ECLI:CZ:NS:2012:6.TZ.9.2012.1
sp. zn. 6 Tz 9/2012-21
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2012 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Ivo Lajdy a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. Z. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 6 To 102/2011-250, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 6 To 102/2011-250, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §30 odst. 1 tr. ř., §262 tr. ř. a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb., v neprospěch obviněného Ing. Z. P.
Napadené usnesení se zrušuje.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 6 To 102/2011-250, podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. Z. P. stížnost pro porušení zákona.
V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 6 To 102/2011-250, byl v neveřejném zasedání podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 12. 2010, č. j. 26 T 128/2010-223 a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrácena soudu prvního stupně s tím, že podle §262 tr. ř. se nařizuje, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem, přičemž s uvedeným postupem soudu druhého stupně z důvodů níže uvedených nesouhlasí. Ministr spravedlnosti argumentuje tím, že hlavní líčení v trestní věci obviněného vedl samosoudce Mgr. Kurfiřt, který dne 19. 8. 2010 hlavní líčení odročil na neurčito. Z důvodu ukončení činnosti soudce Mgr. Kurfiřta u Okresního soudu v Uherském Hradišti (dočasné přidělení) byla věc vedená pod sp. zn. 26 T 128/2010 přidělena k dalšímu řízení soudkyni Okresního soudu v Uherském Hradišti Mgr. Kurfiřtové – manželce Mgr. Kurfiřta. Tato samosoudkyně pokračovala v hlavním líčení, při respektování ustanovení §219 odst. 3 tr. ř. a v předmětné trestní věci vyhlásila rozsudek, proti kterému podal obviněný odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně pod shora uvedenou spisovou značkou. Argumentaci odvolacího soudu, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku trpí procesními vadami, spočívajícími v tom, že ve věci rozhodl podjatý soudce, který ve věci neměl rozhodovat, pro poměr k jinému orgánu činnému v tomto řízení, považuje ministr spravedlnosti za nesprávnou. Podle mínění ministra spravedlnosti nebylo soudem druhého stupně postupováno v souladu s ustanovením §38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, stejně jako ustanovením §30 odst. 1 tr. ř., neboť krajský soud si nesprávně zmíněné ustanovení vyložil a v důsledku toho pak nesprávně aplikoval na trestní věc Ing. P.
Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 6 To 102/2011-250, a to v důsledku porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a §30 odst. 1 tr. ř., kdy bylo rozhodnuto v neprospěch obviněného Ing. Z. P., dále navrhl zrušení též dalších rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem na důvod zrušení pozbyla podkladu, a následné přikázání věci Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
V souvislosti s předmětnou trestní věcí je potřebné uvést, že pokud samosoudkyně Mgr. Kurfiřtová konala dne 8. 11. 2010 hlavní líčení, resp. v něm pokračovala, prováděla další úkony za souhlasu obviněného, který měl možnost poradit se se svým obhájcem a za souhlasu státního zástupce (§219 odst. 3 tr. ř.). Rozsudkem ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 26 T 128/2010 Okresního soudu v Uherském Hradišti, byl obviněný uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl mu uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené době vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody, a dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti. Jak již bylo zmíněno v souvislosti s podanou stížností pro porušení zákona, podal obviněný proti tomuto rozsudku odvolání, kdy v rámci své obhajoby rozvedl jím uplatňovanou obhajobu a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám ve věci rozhodl. Tedy ani v této části nevznesl obviněný žádné výhrady ve vztahu k samosoudkyni, která ve věci rozhodovala.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Z ustanovení §30 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že z projednávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
V souvislosti se závěry, ke kterým dospěl Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, je nezbytné uvést, že se tento důsledně shora uvedenými ustanoveními neřídil. Předně je potřebné zmínit materiální předpoklad pro možný postup podle §30 odst. 1 tr. ř., kterým je poměr k projednávané věci nebo osobám. Poměr soudce k projednávané věci je dán jeho zájmem na výsledku trestního řízení, které je proti obviněnému vedeno. Poměr k osobám lze pak spatřovat v objektivně existujícím vztahu k účastníkům, proto bude z uvedeného důvodu vyloučen soudce, který je k uvedeným osobám nejen v příbuzenském nebo jemu obdobném poměru, ale také půjde-li o vztah úzce přátelský či nepřátelský. Vedle již zmíněné okolnosti vyloučení soudce pro poměr k projednávané věci nebo osobám, je nezbytné zmínit také další okolnost možného vyloučení soudce, a to pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení , pro který nemůže nestranně rozhodovat. V návaznosti na uvedenou okolnost možného vyloučení soudce je nezbytné vycházet mj. z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (zásady volného hodnocení důkazů, zásady vyhledávací apod.). Ze zjištění soudu, jehož rozhodnutí je napadeno stížností pro porušení zákona, však nevyplývá žádná skutečnost, kterou by bylo možno označit za důvodnou ve smyslu poměru , který je vyjádřen v již zmíněném §30 odst. 1 tr. ř. Ze spisového materiálu je nepochybné, že soudce Mgr. Kurfiřt byl dočasně přidělen k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti a u tohoto soudu také projednával věc vedenou pod sp. zn. 26 T 128/2010 (trestní věc obviněného Ing. P.). Vzhledem k ukončení přidělení k tomuto soudu nebyla tímto soudcem věc skončena, a tato byla přidělena jiné soudkyni Okresního soudu v Uherském Hradišti, Mgr. Kurfiřtové – shodou okolností manželce Mgr. Kurfiřta. U Mgr. Kurfiřta ani Mgr. Kurfiřtové nebylo zjištěno, že by z jejich strany existoval zájem na odsouzení či neodsouzení obviněného Ing. Z. P. (obviněný ani takovou námitku nevznesl, a to ani v rámci opravného prostředku), tudíž v daném případě nelze dovozovat možné vyloučení ani jednoho ze zmíněných soudců pro jeho poměr k projednávané věci nebo osobám. Otázku vyloučení ani jednoho ze zmíněných soudců pro poměr k projednávané věci nebo osobám zmiňuje Nejvyšší soud záměrně, právě s ohledem na ev. vyloučení pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení.
Následně se tedy Nejvyšší soud zabýval tou skutečností, že uvedení soudci, kteří se podíleli na rozhodování ve věci, jsou manželé. Již shora bylo uvedeno, že Mgr. Kurfiřt provedl v trestní věci obviněného hlavní líčení a pak hlavní líčení odročil na neurčito a ve věci obviněného Ing. P. vedla následně hlavní líčení a rozhodla Mgr. Kurfiřtová. Opětovně nelze přehlédnout, že postupovala za souhlasu stran podle §219 odst. 3 tr. ř. Za situace, kdy nebyly zjištěny, ale ani obviněným či státním zástupcem namítány, podmínky pro vyloučení samosoudce Mgr. Kurfiřta, nelze akceptovat názor vyslovený Krajským soudem v Brně, pobočka ve Zlíně, že skutečnost, že následně ve věci rozhodující Mgr. Kurfiřtová, která trestní věc obviněného převzala na základě rozvrhu práce, měla být vyloučena z rozhodování v předmětné trestní věci pouze s ohledem na manželský vztah mezi soudci, kteří byli v trestní věci obviněného na témže stupni soudu činní, aniž by existovaly konkrétní důvody zakládající pochybnosti o nestranném rozhodnutí. Z důvodů shora rozvedených považuje Nejvyšší soud závěr krajského soudu, že Mgr. Kurfiřtová je vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení jen proto, že je manželkou ve věci dříve působícího soudce, za nesprávný.
Postupem krajského soudu, který po zrušení nařídil věc k projednání a rozhodnutí jiným samosoudcem, došlo k porušení ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny, stejně jako ustanovení §262 tr. ř. Z ustanovení §262 tr. ř. ve spojení s rozhodnutími Ústavního soudu (např. ÚS 82/1995, ÚS 5/1999 či roz. č. 39/2005 Sb. rozh. tr.) vyplývá, že institut zákonného soudce je důležitým prvkem právní jistoty, a proto postup podle §262 tr. ř. pro přidělení věci jinému soudci, je nutno chápat jako postup zcela výjimečný, kdy soud druhého stupně takto rozhodující musí své rozhodnutí řádně zdůvodnit, jinak by šlo z jeho strany o porušení zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Právě skutečnost, že uvedeným postupem soudu druhého stupně došlo k přikázání věci jinému soudci (§262 tr. ř.), je nutno z pohledu čl. 38 odst. 1 Listiny pokládat za stěžejní při zvažování, zda takovým postupem došlo k porušení zákona ve prospěch či neprospěch obviněného. Za zcela neopominutelnou podmínku řádného výkonu veřejné moci, která byla soudům svěřena, je nutno považovat ústavní princip zákonného soudce, což pro každého účastníka řízení představuje záruku zachování předem daných zásad přidělování věcí. Právě s ohledem na zmíněný pohled na postup soudu druhého stupně, tj. nerespektování čl. 38 odst. 1 Listiny, vede k závěru, že za situace, kdy soud druhého stupně postupoval podle §262 tr. ř. a nařídil, aby věc byla projednána jiným samosoudcem (kdy uvedený postup může obviněnému vyhovovat, neboť samosoudkyní byl uznán vinným a odsouzen), aniž by pro takový svůj závěr měl bezpochybné, zřetelné a jednoznačné indicie plynoucí ze znění §30 odst. 1 tr. ř., došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 6 To 102/2011-250, byl porušen zákon v ustanoveních §30 odst. 1 tr. ř., §262 tr. ř. a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb., v neprospěch obviněného Ing. Z. P. V souvislosti s takto vysloveným porušením zákona musel Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušit, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann