ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.36.2012.1
sp. zn. 6 Tz 36/2012-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2012 o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného E. V. proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 6 To 748/2010, takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 6 To 748/2010, bylo v trestní věci obviněného E. V. stíhaného obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona, rozhodnuto tak, že ke stížnosti státního zástupce bylo podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2010, č. j. 3 T 103/2010-574,
jímž uvedený soud podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že
v postavení statutárního orgánu, jednatele společnosti Autoslužby Vodrážka, s. r. o., IČ: 250 20 927, se sídlem Trmice, Gorkého č. 308/5, za zdaňovací období od měsíce října 2007 do měsíce ledna 2009 neodvedl za zaměstnance společnosti Autoslužba Vodrážka, s.r.o. na účet Finančního úřadu v Ústí nad Labem daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků ve výši 79.424,- Kč a za zdaňovací období od měsíce března 2008 do měsíce ledna 2009 neodvedl za zaměstnance této společnosti daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkovou daní podle zvláštní sazby daně ve výši 9.459,- Kč, ačkoli tyto byly v předepsané výši z jejich mezd sraženy, čímž způsobil České republice – Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem, Dlouhá č. 3359, nedoplatek ve výši 88.883,- Kč, přestože společnost Autoslužby Vodrážka, s.r.o., v tomto období disponovala dostatečnými finančními prostředky,
ve kterém byl spatřován přečin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 tr. zákoníku, neboť je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede,
a současně bylo (citovaným rozhodnutím krajského soudu) rozhodnuto tak, že se podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. trestní věc proti E. V. vrací státnímu zástupci k došetření.
Usnesení krajského soudu nabylo téhož právní moci [§140 odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 6 To 748/2010, podal ministr spravedlnost v neprospěch obviněného E. V. stížnost pro porušení zákona.
V tomto mimořádném opravném prostředku poukázal na to, že krajský soud svým rozhodnutím vydaným na podkladě stížnosti státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem podané proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2010, sp. zn. 3 T 103/2010, zrušil podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení soudu prvního stupně a nově rozhodl tak, že podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. věc vedenou proti obviněnému E. V. u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 103/2010 vrátil státnímu zástupci k došetření.
Krajskému soudu vytýká to, že se důsledně neřídil ustanovením §188 odst. 1 písm. e) tr. ř., dle něhož soud po předběžném projednání obžaloby vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li tohoto třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. V daném směru nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který zaujal stanovisko, že dosud nelze dovodit, zda byl obviněný před soud postaven důvodně, a vrácení věci státnímu zástupci k došetření odůvodnil potřebou vyžádání stanoviska správce daně – Finančního úřadu v Ústí nad Labem k režimu způsobu placení daní za účelem vyvrácení či potvrzení námitek obviněného a potřebou vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, za účelem zjištění, zda společnost obviněného měla potřebné finanční prostředky na zaplacení zákonných odvodů.
Stížnost pro porušení zákona dále uvádí, že trestní stíhání obviněného E. V. bylo zahájeno dne 3. 11. 2009, když zjištěné skutečnosti důvodně nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zákona a byl dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchal obviněný E. V. Pokud byla podána stížnost obviněného proti usnesení o zahájení jeho trestního stíhání, kterou odůvodnil prostřednictvím svého obhájce, bylo o této stížnosti rozhodnuto usnesením dozorového státního zástupce ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 1 ZT 438/2009, tak, že stížnost obviněného byla jako nedůvodná zamítnuta, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí se státní zástupce vypořádal se všemi námitkami obviněného. Přípravné řízení bylo ukončeno dne 4. 6. 2010 podáním obžaloby na obviněného u Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako soudu věcně a místně příslušného.
Pokud byla za této situace Krajským soudem v Ústí nad Labem v intencích ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. předmětná trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření a v jeho rámci vyžadováno výše uvedené doplnění dokazování, nemá takový požadavek oporu v zákoně. I z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 4 Tz 83/2002, vyplývá, že závažné vady přípravného řízení jsou důvodem k vrácení věci státnímu zástupci k došetření jenom tehdy, pokud jejich náprava v řízení před soudem (např. novým provedením důkazu) není možná. Z napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, potažmo i z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2010, sp. zn. 3 T 103/2010, je zřejmé, že tento důvod pro vrácení věci k došetření nebyl ani soudy uplatňován. Zákon nepožaduje, aby soudu byly předkládány věci, jež byly už v přípravném řízení dostatečně ze všech hledisek objasněny formálně procesními postupy a aby v nich byl opatřen spolehlivý podklad pro jeho rozhodnutí v hlavním líčení. Dokazování má probíhat zásadně až v řízení před soudem, účelem přípravného řízení je tyto důkazy vyhledat, označit, opatřit je v dostačující formě a jen v nezbytně nutném rozsahu. Přípravné řízení má opatřit především dostatek informací potřebných pro projednání věci před soudem a nesoustřeďovat se již na jejich procesní zafixování. Teprve před soudem mají být tyto důkazy formálně procesními způsoby provedeny.
V označené věci není dán důvod pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření ani proto, že by v řízení před soudem bylo došetření v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by bylo zřejmě na újmu rychlosti řízení. Požadavek doplnit vyšetřování o stanovisko nebo v postavení svědka vyslechnutí informovaného zástupce správce daně ke způsobu placení daně je v rozporu s písemným trestním oznámením poukazujícím na neodvedení daně z příjmu fyzických osob a z funkčních požitků, resp. daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob za sledované období. Požadavek na výslech informovaného zaměstnance správce daně v postavení svědka je třeba hodnotit s přihlédnutím k úpravě obsažené v §164 odst. 1 tr. ř., když výslech takového svědka má být prováděn až v průběhu hlavního líčení v řízení před soudem. Pokud je požadováno vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky v rámci přípravného řízení, nic soudu nebrání v tom, aby tento důkaz obstaral sám, neboť jeho vypracování v řízení před soudem není spojeno s výraznými časovými či jinými obtížemi.
Při zvážení všech relevantních skutečností je dle ministra spravedlnosti nutno mít za to, že výše naznačeným způsobem byl porušen zákon ve prospěch obviněného E. V., neboť vrácení věci do stadia přípravného řízení je pro obviněného příznivější než pokračování v soudním řízení.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 6 To 748/2010, byl porušen zákon v ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. ve prospěch obviněného E. V.
Obviněný ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona zpracovaném svým obhájcem odkázal na svá podání ze dne 4. 6. 2010 a 14. 2. 2011, ve kterých poukazuje na nedůvodnost svého trestního stíhání, kterou dokládá spisový materiál. Rozhodnutí krajského soudu, který poskytl vrácením věci k došetření státnímu zástupci jakousi „druhou možnost“ znovu ve věci rozhodnout, proto nevnímá jako pozitivní přínos. Pro obviněného je nevysvětlitelné, proč by měla jeho věc být projednána soudem jen z důvodu, že se její projednatelnost tvrdí, ač je zcela zjevné, že chybí sama podstata obvinění a že projednání věci soudem povede jednoznačně k jeho zproštění obžaloby. Jiné rozhodnutí se nenabízí za situace, kdy obžalobou tvrzené nedoplatky jsou zaplaceny, dluhy na povinných platbách neexistují a odpovědnost za nezaplacené příslušenství pohledávek povinných plateb trestní odpovědnost nezakládá.
K ministrem namítanému porušení zákona rozhodnutím krajského soudu dle obviněného došlo, avšak v jeho neprospěch, neboť vrácení věci k došetření, o němž uvedený soud rozhodl, je rozhodnutím pro obviněného méně příznivějším, nežli výrok usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem, jímž bylo jeho trestní stíhání z důvodu uvedeného v §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno.
Závěrem svého vyjádření obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud na podkladě přezkoumání věci – byť stížnost pro porušení zákona je podána z tvrzených důvodů v neprospěch obviněného – postupem podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. vydal rozsudek, jímž by vyslovil, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem byl porušen zákon v neprospěch obviněného a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, jelikož usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem, č. j. 3 T 103/2010-574, ze dne 11. 10. 2010, o zastavení trestního stíhání obviněného z důvodu uvedeného v ustanovení §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. je po stránce skutkové, jakož i hmotně a procesně právní zcela bezchybné.
Opis stížnosti pro porušení zákona byl zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jemuž byl doručen (č. l. 35) dne 5. 4. 2012. Ke dni svého rozhodování neobdržel Nejvyšší soud vyjádření státního zástupce.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. na podkladě vyžádaného spisu a dalších listinných důkazů zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení mu předcházející, a shledal, že zákon nebyl porušen.
V posuzované věci učinil soud prvního stupně svůj závěr o tom, že je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, na podkladě zjištění, že obviněný byl jednatelem společnosti, která svou zákonnou povinnost plnila, neboť pokud vznikly dluhy na povinných platbách, pak s ohledem na obhajobu obviněného je třeba přiznat, že dluhy nevznikly na povinných odvodech, ale na nezaplacených sankčních platbách (str. 3 usnesení sp. zn. 3 T 103/2010). Toto rozhodnutí okresní soud vydal při současném konstatování (str. 4 cit. usnesení), že neobjasněna zůstala skutečnost, zda společnost, jejímž jednatelem obviněný byl, měla skutečně k dispozici potřebné finanční prostředky na zaplacení zákonem stanovených odvodů. Zdůraznil, že trestnost jednání spočívajícího v neodvedení daně, pojistného na zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je podmíněna zjištěním, že zaměstnavatel měl k dispozici potřebné finanční prostředky, tj. že příslušné částky ze mzdy svým zaměstnancům z jejich hrubých mezd skutečně srazil a v rozporu se zákonem je neodvedl oprávněným příjemcům, ale použil je k jiným účelům. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by za podmínek okresním soudem uváděných (dovolává se rozhodnutí č. 30/2001 Sb. rozh. tr.) vyvstat trestní odpovědnost obviněného v podobě trestného činu zvýhodňování věřitele. V dané souvislosti vyslovil závěr, že orgány činné ve stadiu přípravního řízení měly opatřit znalecký posudek z oboru ekonomiky, který by poskytl odpovědi na takové otázky, a připomenul, že za stavu, kdy policejní orgán nedohledal komplexní účetnictví společnosti, bylo by opatřování takového důkazu na újmu rychlosti a hospodárnosti řízení.
Soud druhého stupně se neztotožnil s řešením zaujatým okresním soudem, když zdůraznil, že aplikace §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. požaduje nepochybnost zjištění, že se stíhaný skutek nestal, což dle něj nelze na podkladě stávajícího důkazního stavu potvrdit (str. 3 usnesení sp. zn. 6 To 748/2010). V bezprostřední návaznosti na uvedené zaujal krajský soud stížností pro porušení zákona zpochybňovaný závěr, že bez dalšího doplnění dokazování nelze dovodit, zda byl obviněný postaven před soud důvodně. Důvodnost postavení obviněného před soud spojil jak s požadovaným vysvětlením od správce daně (písemného, či formou výslechu pověřeného zástupce), tak se zpracováním znaleckého posudku, když nepřisvědčil stěžovateli v názoru, že disponibilita s finančními prostředky je dostatečně prokázána výpisy z účtů společnosti a materiály Renaultu ČR, a. s., a zdůraznil potřebu zjištění možnosti provádění odvodu povinných plateb obviněným na podkladě kompletního účetnictví, resp. jeho odborného zhodnocení vyžadovaným posudkem.
Byť je z odůvodnění stížností pro porušení zákona napadeného usnesení krajského soudu zřejmé, že důvodnost aplikace ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. v označené věci nevyložil uvedený stížnostní soud konkrétním poukazem na naplněnost zákonných podmínek umožňujících vrácení věci státnímu zástupci k došetření, sama tato skutečnost nemůže být rozhodující z pohledu zhodnocení oprávněnosti či neoprávněnosti jeho procesního postupu.
Podle ustanovení §314c odst. 1 tr. ř. samosoudce obžalobu předběžně neprojednává, je však oprávněn přezkoumat ji z hledisek uvedených v §181 odst. 1 a §186 tr. ř. V návaznosti na výsledky takového přezkoumání je pak oprávněn [alternativa pod písm. a) cit. ustanovení] učinit některé z rozhodnutí uvedených v §188 odst. 1 písm. a) až f). Soud druhého stupně, který rozhoduje o stížnosti oprávněné osoby proti takovému usnesení, je podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. v případě, že nezamítne stížnost a napadené usnesení zruší, oprávněn rozhodnout ve věci sám, a to i způsobem, který je odlišný od návrhu, který stěžovatel uplatnil ve svém řádném opravném prostředku. Hodnoceno těmito hledisky, učinil-li navíc krajský soud své rozhodnutí způsobem zákonem předvídaným, tzn. při řádném obsazení soudu (v senátě odpovídajícího složení) a v zákonem upravené formě zasedání soudu (v neveřejném zasedání), pak je třeba dospět k závěru, že řízení předcházející vydání stížností pro porušení zákona napadenému rozhodnutí není zatíženo žádnou podstatnou vadou, která by napadené rozhodnutí diskvalifikovala.
Podle ustanovení trestního řádu aplikovaného stížnostním soudem soud vrátí věc státnímu zástupci k došetření, je-li toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem, nebo k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtíženi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení.
V kontextu obsahových souvislostí rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně je třeba usuzovat, že vrácení věci státnímu zástupci je ve stížností pro porušení zákona napadeném rozhodnutí shledáváno v alternativě potřeby objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení rozhodnout. Byť krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí explicitně nevyjádřil naplněnost zákonné podmínky, kterou je třeba při důvodné aplikaci §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. splnit, tj. že v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtíženi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení, při zdůraznění potřeby provedení důkazu komplexním účetnictvím (o němž soud prvního stupně uvedl, že dosud nebylo zajištěno), resp. alespoň ve formě jeho odborného zhodnocení zpracovaným znaleckým posudkem, je nutno mít za to, že tuto alternativu uvážil a přizpůsobil jí své rozhodnutí.
Nespornou skutečností (zmiňovanou i ve stížnosti pro porušení zákona) je to, že orgány činné ve stadiu přípravného řízení dospěly k závěru o důvodnosti trestního stíhání obviněného pro skutek, který mu usnesením o zahájení jeho trestního stíhání kladou za vinu. Stížnost podaná obviněným proti tomuto rozhodnutí byla státním zástupcem jako nedůvodná zamítnuta, v odůvodnění vydaného usnesení státní zástupce reagoval na obviněným uplatněné námitky, kterými proti procesnímu postupu policejního orgánu brojil. Existence tohoto rozhodnutí, jehož se mimořádný opravný prostředek ministra spravedlnosti dovolává, však nemůže vést a priori k závěru, že výsledky přípravného řízení odůvodňují postavení obviněného před soud, resp. že došlo k takovému objasnění věci, které umožňuje soudu (s případným doplněním dokazování ve stadiu soudního řízení) ve věci rozhodnout. Požadoval-li stížnostní soud (který odkázal na stanovisko soudu nalézacího) doplnění dokazování, které by objasnilo, jakými prostředky společnost obviněného reálně disponovala, pak ve smyslu rozhodování o vině obviněného jde o požadavek legitimní a možno říci i stěžejní, neboť vyvození závěrů o jeho trestní odpovědnosti (a případně v jaké podobě právní kvalifikace) či naopak beztrestnosti je odvislé od těchto zjištění (viz např. obviněným tvrzená vázanost finančních prostředků, z nichž dle svého vyjádření odvody provádět nemohl). Protože v souvislosti s těmito požadovanými skutkovými zjištěními přichází v úvahu hodnocení odborných otázek, byl shledán důvodným požadavek na to, aby byl zpracován příslušný znalecký posudek z oboru ekonomiky. V případě jeho zpracování zvažovaly soudy potřebu obstarání podkladů pro jeho zpracovatele v rozsahu širším, než v jakém byly dosud opatřeny materiály osvědčující chod společnosti Autoslužby Vodrážka, s. r. o. a v daném směru pak uvažovaly o možných obtížích spojených s jejich opatřením a tím i s prodloužením doby nezbytné ke zpracování požadovaného posudku. Jinými slovy řečeno, zvažována byla ta zákonná podmínka, která umožňuje soudu požadovat, aby příslušný důkaz obstaraly orgány činné ve stadiu přípravného řízení, tj. že v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtíženi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Tyto úvahy nebyly liché. Ze zpráv policejního orgánu a státního zástupce, které Nejvyšší soud opatřil, bylo totiž zjištěno, že ač ke zpracování znaleckého posudku byla znalkyně Ing. Lenka Šindelářová přibrána opatřením policejního orgánu ze dne 30. 9. 2011, kde dni 2. 4. 2012 stále nebyl znalecký posudek zpracován, neboť vyjma materiálů, které jí pro zpracování posudku policejní orgán dodal, vznikla potřeba opatření dalších pokladových materiálů, a to jak od Finančního úřadu v Ústí nad Labem, tak z Katastru nemovitostí v Ústí nad Labem. Zjištění, že se soudem požadovaný posudek nepodařilo zpracovat ve lhůtě šesti měsíců, potvrzuje důvodnost úvah soudů nižších stupňů spojených s otázkou časového horizontu opatření tohoto důkazu.
Při uvážení uvedených poznatků dospěl Nejvyšší soud k závěru, že postup Krajského soudu v Ústí nad Labem, pokud tento svým usnesením ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 6 To 748/2010, ke stížnosti státního zástupce zrušil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2010, č. j. 3 T 103/2010--574, a sám rozhodl tak, že vrátil věci obviněného E. V. státnímu zástupci k došetření, nebyl rozporný se zákonem. Stupeň skutkové objasněnosti věci totiž na straně jedné neumožňoval to, aby obstálo rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného (jeho závěr, že se skutek nestal, není dostatečně přesvědčivě s poukazem na konkrétní skutková zjištění, která soud učinil, vyložen v odůvodnění napadeného usnesení), na straně druhé neodůvodňoval nařízení hlavního líčení, jak se toho ve své stížnosti domáhal státní zástupce, neboť potřeba dalšího objasnění věci – míněno základních skutkových okolností, bez kterých není možno v hlavním líčení rozhodnout – odůvodnila aplikaci ustanovení §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. stížnostním soudem.
Nejvyšší soud proto shledal, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 6 To 748/2010, nedošlo aplikací §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. k porušení zákona ve prospěch obviněného E. V., jak tvrdil ve svém mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti, ani v jeho neprospěch, jak tvrdil ve svém vyjádření k němu obviněný. Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší soud v posuzované věci rozhodl tak, že podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil