ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.63.2012.1
sp. zn. 6 Tz 63/2012-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Kouřila a JUDr. Vladimíra Veselého o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. M., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 T 135/2008-166 podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 T 135/2008-166, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. M. stížnost pro porušení zákona.
V podané stížnosti pro porušení zákona poukazuje ministr spravedlnosti na to, že obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 1. 2010, č. j. 1 T 135/2008-118, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák., §43 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Vzhledem k tomu, že žádná z oprávněných osob nepodala odvolání, rozsudek nabyl právní moci dne 2. 2. 2010. Následně usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. 11. 2010, č. j. 1 T 135/2008-139, byl nařízen podle §336 odst. 2 tr. ř. výkon trestu obecně prospěšných prací pro poskytovatele Obecní úřad H. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 T 135/2008-166, bylo rozhodnuto tak, že podle §65 odst. 2 tr. zákoníku se obviněnému trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin přeměňuje v trest odnětí svobody ve výměře 150 hodin, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. b) odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, uvedené rozhodnutí nebylo napadeno opravným prostředkem a nabylo právní moci dne 17. 9. 2011.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že při přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody se Okresní soud v Karlových Varech neřídil ustanovením §2 odst. 1 tr. zákoníku ani ustanovením §65 odst. 2 tr. zákoníku. V návaznosti na tuto argumentaci poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 5/2011 Sb. rozh. tr., ze kterého uvádí, že „pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací počítá za jeden den odnětí svobody“. S ohledem na uvedená ustanovení tr. zákoníku a rozhodnutí Nejvyššího soudu dospěl ministr spravedlnosti k závěru, že v posuzované trestní věci není trestní zákoník jako celek pro pachatele příznivější, a proto měl být aplikován trestní zákon ve znění účinném do 31. 12. 2009. Dále uvádí, že „na celé věci nic nemění to, že ve výroku o trestu v rozhodnutí o věci samé soud nepřípustně kombinuje označení zákonných ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. a ustanovení §43 odst. 1, §62 odst. 1, §63 odst. 1 tr. zákoníku, když tato pochybení nelze napravovat cestou stížnosti pro porušení zákona, neboť nejsou splněna kritéria uvedená v §266 odst. 2 tr. ř.“.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti uvádí, že došlo k porušení zákona k tíži obviněného a napadené rozhodnutí nemůže obstát v důsledku chybného postupu soudu, kdy obviněnému byl nesprávně trest obecně prospěšných prací přeměněn v trest odnětí svobody v trvání 150 dní, namísto správně uloženého trestu ve výměře 75 dnů, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 T 135/2008-166, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 1 a §65 odst. 2 tr. zákoníku, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, jestliže vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Karlových Varech k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon nebyl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Odstavec 2 tohoto zákonného ustanovení sice obsahuje omezení v tom směru, že proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Podle názoru Nejvyššího soudu i chybné pravomocné rozhodnutí soudu, jímž byl přeměněn trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, je třeba považovat v širším slova smyslu za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem.
V reakci na podanou stížnost pro porušení zákona a nerespektování ministrem spravedlnosti zmíněných ustanovení trestního zákoníku, resp. rozhodnutí Nejvyššího soudu, musí Nejvyšší soud uvést následující. Stížností pro porušení zákona je napadeno rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 T 135/2008-166, kterým byl obviněnému podle §65 odst. 2 tr. zákoníku přeměněn trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin, který byl obviněnému V. M. uložen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 1. 2010, č. j. 1 T 135/2008-118, na trest odnětí svobody ve výměře 150 hodin a rozhodnuto tak, že tento trest odnětí svobody obviněný podle §56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku vykoná ve věznici s dozorem. Obdobně vyznívá také závěrečný petit stížnosti pro porušení zákona (viz shora), kde je navrhováno zrušení stížnosti pro porušení zákona napadeného usnesení a dalších rozhodnutí na něj obsahově navazujících.
V souvislosti s předmětnou trestní věcí je vhodné zmínit, že jednání, pro které byl obviněný uznán vinným, se tento dopustil 14. 8. 2008, tedy před přijetím zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 1. 2010, č. j. 1 T 135/2008-118, byl obviněný uznán vinným a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák., §43 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin (uvedené rozhodnutí není napadeno stížností pro porušení zákona).
Podle §2 odst. 1 tr. zákoníku, který zmiňuje ministr spravedlnosti a k jehož porušení podle jeho mínění došlo, uvádí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Podle §65 odst. 2 tr. zákoníku (rovněž zmíněn ministrem), jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.
V souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona musí Nejvyšší soud upozornit na skutečnost, která vyplývá z rozh. č. 5/2011 Sb. rozh. tr. (rovněž citované ministrem spravedlnosti). Výše citované rozhodnutí mj. přímo uvádí, že „pokud soud po účinnosti trestního zákoníku dospěje k závěru, že přemění trest obecně prospěšných prací uložený před 1. 1. 2010 na trest odnětí svobody, postupuje podle §45a odst. 4 tr. zák“. V trestní věci obviněného však o takový případ nejde, neboť rozsudek byl vyhlášen 6. 1. 2010, tedy za účinnosti trestního zákoníku. Za takto vzniklé situace musel tedy soud posuzovat, zda je pro obviněného příznivější úprava provedená trestním zákonem či trestním zákoníkem, přičemž jednání obviněného kvalifikoval podle tr. zákona, avšak trest ukládal podle příslušných ustanovení trestního zákoníku. Za situace, kdy bylo soudem rozhodováno po 1. 1. 2010 byl soud při ukládání výměry trestu obecně prospěšných prací limitován ustanovením §63 odst. 1 tr. zákoníku, ze kterého vyplývá, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 300 hodin. Pokud soud uložil trest v trvání 150 hodin obecně prospěšných prací po 1. 1. 2010 za trestnou činnost spáchanou před 1. 1. 2010, za použití ustanovení trestního zákoníku, byť vinným byl obviněný uznán podle tr. zákona, stejně jako nejpřísněji trestný čin byl ve výroku o trestu zmíněn také trestný čin kvalifikovaný podle tr. zákona, nejde o situaci, která je řešena shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu (rozh. č. 5/2011 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně sám ve svém rozsudku mj. zmiňuje, že trest obviněnému ukládá dle nové právní úpravy platné od 1. 1. 2010, neboť se jedná o příznivější zákon, když dle nové právní úpravy je maximální výměra trestu obecně prospěšných prací 300 hodin, oproti 400 hodinám dle trestního zákona platného do 31. 12. 2009, proto trest uložil v polovině zákonné trestní sazby.
Stížností pro porušení zákona napadené usnesení Okresního soudu v Karlových Varech se týkalo pouhé přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody podle §65 odst. 2 tr. zákoníku. Sám ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona konstatuje, že „okresní soud rozhodl správně o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, když zjištěné skutečnosti nasvědčují závěru, že obviněný zaviněně nevykonával ve stanovené době uložený trest“. Tudíž stížností pro porušení zákona není zpochybňována sama materiální podstata §65 odst. 2 tr. zákoníku, ale ta skutečnost, že trest obecně prospěšných prací měl být přepočítáván podle znění §45a odst. 4 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb.). Na tomto místě je však nutno opětovně zmínit, že stížnost pro porušení zákona přehlíží, že tento druh trestu (obecně prospěšné práce) byl obviněnému ukládán po 1. 1. 2010 při úvahách soudu, které byly vedeny ustanoveními §43 odst. 1, §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nebylo možno argumentaci ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ve prospěch obviněného přisvědčit, a proto tato stížnost pro porušení zákona byla jako nedůvodná podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann