenat, že obviněnému byly v předchozí větě zmíněnými rozhodnutími uloženy přípustné druhy trestu (odnětí svobody a propadnutí věci), přičemž trest odnětí svobody mu byl uložen v rámci zákonné trestní sazby dané ustanovením §187 odst. 1 tr. zák.
S poukazem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Z. P., neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k