ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.719.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 719/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. června 2012 o dovolání obviněného V. J., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2012, č. j. 10 To 57/2012-324, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 88/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2012, č. j. 10 To 57/2012-324, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 24. 10. 2011, č. j. 2 T 88/2011-289, kterým byl obviněný uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, když výkon tohoto trestu byl obviněnému podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců, dále byla obviněnému podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložena povinnost, aby podle svých sil uhradil ve zkušební době podmíněného odsouzení způsobenou škodu a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2012, č. j. 10 To 57/2012-324, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spočívá podle obviněného v tom, že „soudy obou stupňů byla porušena výrazně jeho práva na právní pomoc“. Toto porušení spatřuje v tom, že „jak při jednání před soudem prvního stupně, tak při jednání odvolacího soudu bylo totiž rozhodováno v nepřítomnosti jeho obhájkyně, přičemž způsob, jakým byl prakticky donucen k tomu, aby souhlasil s jednáním v nepřítomnosti své právní zástupkyně, hodnotí jako sugestivně návodný, či spíše nedůstojný soudu, kdy na něj bylo psychicky působeno, aby souhlasil s konáním hlavního líčení či veřejného zasedání v nepřítomnosti své právní zástupkyně“. Dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 721/2006, které podle něj na jeho případ dopadá a dále na to, že v souvislosti s vytýkaným postupem soudu prvního i druhého stupně došlo k porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 13 tr. ř. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na citované usnesení obsahově navazující a Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl, případně věc po zrušení se závazným právním názorem přikázal soudu druhého stupně.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která se k dovolání vyjádřila, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť v posuzovaném případě lze souhlasit s argumentací soudu druhého stupně, pokud tento k námitkám obviněného dospěl k závěru, že právo obviněného na obhajobu nebylo zkráceno, pokud ze zvukového záznamu o hlavním líčení nevyplývají jiné skutečnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, pokud obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
V souvislosti s tímto dovolacím důvodem a trestní věcí obviněného je nezbytné uvést, že v daném případě se proti obviněnému vedlo trestní stíhání pro trestný čin – přečin podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (s trestní sazbou až jeden rok odnětí svobody) a nebyly dány důvody nutné obhajoby ve smyslu 36 tr. ř. Právem obviněného ve smyslu §2 odst. 13 tr. ř. je zvolit si obhájce, což obviněný učinil. Lze tedy konstatovat, že ve smyslu shora uvedeného ustanovení ani ustanovení Listiny základních práv a svobod nedošlo k porušení ve smyslu základního vymezení. Argumentace obviněného je soustředěna k otázce, že bylo rozhodováno v nepřítomnosti obhájkyně.
Předně musí Nejvyšší soud konstatovat, že argumentaci, kterou obviněný – obhajoba použila v dovolání, je neobjektivní k situaci, která provázela hlavní líčení a veřejné zasedání. Nejvyšší soud musí uvést, že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že obhájkyně obviněného byla s dostatečným časovým předstihem o konání hlavního líčení dne 13. 7. 2011 informována a soudu zaslala několik omluv (např. č. l. 182, 198). V souvislosti s touto omluvou obhájkyně pak nelze ani přehlédnout dotaz obviněného (viz č. l. 201) na soud prvního stupně, zda se bude hlavní líčení dne 13. 7. 2011 konat. Je pravdou, že hlavní líčení proběhlo dne 13. 7. 2011 (viz č. l. 214) v nepřítomnosti obhájkyně a došlo k výslechu obviněného a také několika svědků, obviněný však měl právo klást těmto svědkům dotazy, což také učinil. Vyšetřovací pokus, který byl proveden za účelem zjištění výhledových možností, a tím ověření výpovědí poškozených, se konal za přítomnosti obhájkyně i obviněného následně (viz str. 225). Na tomto místě je potřebné uvést, že je třeba se zamyslit nad obhajobou v materiálním slova smyslu, kdy obhájce i pokud není přítomen určitému úkonu, činí ev. i dodatečně takové kroky, aby se seznámil s důkazy v jeho nepřítomnosti provedenými, a na tyto v dalším svém postupu reagoval, od pouze formálního pojetí obhajoby, spočívajícího v pouhé účasti u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání. Tuto skutečnost zmiňuje Nejvyšší soud zcela záměrně, neboť obhájkyně obviněného byla přítomna při již zmíněném vyšetřovacím pokusu a následně také u hlavních líčení dne 7. 9. 2011 (č. l. 241), 10. 10. 2011 (č. l. 251) či 24. 10. 2011 (č. l. 282), kdy byly prováděny různé důkazy – výslechy svědků, znalce, přičemž např. při hlavním líčení dne 7. 9. 2011 žádná námitka ze strany obhajoby k doposud provedeným důkazům (tedy od počátku) nebyla vznesena a dne 24. 10. 2011 byl vyhlášen rozsudek, aniž by přítomný obviněný či obhájkyně vznesli návrhy na doplnění dokazování či výhrady ke způsobu vedení prvního hlavního líčení (13. 7. 2011). Tyto skutečnosti uvádí Nejvyšší soud s ohledem na jednostrannou argumentaci obviněného k „rozhodování v nepřítomnosti obhájkyně“. Obdobně jednostranně vyznívá také argumentace k otázce konání veřejného zasedání o odvolání. Vůbec není obhajobou zmíněno např. to, že se obhájkyně nemohla zúčastnit veřejného zasedání a na základě její omluvy jí bylo vyhověno a veřejné zasedání bylo nařízeno na jiný termín (č. l. 321, 324). Pokud je pak argumentováno tím, že obhájkyně nebyla přítomna u veřejného zasedání dne 21. 2. 2012, pak nebyl obviněným zmíněn záznam, který byl pořízen poté, co obhájkyně s ohledem na dopravní nehodu před Prahou sdělila, že se ve stanoveném termínu nemůže dostavit a souhlasí s konáním veřejného zasedání v její nepřítomnosti (č. l. 325). Lze připustit, že i v tomto případě může obviněný namítat manipulaci se záznamem, avšak vzhledem ke způsobu, jakým soud komunikoval jak s obviněným a jeho obhájkyní a tyto doklady jsou založeny ve spise, musí Nejvyšší soud konstatovat, že v rámci dovolacího důvodu mu nepřísluší zmíněný postup - procesní hodnotit. Obviněný byl veřejnému zasedání přítomen a jak vyplývá z protokolu, žádal o přečtení odvolání, které bylo zpracováno jeho obhájkyní.
Na základě shora uvedených skutečností musí Nejvyšší soud konstatovat, že obhájkyně obviněného nebyla přítomna pouze jednomu hlavnímu líčení (13. 7. 2011) a vzhledem k tomu, že byla konána hlavní líčení následně a obhajoba měla dostatek prostoru k uplatnění práva na obhajobu, nemůže uvedená nepřítomnost naplnit dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. ve svém materiálním smyslu. Pokud jde o nepřítomnost u veřejného zasedání o odvolání, byl zde zmíněn Nejvyšším soudem pořízený záznam a vzhledem k tomu, že obhájkyně souhlasila s konáním veřejného zasedání, obviněný byl přítomen, nejednalo se o případ nutné obhajoby, odvolání bylo zpracováno a soudu předloženo a obviněný požádal o jeho přečtení a na ně odkázal, nelze ani v tomto postupu soudu druhého stupně spatřovat porušení, které by mělo za následek naplnění dovolacího důvodu ve smyslu shora uvedeném.
Pokud obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 721/2006, pak považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést, že tento odkaz je nepřípadný. Na tomto místě přichází zmínit rozhodnutí č. 6/2009 Sb. rozh. tr., ze kterého mj. vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. není naplněn za situace, kdy obviněný, u něhož nebyl dán žádný z důvodů nutné obhajoby, si zvolil obhájce, kterému udělil plnou moc, v níž podepsal oprávnění obhájce ustanovit za sebe zástupce, pokud se takto zmocněný obhájce nezúčastní hlavního líčení s odkazem na nutnost účasti na jednání soudu v jiné věci jiného klienta a s poukazem na nesouhlas klienta, aby se místo zvoleného obhájce zúčastnil hlavního líčení substitut. V takovém případě rovněž není porušeno právo obviněného na obhajobu zakotvené v čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ani jeho právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru uvedené v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud soud prvního stupně nevyhověl žádosti obviněného o odročení hlavního líčení a konal jej sice v přítomnosti obviněného, ale bez obhájce, případně jeho substituta.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem, kdy nepřítomnost obhájkyně z důvodů shora uvedených nemohla v materiálním smyslu naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť na úkony provedené dne 13. 7. 2011 u hlavního líčení bylo možno ze strany obviněného - obhajoby reagovat u dalších úkonů – hlavních líčení, bylo dovolání shledáno zjevně neopodstatněným. Na tomto místě Nejvyšší soud uvádí, že argumentace obviněného také v rámci odvolání byla zaměřena k vyšetřovacímu pokusu, který podle jeho mínění prokazuje, že svědkyně, které obviněného z jeho jednání usvědčují, nevypovídaly pravdu. Zcela však přehlíží závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně na str. 5 – 6 odůvodnění svého rozsudku, kde své úvahy k výhledovým možnostem svědkyň ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. v kontextu s dalšími důkazy hodnotí. Takto koncipovanou námitku je třeba označit za irelevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann