ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.362.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 362/2012-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. března 2012 o dovolání obviněného F. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 11. 2011, č. j. 2 To 319/2011 - 65, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 140/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 11. 2011, č. j. 2 To 319/2011 - 65, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, podané proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 10. 2011, č. j. 3 T 140/2011 - 55, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odt. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a o nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §229 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 7. 11. 2011, č. j. 2 To 319/2011 - 65, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje obviněný na to, že toto směřuje pouze proti výroku o trestu, nikoli proti výroku o vině. Podle obviněného soudy nesprávně hodnotily důkazy, zejména ve vztahu k výši škody, resp. skutečnosti, že tato podle odvolatele byla poškozenému uhrazena. Obviněný je toho názoru, že mu měl být uložen pouze trest peněžitý, který by mu nebránil v podnikání, jako je tomu v případě uloženého trestu odnětí svobody, byť podmíněně odloženého, neboť zahlazení je v případě peněžitého trestu pro něj příznivější. Z toho důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené usnesení zrušil a podle §265m tr. ř. mu uložil peněžitý trest“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k dovolání obviněného vyjádřil, navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť obviněný ve své podstatě zpochybňuje uložený trest.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný podal dovolání s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že tento dovolací důvod má dvě alternativy: I) první alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí – tato alternativa na případ obviněného nedopadá, neboť procesními podmínkami je myšlen postup upravený např. v §253 tr. ř., avšak v případě obviněného bylo jeho odvolání meritorně projednáno, II) druhá alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) – uvedená alternativa dopadá na případ obviněného, kde však správně měl být uveden odkaz na písmeno h) §265b odst. 2 tr. ř., které se otázkou trestu zabývá. Z obsahu dovolání obviněného je však nepochybné, že toto bylo směřováno proti výroku o trestu, a proto k uvedenému nedostatku nepřistupoval Nejvyšší soud formalisticky, ale přistupoval k dovolání obviněného tak, jako by v něm byl řádně dovolací důvod uplatněn.
V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je nezbytné uvést, že tento je dán v případě, že obviněnému je uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo je mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V souvislosti s podaným dovoláním je nezbytné obviněného upozornit na to, že mu byl ukládán úhrnný trest za nejpřísněji trestný čin, kterým bylo ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení bylo obviněnému možno uložit trest odnětí svobody v trvání od šesti měsíců až do tří let. Uložil-li soud obviněnému trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jedná se o druh trestu, který bylo možno obviněnému uložit a současně tento byl také uložen ve výměře stanovené zákonem. Z uvedeného je tedy zcela zřejmé, že v daném případě nejsou dány podmínky vymezené v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [ve spojení s §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnil obviněný], pro akceptaci takového dovolání. Dále je potřebné uvést, že pravou podstatou dovolání obviněného je jeho přesvědčení, že trest odnětí svobody, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný, a měl mu být uložen trest peněžitý, který považuje za výchovnější s ohledem na svoji osobu. Na tomto místě je však nutno uvést, že takovou námitku nelze pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit, neboť se jedná o námitku z pohledu zmíněného dovolacího důvodu irelevantní, kde lze pro stručnost odkázat na rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., ze kterého vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře trestu lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z výše uvedeného rozhodnutí mj. dále vyplývá, že jiná pochybení než uvedená v tomto ustanovení, spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií §39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat ani prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Nad rámec shora uvedených úvah, které bylo nutno zdůraznit ve vztahu k dovolacímu důvodu, který byl obviněným uplatněn, považuje Nejvyšší soud dále za vhodné obviněného upozornit na tu skutečnost, že byl uznán vinným nikoli nedbalostním trestným činem (přečinem) a byl mu uložen trest odnětí svobody podmíněně odložený, ale že byl uznán vinným úmyslným přečinem a na tento případ v případě uloženého peněžitého trestu dopadají podmínky uvedené v §105 tr. zákoníku, přičemž na podmíněné odsouzení dopadá ustanovení §83 tr. zákoníku (přičemž obviněnému byla zkušební doba stanovena v trvání jednoho roku).
Vzhledem k tomu, že námitku obviněného nebylo možno označit za právně relativní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu, odmítl Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann